Byly první svobodné volby v roce 1990 bez skandálů? Úplně ne, měli jsme tu kauzu Bartončík, odpovídá politoložka

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Cukráři podporují Občanské fórum listopad 89

Svobodné volby, právě toto heslo se objevovalo v listopadu 1989 na demonstracích jako jeden z požadavků. Proč?

„Účast ve volbách za komunistického režimu byla bezpochyby velmi potupnou zkušeností,“ říká v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. 

Pořad připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem pořadu je politoložka a historička Adéla Gjuričová. 

Otázkou zůstává, jestli byly první svobodné volby bez skandálů, jestli na nich s odstupem doby nenajdeme nějakou tu „kaňku“. „Bylo to strašně důležité,“ říká politoložka Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Adéla Gjuričová.

„Všechny možné obchody, špeluňky, byly na dobových fotografiích oblepené požadavkem svobodných voleb. Konaly se relativně pozdě než v dalších postkomunistických státech, a jejich cílem bylo zvolit svobodný parlament, který měl schválit naši novou Ústavu.“

Mezi vzkazy dominovala hesla Občanského fóra – třeba Strany jsou pro straníky, OF je pro všechny, nebo S námi do Evropy. Všechny ale symbolizovaly pomyslnou křižovatku, na které se Československá republika tehdy ocitla.

Bylo to zásadní období

Bylo to zcela zásadní období, ve kterém jak píše publicista Petr Maxmilián Husák v knize Česká cesta ke svobodě: „Hledali se noví hrdinové, formovala se nová elita… Naplno se rozhořel boj o politickou moc. Vznikaly desítky nových politických stran, vypukly první předvolební aféry, vzplál boj o ministerstvo vnitra, blížily se první svobodné volby.“

Čtěte také

Zajímavé je, že vyjma Občanského fóra měly podporu i strany, které existovaly ještě před revolucí. Komunisté, lidovci, národní socialisté, ale vznikaly i strany nové. Navíc jsme měli zkušenosti z prvního půlroku existence státu bez vedoucí úlohy KSČ. Tím ale vznikala spojenectví, ale i nepřátelství mezi jednotlivci, mezi uskupeními. 

Termín voleb se blížil a stejně tak se blížil jeden ze skandálů. V květnu 1990 byl v rakouském týdeníku Profil otištěný článek nazvaný Bomba z Prahy.

Bomba z Prahy

„Měla to být bomba z Prahy, protože se jednalo se o senzační odhalení, respektive o únik z ministerstva vnitra. Šlo o informace, podle kterých spolupracoval vůdce lidovců Josef Bartončík  vědomě se Státní bezpečností. V té době to u leckoho stačilo k úplné likvidaci veřejné kariéry. Ale atmosféra května 1990 byla možná ještě naditější starostmi o zvýhodnění KSČ ve volební soutěži. Oni přece měli majetky, peníze. Taky to byl největší problém předvolební kampaně,“ vzpomíná politoložka.

„Pražský prokurátor (Tomáš) Sokol tehdy prohlásil, že propagaci komunistické ideologie bude brát jako propagaci fašismu, tedy trestně-právní kvalifikaci.  Dokonce bylo vydáno zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění Parlamentu, které začalo prověřovat majetek politických stran. Dokonce probíhaly prověrky na stranických sekretariátech – dnes něco nepředstavitelného,“ vysvětluje politoložka Gjuričová.

Jen týden před volbami...

Aféra Bartončík měla své pokračování: Jak řekl v knižním rozhovoru Prosím stručně sám Václav Havel: „O mnohaleté a placené práci tehdejšího, ale už nového předsedy KDU-ČSL a místopředsedy Federálního shromáždění Bartončíka pro Státní bezpečnost, jsem se dozvěděl asi týden před volbami. Hned jsem ho pozval a mezi čtyřma očima navrhl, aby se vzdal svých funkcí i kandidatury ze zdravotních důvodů. On s tím souhlasil, taky asi nestál o skandál.“

Čtěte také

Události se ale vyvíjely jinak – těsně před volbami tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml a poradce prezidenta Jiří Křižan s touto informací vystoupili v televizi. Dle Adély Gjuričové „to taky byl to určitě významný zásah do voleb.“

Na otázku, zda se první svobodné volby v červnu 1990 obešly bez skandálu, pak Gjuričová odpovídá: „Úplně se neobešly, ale dle mého to nebyl skandál Bartončík, ale skandál, že se sestavovaly vlády bez ohledu na volební výsledky. Zároveň to přineslo krásnou věc, a to se že začala nově ustanovovat rovnováha mezi politickými institucemi ve státě. Začal boj parlamentu proti prezidentovi a svou pozici si proti parlamentu musely vybojovat i jednotlivé vlády.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové si poslechněte v audiozáznamu.

Spustit audio

Související