Cameron si pouští ústa na procházku

Mluvíme-li v této souvislosti o předsedovi vlády Jejího Veličenstva, nemáme na mysli samozřejmě politiku českou, ale nejmladšího premiéra Spojeného království za posledních dvě stě let Davida Camerona. Ten by z té duše rád předvedl, že návrat konzervativců k moci po dlouholetém půstu, který jim naordinovali labouristé, nebude jen krátkou epizodou.

V životě to však chodívá tak, že i sebelépe míněné úmysly mívají jednak nepředvídatelné, ale často hlavně nepříjemné důsledky. David Cameron si to vyzkoušel na vlastní kůži během jediného týdne. Britský premiér se vydal na cestu, která v hrubém obrysu kopírovala kus někdejší hedvábné stezky. První zastávka byla v Turecku, vůči němuž se Evropská unie nedokáže shodnout, zda by bylo lepší ho vtáhnout dovnitř, anebo nechat tak jako dosud před branami. David Cameron nepřekvapil, když evropské ambice Ankary podpořil, co však dozajista zaskočilo hlavně Berlín a Paříž, byla otevřenost jeho výroku. Věta, že je chybou říkat, že Turecko může postavit hlídku před táborem, ale nesmí do stanu, okamžitě kandidovala na výrok týdne. Sekretáři francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho a spolkové kancléřsky Angely Merkelové jistě v následujících hodinách sepisovali pro své nadřízené obsáhlá memoranda a analýzy, co a jak se mělo podniknout pro nápravu či alespoň korekci názorů ambiciozního britského premiéra.

David Cameron se však zjevně rozhodl, že své turecké hostitele potěší i co se týče Blízkého východu. Izraelské politiky podráždil výrok, že pásmo Gazy by nemělo být vězeňským táborem. Vzkázali proto Cameronovi, že z pásma Gazy udělal vězeňský tábor extremistický Hamás a že pokud mezi lidmi žijícími v Gaze je nějaký vězeň, tak je to v prvé řadě izraelský voják Gilad Šalin, kterého drží Hamás v zajetí už po několik let. Britský premiér se tak může spolehnout,že možná něco vydělal na přízni arabských či muslimských zemí, ale zároveň hodně ztratil u odpůrců islamistického extremismu.

Vrcholem putování předsedy vlády Spojeného království byla Indie. S ohledem na tradiční vazby je pochopitelné, s ohledem na aktuální zájmy, jako například podpis smlouvy o nákupu sedmapadesáti cvičných vojenských stíhaček Hawk v hodnotě 700 miliónů liber je to pochopitelné rovněž. S ohledem na dokumenty čerstvě zveřejněné v Guardiinu, New York Times a Spiegelu je zcela pochopitelné, že David Cameron varoval Pákistán před dvojakou politikou vůči Afghánistánu. Mířil tak především na politiku vůči extrémně islamistickému Tálibánu a letité podezření, že pákistánská tajná služba, která byla kmotrou u jeho kolébky, dokáže Tálibán špehovat i pronásledovat, ale zároveň s ním udržovat velmi důvěrné vztahy. Pochopitelné samozřejmě je, ža takováto písnička se musela v Indii, která je tradičním regionálním rivalem Pákistánu, dobře poslouchat. V Islámábádu všal – bez ohledu na faktický stav věcí – musela tahat za uši navzdory ujišťování britských diplomatů, že v postoji jejich vlády nedošlo k žádnému zásadnímu posunu.Jestli příští týden přece jen přijede do Londýna pákistánský prezident Asíf Alí Zardárí, jistě využije příležitosti, aby svému hostiteli vysvětlil,kdo je v boji vůči Tálibánu pro Západ strategicky důležitější.

Bilance Cameronova putování po stopách hedvábné stezky je působivá, názory se však budou lišit, zda je k tomuto tvrzení nutno přiřadit kladné, anebo záporné znamení. Britského premiéra samého čeká zkušenost, kterou před ním zažili mnozí jiní politici, které voliči poslali z lavic opozice k vládní odpovědnosti.Natěšené nové koště bude podrobeno testu, který ukáže, zda a jak se podařilo přetavit chuť dobře mést do konkrétních výsledků.

Jiří Šlitr a Jiří Suchý na konci 60.let minulého století sepsali píseň, kterou uvedli sloganem: Když si to rozházet, tak s každým. Je velice nepravděpodobné, že by David Cameron tento slogan znal, ale po jeho velkém zahraničním turné se nelze zbavit dojmu,že o něm musí mít přinejmenším nějaké ponětí. Jinou otázkou však je, zda by britský premiér dokázal přesně rozlišit, co si může v nadsázce dovolit kabaretní komika a kam až může zajít politik v čele vlády.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.