Ženy na frontě: Marie Kvapilová a její ruce plné krve

Marie Pišlová (*1921) pocházela z rodiny „černobylských krajanů“; Čechů, kteří si v nitru ukrajinského a ruského živlu uchovávali kulturu a jazyk. V roce 1941 se rodina chtěla vrátit do Čech, ale na cestě je zastihl začátek německého útoku na Sovětský svaz.

Byli internování v lágru a později vysídleni do kazašského Aktobe. Tam se dozvěděli o vzniku československé vojenské jednotky v Buzuluku, pak se postupně přihlásila celá rodina.

Zraněna u Sokolova

Marie prodělala výcvik na zdravotnici-sběračku raněných a poprvé byla nasazena při střetnutí u Sokolova. Tam byla při nepřátelské palbě raněna a transportována do nemocnice v Charkově, odkud se jí podařilo za velmi dramatických okolností uprchnout těsně předtím, než nemocnici obsadila nacistická armáda.

Marie Pišlová-Kvapilová|foto:Projekt Ženy bojující

„Němci po dobytí města raněné v nemocnici povraždili a pak ji podpálili, to udělali i v jiných provizorních charkovských lazaretech, kde byli českoslovenští vojáci,“ říká historička Alena Flimelová.

V Novochopersku byla po doléčení přeškolena na spojařku a sloužila u telefonu i u rádia. Jako spojařka se účastnila také bojů o Kyjev, později pomáhala školit nové spojařky. Sloužila na Dukle, koncem října 1944 byla převelena k telefonní ústředně dále do týlu. Právě na Dukle byla Marie očitou svědkyní úmrtí dvou spojařek, celkem padlo na Dukle pět žen – ve všech případech dívky ve věku kolem dvaceti let.

„Svědkem úmrtí poslední z nich, spojařky Anny Zichové, měl být Ludvík Svoboda. Po tomto zážitku přikázal stáhnout ženy z první linie. Některé uposlechly, mnohé ale zůstaly s tím, že nemohou nechat muže napospas,“ popisuje Flimelová.

Po válce byla učitelkou

Atmosféru na Dukle výstižně popsala ve svém deníku spojařka Jiřina Švermová-Kopoldová, která s Marií Pišlovou sloužila. Třeba 19. října 1944 si zapsala:

Nástup žen v Buzuluku|foto:Historické oddělení Moravského zemského muzea

„Seděly jsme v zemljance u pana štábního, chtěly jsme už vyjít – no a najednou šupa – a mina spadla rovnou u zemljanky. Všech pět lidí, co tam stálo, skoro celý náš štáb, bylo těžce zraněno. Zas plné ruce krve, obvazy a rozrušené nervy.“

Marie Pišlová vystudovala hned po konci války učitelský ústav a pracovala jako učitelka ruského jazyka. Sloužila dál v armádě, v roce 1954 se vdala za spolubojovníka od Sokolova Oldřicha Kvapila. „Prý je k sobě trochu popostrčil generál Svoboda, když se setkali na oslavě jeho narozenin,“ dodává Alena Flimelová.

Marie Kvapilová odešla z armády v roce 1955, o rok později se jí narodil syn Milan, lékař. V dalších letech působila jako pedagožka. Zemřela v září 2017.

Poslechněte si celé Portréty, které jsou součástí cyklu Ženy na frontě. Další díly poslouchejte každý květnový čtvrtek po 20. hodině, nebo kdykoliv v podcastových aplikacích.