České Vánoce byly i o integraci. Důležitější je pro Vietnamce lunární Nový rok, říká Hana Nguyen

Rodina Hany Nguyen Vánoce slaví. „Myslím si, že jsou relativně české. Máme stromeček, který jsme zdobili spolu, občas jsme si pustili koledy, máme dárky a všechno podobné. Ale zároveň jsme si nepouštěli třeba moc české pohádky, nenasála jsem moc českou kulturu během svého dětství. Moji kamarádi si ze mě dělají srandu, že jsem doteď neviděla třeba S čerty nejsou čerty, což je prý hříšné vůči české kultuře,“ říká.

Čtěte také

Vietnamci jsou ve filmech ve večerce nebo v restauraci. Přála bych si to změnit, říká režisérka Van Nguyen

„Rodinná soudržnost během svátků a to, že se všichni sejdou, přesahuje všechny kultury. Myslím si, že je to věc, která je důležitá úplně pro všechny na planetě, troufám si říct,“ pokračuje Nguyen.

Ze svátků je podle Nguyen nejdůležitější lunární Nový rok. „Je tam mnohem víc tradic okolo jídla, které se připravuje už od brzkého rána. Trvá to několik hodin, dělá se velká hostina, kde se sezve i širší okruh rodiny, dělají se modlitby před oltářem,“ vyjmenovává.

„Funguje to tak, že se udělá jídlo, to se dá na oltář, k tomu se pomodlí a až potom se jí, což se o Vánocích nedělá. Tam jsme dělali vždycky řízky a podobně, kapra jsme teda neměli, ale dělali jsme to víc po Česku.“

I přes menší tradiční význam jsou ale Vánoce důležité v jiné rovině. „Myslím, že Vánoce pro nás byly zároveň od toho, abychom se cítili víc integrovaní, abychom nepřišli o to, co měli i moji spolužáci ve škole,“ vypráví.

„Nikdo za ně nemluví“

Nguyen chodila do školy v Sokolově, později na osmileté gymnázium. V Česku se narodila, její rodiče přijeli do země v osmdesátých letech před Sametovou revolucí. „Moji rodiče přišli, když mojí mámě bylo 17, můj táta byl starší,“ říká.

Čtěte také

Divadelní projekt What’SAP ukázal, co prožívají mladí Romové v Maďarsku a Vietnamci v Česku

I její rodiče přišli na základě výměnných dohod mezi komunistickým Československem a Vietnamem, kde se přebírala pracovní síla z Vietnamu. „Bylo přislíbeno, že si víc vydělají. Většinou potom posílali peníze zpátky do Vietnamu, takže přijeli relativně v brzkém věku.“

Vietnamci z generace jejích rodičů mluví česky často jen omezeně a přestože má menšina množství překladatelů, kteří jim mohou pomoci například u lékaře nebo u soudu, za jejich zájmy mluví jen velmi málo lidí.

„Myslím si, že za ně bohužel nikdo moc nemluví. Určitě ne na veřejnosti. V nějakých osobních interakcích za ně mluví děti, my za ně mluvíme. Ale nemyslím si, že se tolik lidí ptá, což mě docela mrzí.“

Vštípená vděčnost

„Právě ta starší generace zažila často válku a mají vzpomínky na věci, které jsou podle mě pro Čechy úplně nepředstavitelné, ale bohužel nemají moc, kde je sdílet, takže je to do velké míry na nás.“

Válka ve Vietnamu znamenala pro vietnamskou společnost trauma, o kterém se například v rodině Hany Nguyen nemluvilo. „Moji rodiče ji zažili úplně maličko, ale hlavně moji prarodiče, kteří tady pracovali taky, což je relativně výjimečné. Tam se občas mluvilo o válce, ale spíše ve smyslu toho, jak se za ní žilo, než jako v politickém smyslu.“

Čtěte také

Jsou Češi rasisté? Vietnamci nevadí, říká Joch. Ale pořád jim tykáme, oponuje Honzejk

„Bylo tam spoustu vyprávění o tom, že se museli hodně stěhovat, že neměli úplně domov, že museli hodně dřít, protože nebylo jídlo. Jsou to takové typické příběhy o válce. Češi také spoustu takových věcí slyší, takže to není asi tak překvapivé,“ míní Nguyen.

„Spíš to bylo o tom, jak dobře se můžu v České republice mít, na rozdíl od toho, jak se měli ve Vietnamu. Spoustu z toho bylo vyjadřování vděku za to, že tady můžou být, a snažili se i mně vštípit, že bych měla být vděčná za to, že tady být můžu, což já samozřejmě jsem.“

Měla Hana Nguyen také „českou babičku“? Proč se tolik Vietnamců v Česku živí maloobchodem a gastronomií? A jaké jsou v místních vietnamských rodinách generační spory? Poslechněte si celé Hovory, audio je nahoře v článku.