Byly mladé, byly statečné a chtěly bojovat proti nacistům. Ženy na frontě
Ženy na frontě: Eva Kočanová sestřelila devět letadel a patřila k nejlepším mířičkám
Eva Kočanová kácela v sovětském gulagu stromy a raději se nakazila tyfem, než by vysílením zemřela. Nastoupila do československé jednotky v Buzuluku a proslavila se jako mířička protiletadlového děla.
Rodačka (*1922) z nejvýchodnější části Podkarpatské Rusi utekla do Sovětského svazu poté, co byla tato část Československa okupována Maďarskem. Čekal ji osud mnoha utečenců: byla zatčena, odsouzena a deportována do gulagu ve Vorkutě.
„Dělala nejtěžší možnou práci pro ženy – kácela stromy. Bylo to nesmírně náročné a úmorné, proto se schválně nakazila vodou z louže, aby nemusela pracovat,“ říká historička Alena Flimelová. Uzdravila se a byla z Vorkuty skutečně odeslána do jiných pracovních táborů.
Palba na tanky
Po napadení Sovětského svazu nacistickou armádou byla na jaře 1943 propuštěna do československého vojska v Buzuluku, kde procházela výcvikem na spojařku.
Daleko víc se jí ale líbila obsluha protiletadlových děl, a tak s několika kamarádkami přestoupila k protiletadlovému dělostřelectvu.
Protiletadlová děla sice nestála přímo v linii dotyku s nepřítelem a většinou se nacházela u štábů, které měla hlídat před nepřátelskými letadly, ale i tak se jim nevyhýbaly ostré bojové akce.
„Jednou při operaci u Ostrožan na přelomu ledna a února 1944 se dokonce dostala protiletadlová baterie vlivem proměny situace do přímého boje. Děla prý otočily ženy jako první do vodorovné polohy a přímou palbou střílely na tanky,“ vysvětluje Flimelová.
Sestřelila 9 letadel
Nemálo členů obsluhy protiletadlových děl bylo zraněno nebo padlo, protože děla se stávala lákavým cílem pro nepřátelské letectvo i dělostřelectvo.
Čtěte také
„Strach je ohromná věc, ten jsem poprvé dostala pod Kyjevem,“ vzpomínala Eva Kočanová na okamžik, kdy viděla vyletět sousední dělo i s celou čtyřčlennou osádkou do vzduchu.
Eva Kočanová bojovala u Kyjeva i na Dukle a podílela se na sestřelení celkem devíti nepřátelských letadel. Patřila k nejlepším mířičkám, dokonce ji ve svých memoárech zmínil i Ludvík Svoboda. Sama Kočanová vždy tvrdila, že sestřelení je dílem celé obsluhy.
Válečné dítě
Ještě před koncem války na Slovensku Eva Kočanová otěhotněla, otcem dítěte a později i jejím manželem byl samopalník Michal Kočan, také z Podkarpatské Rusi.
„Za války se narodilo asi 20 dětí našich vojáků a vojákyň. Narození dítěte za války se u našeho vojska považovalo za ohromné štěstí, nesrovnatelné s tím v době míru. A nejspíš všem těm dětem byl za kmotra velitel Ludvík Svoboda. Buď to byla náhoda, nebo to bylo opravdu nějaké zavedené nepsané pravidlo,“ říká Alena Flimelová.
Michal Kočan zůstal po válce v armádě jako důstojník z povolání, Evě se narodily ještě další tři děti a věnovala se hlavně rodině.
Poslechněte si celé Portréty, které jsou součástí cyklu Ženy na frontě. Další díly poslouchejte každý květnový čtvrtek po 20. hodině, nebo kdykoliv v podcastových aplikacích.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
