Byly volby v roce 1946 svobodné a demokratické? Převládalo nadšení z osvobození i obdiv k Sovětům
V roce 1946 byla nastoupena cesta ke komunistickému státu, byť to tehdy téměř nikdo netušil. Výrazné vítězství komunistů znamenalo jejich klíčovou roli ve vedení státu, ale jejich tehdejší volební program nenaznačoval, že by chtěli změnit demokratický charakter státu. Byl to tedy podvod na voličích? A proč se parlamentní volby v Československu uskutečnily tak pozdě po skončení války? Poslechněte si Jak to bylo doopravdy s historikem Michalem Stehlíkem. (Vysíláme v repríze.)
Spisovatel a překladatel Jan Zábrana, jehož oba rodiče byli po dlouhá léta politickými vězni v komunistických kriminálech, si v dubnu 1981 do svého deníku napsal:
„Vždycky znova a do nepříčetnosti mě nasere, když si uvědomím, že o mém osudu, o posranosti celého mého života, rozhodli ti idioti, kteří v roce 1946 volili komunistickou partaj. Dobrovolně, ve svobodných, skutečně svobodných volbách! Jednačtyřicet procent voličů tehdy hlasovalo o otroctví v ruském područí na kolik generací dopředu. Pak už se nikdy nic nedalo spravit, pak už žádné svobodné volby nebyly. Pak už byly jen kriminály, procesy, popravené ženské a znova kriminály.“
Atmosféra doby a retribuce
Opravdu ale byly tyto volby tak svobodné? Došlo k úpravě volebního práva – byla snížena věkové hranice a nově směli volit také příslušníci ozbrojených sil. Některým bylo naopak volební právo odňato. Mohlo to dané volby ovlivnit? A co přítomnost vojsk Rudé armády ve státě? To jsou další faktory, které mohly sehrát svou roli.
Čtěte také
Klíčová byla samozřejmě dobová atmosféra, nadšení z osvobození, obdiv k Sovětskému svazu, ale zároveň také skepse vůči demokracii, která tak selhala v letech 1938 a 1939.
Jedním z důsledků byla existence takzvané Národní fronty, která umožňovala fungování pouze čtyř politických stran. Dříve úspěšní agrárníci byli stranou zakázanou.
A do toho ještě takzvané retribuční dekrety, které měly zajišťovat potrestání nacistických zločinců i kolaborantů z řad Čechoslováků. Jak ve svých Politických vzpomínkách napsal Ladislav Feierabend:
„Ke komunistickému vítězství přispěly i jiné okolnosti. Jednou – a to nemalou – bylo řízení o přestupcích proti národní cti podle malého retribučního dekretu. Řízení bylo většinou zavedeno na základě nedoložených skutečností nebo osobní msty.“
Historie dnešní optikou
V historii je obtížné uplatňovat stávající kritéria na tehdejší dobu, ale přesto je správné si klást otázky, zda jistá „účelová“ řešení, tak výhodná v danou chvíli pro někoho konkrétního, nejsou tou pověstnou cestou do pekel.
Čtěte také
A také zda upřednostnění partikulárních zájmů nevede k hrozivým výsledkům, kdy je třeba na pomyslných miskách vah zvažovat spravedlnost, byť by to v danou chvíli nebylo pro toho či onoho výhodné.
A se spravedlností souvisí také svoboda člověka – základní hodnota, která není samozřejmostí, ba naopak. I tímto pohledem lze vnímat právě volby v roce 1946, jak v pořadu hodnotí historik Michal Stehlík.
Poslechněte si Jak to bylo doopravdy. Pořad vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet 16. 5. 2016.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
