Česká literatura je pestrá a umí překvapit, to můžeme nabídnout světu, věří spisovatelka Hadj Moussa
Ráda cestuje městskou hromadnou dopravou a poslouchá cizí rozhovory, říká spisovatelka a psychoterapeutka Iva Hadj Moussa o tom, kde bere inspiraci. Její nejnovější román Krávy bude Českou republiku reprezentovat na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. „Ve stejný den, kdy jsem rukopis odevzdávala do soutěže, jsem napsala poslední slovo tohoto románu. A jsem hrozně ráda, že jsem na veletrh nemyslela při psaní, protože by mě to zbytečně svazovalo,“ říká v Osobnosti Plus.
Román Krávy je o partě mladých žen kolem 20 let, které spolu sdílí hodně temné tajemství. Je to knížka o tíze viny i o ženském přátelství a solidaritě. Porota, která na festival vybrala tři knihy, u něj ocenila mimo jiné černý humor a cynismus.
Čtěte také
„Námět mi vnukl sen. Je to situace, o které se mi často zdá, je to dost temné. Nějakou dobu jsem to nosila v hlavě a loni v prosinci jsem napsala první odstavec, pak další a pak už to jelo nějak samo,“ přibližuje Iva Hadj Moussa svůj tvůrčí proces.
„Černý humor je mi blízký. Je to způsob, jak se vyrovnávám s náročnějšími věcmi, protože když se dokážeme zasmát něčemu těžkému nebo i sami sobě, tak se dá život lépe snášet.“
Kromě románu Krávy Česko zastoupí ještě romány Barva duše od Veroniky Opatřilové a Jezero od Ludmily Svozilové. Kromě nich se na veletrhu představí na 70 autorů, knižních novinek a překladů.
Čtěte také
„Česká literatura je především pestrá, nepřevažuje tady jeden styl nebo rukopis. Máme schopnost překvapit čtenáře, a to je to, co můžeme nabídnout světu,“ vyzdvihuje Hadj Moussa.
„Já mám třeba ráda romány Aleny Mornštajnové a myslím si, že opravdu umí psát tak, že může oslovit i čtenáře v zahraničí. Ale takových autorů je tu mnohem víc a někteří ani nejsou objeveni. Nedávno jsem třeba četla knihu Zlá babička od spisovatelky Ditty Kůtové, která mě úplně uhranula. Říkala jsem si, že tahle knížka by mohla oslovit čtenáře na celém světě.“
Nejistota, kdo vlastně jsem
Kromě spisovatelské dráhy se Hadj Moussa věnuje také psychoterapeutické praxi a pomáhá dětem a dospívajícím s duševním zdravím. Problémy dnešních mladistvých se podle ní od předchozích generací tolik neliší, ale jsou umocněny vlivem sociálních sítí.
Čtěte také
„Od svých necelých 14 jsem si psala deníky a do velké míry mě trápily podobné věci, jako trápí moje klienty dnes. Je to vztah k sobě, nejistota, kdo vlastně jsem, po čem toužím, pocit prázdnoty a to, že je svět kolem mě falešný a že do ně úplně nepatřím,“ nastiňuje a připouští:
„Kdyby se mi dostaly dnes do ruky podobně laděné deníky od klientky, tak bych i zvažovala, jestli to zvládneme ‚jenom‘ pomocí terapie, anebo jestli potřebuje i odbornější lékařskou péči.“
Rodičům dnešních dospívajících doporučuje všímat si zásadních změn v chování, zálibách a povaze jejich dítěte. Pokud by rodič takovou proměnu zaznamenal, je namístě si o tom s dítětem promluvit a nabídnout mu porozumění a případnou pomoc. Kdyby si ale dospělí nebyli jistí, mohou se na terapeuty pro radu obrátit i oni sami.
„Dokonalý rodič neexistuje, nikdo nejsme perfektní, každý děláme chyby. Podstata je v naší sebereflexi a v tom, že to dokážeme vybalancovat,“ uzavírá Iva Hadj Moussa.
Patří české knihy do světové literatury? Jakou superschopnost se vyplatí mít? A měly by být telefony ve školách zakázané? Poslechněte si záznam celého rozhovoru. Ptá se Světlana Witowská.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
