Byznys a kulturní projevy emocí

Jednou z největších výhod Američanů je schopnost rychle vycítit emoce jiného člověka. Zanedlouho zjistí podle výrazu tváře, zda kolegy projekt skutečně zajímá, nebo to jen předstírají.

Podle zápalu v očích odhadnou i motivaci kolegů, nakolik jsou upřímně ochotni pracovat navíc. Problém ale nastává, když se setkají s příslušníky jiné kultury, jež má zcela odlišné emoční projevy. Ty se totiž v různých kulturách významně liší.

Bez přesného porozumění jiným emočním kulturám se spolupráce může stát doslova minovým polem. Jako příklad mohou sloužit projevy nadšení. Ve Spojených státech je kulturně přijatelné a oceňované projevit nadšení v pracovním prostředí, pokud je to vhodné v dané situaci.

Čtěte také

Na pracovní schůzce se běžně vyjadřuje názor vášnivě, protože to může pomoci přesvědčit kolegy. Při rozhovoru s potenciálním zaměstnavatelem jsou pracovníci povzbuzováni, aby projevovali otevřeně nadšení. Zaměstnavatel podle toho pozná, nakolik máme o práci zájem.

V jiných zemích a jejich kulturách znamená nadšení něco zcela jiného. V Japonsku jsou přísná pravidla, kdy a kde můžou lidé projevit emoce. Během běžného pracovního dne je Japonci najevo nedávají.

Jací jsou Japonci?|foto: Martin Rychlík

I když se pro něco v práci nadchnou, málokdy to otevřeně vyjadřují. To se ovšem mění mimo pracovní prostředí. Průchod emocím dávají při pití alkoholu, na společenském obědě s přáteli, nebo při karaoke.

V Číně má nejvyšší hodnotu sebekontrola a zdrženlivost. Ne schopnost navenek projevit emoce, což může být nebezpečné. Vyjádření přílišných emocí a nadšení, zejména před šéfem, může být vnímáno jako předvádění se. A to čínská kultura netoleruje.

Nejsou to však jenom východoasijské kultury, ve kterých se projevy emocí nepreferují. I v britské kultuře jsou lidé typicky více decentní, zdrženliví a zamlklí než Američané.

Čtěte také

Když někdo dosáhne vynikajícího výsledku, komentuje se to slovy "není to špatné". Když se lidé navzájem ptají "Jak se máš?", typickou odpovědí je "Dobře". Na rozdíl od Američanů, kteří nadšeně říkají "Skvěle!"

Když Američan v práci označí nějaký nápad nebo iniciativu slovem "vzrušující", Brit si jí možná ještě ani nevšiml. Podobně jako v mnohých východoasijských kulturách lidé ve Velké Británii hodnotí výš zdrženlivost a sebeovládání než emotivní projevy.

individualismus (ilustr. foto)|foto: Fotobanka stock.xchng

Problém spočívá v tom, že jen málo manažerů si rozdíly uvědomuje. Americké šéfy může například nemile překvapit "nedostatek nadšení" ze strany kolegů. Ti mohou být přitom nadšeni, jen se projevují zcela jiným způsobem.

Cizinci mohou být na druhé straně znechuceni americkou "povrchností", když podávají ruce, objímají se, a přitom si neuvědomují, že mohou působit neautenticky a neupřímně.

Protože jsou kulturní rozdíly součástí života a spolupráce v dnešním globalizovaném světě, je otázka, jak mají manažeři zohlednit hluboce vžité rozdíly. Emoce jsou ošidné, když se jedná o byznys mezi zeměmi s různou kulturou.

Když se ale manažer snaží porozumět jiné kultuře a její řeči emocí, bude se mu dařit, a navíc bude mít dobrý pocit. I když ho možná nedá najevo, uzavírá Harvard Business Review.

Zpracováno ze zahraničního tisku.