Ceny zemního plynu možná ještě nejsou na vrcholu, na trhu ale vidíme zklidnění, míní expert

Evropa postupně ukončí závislost na dovozu zemního plynu, ropy a uhlí z Ruska. Shodli se na tom šéfové vlád zemí Evropské unie na summitu ve francouzském Versailles. Kdy to bude a kolik nás to bude stát? Co nahradí zemní plyn? A může být plyn ještě dražší? Hostem Vladimíra Kroce ve Dvaceti minutách Radiožurnálu je analytik zaměřený na zásobování plynem Michal Kocůrek.

Zemní plyn je asi dvacetkrát dražší než před dvěma lety. Už jsme na pomyslném cenovém vrcholu, nebo cena ještě poroste?

Rozhodně nemůžeme vyloučit, že ceny, které jsme viděli zhruba před dvěma týdny po začátku vojenské invaze Ruska na Ukrajinu, byly na vrcholu, který je poslední a maximální. Nicméně již teď lze na trhu vidět uklidnění, které je dáno především tím, že plyn z Ruska proudí do zemí Evropské unie v podstatě ve vyšším množství, než jsme sledovali v průběhu celého ledna a v první polovině února. Obchodníci najednou zjistili, že není třeba panikařit. Tím pádem se zemní plyn prodává zhruba za 120 eur na MWh.

Čtěte také

Kde vidíte psychologickou mez únosnosti, co se ceny týče?

Je otázka, jestli se díváme na ceny, které budou pouze krátkodobé, budou se objevovat v horizontu několika dní nebo by měly přetrvávat několik měsíců. My už v podstatě od konce loňského roku, kdy ceny skutečně dosahovaly rekordních výšin, sledujeme jakousi destrukci spotřeby na poptávkové straně. Zejména velcí odběratelé v energeticky náročném průmyslu začínají částečně omezovat svoji poptávku a tím pádem také výrobu.

Nejsem asi schopný úplně jasně předestřít, kde by měla být ta hranice, nicméně pokud bychom měli dlouhodobě sledovat ceny nad 100 eur za MWh, tak uvidíme, že především v průmyslu se nám spotřeba a poptávka bude bortit.

Jak velkou spotřebu zemního plynu má Česko?

V posledních letech bych řekl, že konstantní. Odebíráme přibližně osm a půl až devět miliard kubíků ročně.

Které sektory jsou zasaženy tím rapidním cenovým růstem?

Myslím si, že zasaženy jsou všechny, ať už jsou to sektory odběru v domácnostech, v maloodběru, kde se plyn využívá především pro vytápění. Dopady, které stát asi pocítí nejvíce a které mohou právě směřovat k mnohem zásadnějšímu ovlivnění ekonomiky, tak to jsou především energeticky nároční odběratelé v průmyslu, ať už je to petrochemie, výroba cementu, keramiky, skla a oceli.

Spustit audio

Související