Češi rádi hodnotí pravopis druhých. Výuka se mění na dril na přijímací zkoušky, míní lingvistka

1. říjen 2026

Výuka češtiny se dnes zaměřuje především na práci s textem nebo srozumitelné vyjadřování žáků. Pro nerodilé mluvčí ale může jazyk představovat bariéru v dalším vzdělávání. „Situace ukrajinských žáků – ale nejenom jich – na českých školách je opravdu velmi palčivá a myslím, že pro nás jako pro společnost velmi zásadní,“ říká v Hovorech lingvistka Kateřina Šormová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Čtěte také

.

Mateřský jazyk je pro nás jazykem, kterým vyjadřujeme emoce svým blízkým, ve kterém nám rodiče vyprávěli pohádky a kterým jsme vyslovili první slova. Často ho proto logicky chceme opatrovat a chránit, vysvětluje lingvistka.

„Zároveň máme také tendence hodnotit ostatní za to, jak se vyjadřují, jak s tím jazykem nakládají,“ poukazuje ve vysílání Českého rozhlasu Plus. „Zrovna za pravopis Češi velmi rádi ostatní hodnotí, někdy je to možná i trochu snaha se vytáhnout, že já jsem lepší.“

Výuka českého jazyka už se ale dnes nesoustředí pouze na pravopis a gramatiku. Podle expertky klade důraz zejména na práci s textem, hluboké porozumění textu i schopnost srozumitelně se vyjadřovat.

Čtěte také

„Aktuálně se nám výuka pod vlivem testování velmi výrazně proměňuje na dril na přijímací zkoušky,” všímá si lingvistka, která spolupracovala s Cermatem. „Pořád ještě máme v devátých třídách silné populační ročníky a míst na středních školách je málo.“

Původní myšlenka aktuálních testů přitom byla taková, že obtížné gramatické úlohy vyřeší žáci, kteří aspirují na nejvyšší bodový zisk – dnes se ale takový výkon očekává i od těch, kteří to pro své budoucí studium nutně nepotřebují.

„Je i otázkou k zamyšlení – a teď jsem trošičku proti svému předmětu – jestli testovat třeba budoucí ošetřovatele, ošetřovatelky, zdravotní sestry a jestli je testovat zrovna z češtiny,“ uvažuje lingvistka. „Zda je to způsob výběru někoho pro studium na střední škole, který opravdu přinese ten nejlepší efekt.“

Čeština jako druhý jazyk

Výuka češtiny má několik rovin a podob. Do vzdělávacího systému často přichází rodilí mluvčí, kteří už jazyk velmi dobře ovládají a rozumí mu. Zcela odlišný přístup ale potřebují lidé, pro které je čeština druhým jazykem.

Čtěte také

„Situace ukrajinských žáků – ale nejenom jich – na českých školách je opravdu velmi palčivá a myslím, že pro nás jako pro společnost velmi zásadní,“ upozorňuje lingvistka.

Ukrajinským dětem, které do českých škol přišly po začátku ruské války na Ukrajině, školy často během prvních let vytvářely speciální kurzy češtiny jako druhého jazyka. Naučily se ji tak dostatečně ovládat, přesto pro ně ale v budoucím vzdělávání může představovat určitou bariéru.

„Nejsou to jen přijímací zkoušky, ale obecně i celý způsob studia a vzdělávání na střední škole,“ poukazuje odbornice a vysvětluje, že středoškolské vzdělávání s sebou nese i pokročilejší úroveň jazyka a schopnost porozumět termínům jako „vysvětlete“ nebo „analyzujte.“

Čtěte také

 „Děti mají oprávněnou obavu z toho, že středoškolskou výuku nezvládnou, protože nebudou jazykově dostatečně vybavené,“ poukazuje. Nejen jazykovou, ale obecně vzdělávací podporu přitom potřebují už v osmých a devátých třídách.

„A potřebují také podporu v tom, že jim někdo bude důvěřovat, že ten přechod na střední školy zvládnou,“ uzavírá lingvistka Šormová.

„Myslím, že to je důležité sdělení pro kohokoli, že má-li zázemí, potenciál a věří-li někdo, že dokáže velké věci, že se dokáže posouvat, tak má z velké míry nakročeno k tomu, aby se skutečně posouval.“

Jak vzdělávat budoucí učitele a učitelky češtiny? Jak učit nerodilé mluvčí? A jak se dnes český jazyk podle lingvistky vyvíjí? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.

autoři: Tatiana Čabáková , jud
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.