Celý rozhovor se Sabinou Alievou: Kudy na pracovní trh?

Dál princip vysvětluje Sabina Alieva:

„Uprchlíci mohou u nadace požádat o stipendium na studium. Na základě jejich osobního příběhu uprchlíka a předchozího dosaženého vzdělání je potom vybíráme a udílíme jim finanční podporu.“

Je důležité říct, že o stipendia mohou žádat lidé s alespoň rokem středního vzdělání. Přesídlení uprchlíci zato dostanou informaci o nadaci již v uprchlickém táboře, takže vědí, že si mají obstarat potvrzení o studiu ve své domovské zemi. Po příjezdu do Nizozemí je nadace okamžitě kontaktuje, aby neztráceli čas. Musí se co nejrychleji naučit holandsky, odevzdat potřebnou dokumentaci. Pokud ji nemají, musí podstoupit přijímací zkoušku. Není to ale pro ně celkem těžké – co uprchlíky od studia odrazuje nejčastěji?

„Myslím, že největší výzvou je studovat spolu s ostatními nizozemskými studenty. Díky svému původu jste občas jako uprchlík také starší než ostatní studenti, někdy je vám třeba čtyřicet let. Takže jste jiná, máte jiný původ a životní příběh, což vás od ostatních trochu izoluje. Velkým problémem je také samozřejmě jazyk. I když jste se naučila holandsky, studovat v holandštině je náročné: Číst odborné knihy, zapisovat si na přednáškách. Někdy je tam i psychické trauma – nechala jste kus svého života někde a začínáte nový v Holandsku, a to nemusí být také vždy lehké.“

„Většina uprchlíků, které podporujeme, má už nějaké vzdělání ve zdravotnictví – jsou to lékaři nebo zdravotní sestry. Nebo jsou technicky vzdělaní a opět si to zvolí i v Holandsku,“ doplňuje ji její kolegyně Gaya Blom.

Věnujete se i těm institucím, které takové studenty přijímají. Je potřeba jim vysvětlovat věci, které si třeba ani neuvědomují?

„To je přesně to, na čem naše nadace teď hodně pracuje. Snažíme se informovat instituce a univerzity o problémech, kterým uprchlíci při studiu čelí. Teď jsme třeba začali spolupracovat s Amsterdamskou univerzitou. Ta začala nabízet doplňkové jazykové kurzy právě pro uprchlíky. Dostávají také víc času na přípravu, během zkoušek mohou používat slovníky a tak podobně, což jim trochu ulehčuje situaci při studiu. Protože si myslíme, že potřebují trochu speciální pozornosti navíc.“

Vaše roční kvóta pro přesídlené uprchlíky je 60 lidí, finančně podporujete ale až 3000 studentů se statutem uprchlíka. Vzpomenete si na nějaký zářný příklad studenta, který díky vaší nadaci vystudoval a našel si v Nizozemí dobrou práci?

Tomu se Sabina začne smát: „Ano, já! Já jsem dostala stipendium od nadace pro studenty uprchlíky, a teď jsem v ní ještě začala pracovat. Já jsem sice do Nizozemí nebyla přesídlená, ale požádala jsem tam před 11 lety o azyl. Původně pocházím z Ázerbájdžánu.“

Gaya se také směje a skáče Sabině do řeči: „To já ne! Ale mám jiný příklad: Podporovali jsme studenta z Etiopie z kmene Oromo, který byl přesídlen na jih Holandska. Nabídli jsme mu jazykový kurz, který zvládl strašně rychle, a potom šel studovat na univerzitu Evropská studia. Magisterský program dokončil za rok a půl. Teď si zařídil vlastní televizní stanici pro lidi z kmene Oromo, které informuje o dění ve světě i v Ethiopii. Myslím, že je to vážně dobrý příklad.“