Bylo po půl čtvrté odpoledne, když se ozval první výbuch… Za tragédii na dole Pluto nebyl nikdo potrestán
Celkem 65 mrtvých. To byl výsledek největší důlní tragédie v novodobých dějinách. Stala se v září 1981 na Mostecku v litvínovském hnědouhelném revíru Mostecké pánve v tamním dole Pluto. Zároveň je tato tragická událost upozorněním na to, jakou hodnotu měly v éře komunistického státu lidské životy. Opomenout nelze ani pohodlí a laxnost těch, kteří zavinili to, že viníci nebyli potrestáni ani v době, kdy už nerozhodovala komunistická strana.
Bylo něco málo po půl čtvrté odpoledne, 3. září 1981, kdy se ozval první silný výbuch. „Pak další, menší, následně zkolabovalo elektrické větrání, na jistou dobu i informační středisko a do půl hodiny tam byli důlní záchranáři,“ popisuje host pořadu policejního historika Radek Galaš.
„Na první dojem to působilo tak, že došlo k výbuchu metanu v dole, což se ale ukázalo jako mylná představa,“ dodává. Začalo vyšetřování, které pracovalo s několika verzemi. „Bylo to nesmírně komplikované a obtížné, protože jako první bylo zjištěno, že nejsou k nalezení knihy o bezpečnosti práce v podzemí. Hned od počátku se ztrácely důležité dokumenty,“ říká historik.
Obtížné to bylo i z dalšího důvodu – sami vyšetřovatelé se s ničím podobným do té doby nesetkali, a tak museli být rychle vycvičeni, aby mohli pracovat pod zemí. Zároveň po dobru čtyř měsíců probíhalo dohledávání mrtvých, ale konečné číslo zachráněných horníků zůstalo neměnné – 39.
Odpovědnost vedoucích míst
Z několika verzí pak zůstala jedna, a to že se vznítil a rozvířil uhelný prach. Důvodem bylo dlouhodobé porušování bezpečnostních předpisů a technologických pokusů. Odpovědnost byla takřka zřejmá, týkala se lidí na vedoucích místech:
Čtěte také
„Ti věděli o vysokém procentu prachu, které vzniklo v důsledku zanedbávání čistících pracovních činností na úkor těžby. Vůbec to neřešili, protože přednost dostalo plnění těžebních závazků před bezpečností lidí,“ konstatuje Radek Galaš.
Přeložme si to: závazky k nadcházejícímu sjezdu Komunistické strany Československa musely být splněny, ať to stojí, co to stojí. Třeba i desítky lidských životů…
Strana rozhodla…
Po pěti letech od tragédie byla připravena obžaloba jedenácti vedoucích pracovníků, kteří měli být obviněni z trestního činu obecného ohrožení a hrozil jim trest odnětí svobody až na hranici jedenácti let. Ale nestalo se tak.
Čtěte také
„Do věci se vložila Státní bezpečnost a kontrarozvědka a ti se snažily zpochybnit každý odborný posudek, na dotyčné hledali jakékoliv možné kompromitující materiály,“ vysvětluje historik. Nepochybujme o tom, že takové dostali zadání od vedoucích komunistů. „Bylo třeba plnit závazky, a nikoliv poukazovat na soudruhy, kteří chtěli vyrubat co nejvíce uhlí.“
Celý vyšetřovací materiál – bylo to deset tisíc stran textu a dvacet tisíc stran dokumentace, byl uzavřen na mostecké prokuratuře a až po dvou letech se události daly do pohybu. Tehdejší generální prokurátor Ján Pješčák napsal dopis generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Milouši Jakešovi:
„Nepodařilo se hodnověrně prokázat příčinnou souvislost mezi jednáním osob, proti nimž bylo vedeno trestní stíhání,“ psal Pješčák. A šlo to ráz na ráz: následovaly pokyny k zastavení, a tak bychom mohli spolu s historikem Galašem konstatovat, že strana rozhodla a tím to pro 80. léta skončilo.
Absurdní vystoupení prokurátora
Případ byl ale znovu otevřen, díky Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Bývalý generální prokurátor Pješčák před vyšetřovateli předvedl více než podivné vystoupení.
„Bylo to absurdní a z jeho výpovědí vyšly najevo další absurdity. Údajně si nepamatoval ani dopis Jakešovi, který podepsal,“ konstatuje historik Galaš. Státní zastupitelství tehdy neshledalo důvody pro obnovu šetření, stejně tak po podnětu ÚDV k přezkumu ani Vrchní státní zastupitelství. Na otázku, jak si to vysvětlit, Galaš říká: „Jsem přesvědčen, že toto rozhodování po roce 2000 byla otázka pohodlí a lenosti.“
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy – zda za mrtvé na dole Pluto neměl být nikdo potrestán, host pořadu policejní historik Radek Galaš odpovídá: „Rozhodně měl být viník potrestán. Prokazatelně mělo být potrestáno jedenáct zodpovědných lidí. Každý skutek má být prokázán, má být pojmenována vina.“
Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy. Připravila ho Ivana Chmel Denčevová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
