Byla Zlatá bula sicilská zásadním předělem naší historie? Ano, dokonce natřikrát, odpovídá historička

21. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pergamen Karla IV. ze 7. dubna 1348

Kdo by ze školních let neznal datum 26. září 1212? O něco obtížněji bychom ale asi vysvětlovali, o co vlastně tehdy šlo. Taky jaké důsledky bula měla a co pro tehdejší panovníky vlastně měla.

Účinkuje: historička Eva Doležalová
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Zajímavostí je, že pozornost k významu buly se zvýšila až po několika staletích a souvisela s hledáním výchozích kamenů pro formování novodobého českého státu. Ovšem centrem pozornosti, a také střetnutí interpretací historiků, proběhla i na začátku 21. století.

Pečeť pergamenu zvaného jako Mocran et Mocran

Zlatá bula sicilská je soubor tří listin, dokumentů, které byly vydány v roce 1212 v Basileji. Jak vzniknul jejich název, vysvětluje host pořadu Jak to bylo doopravdy, historička Eva Doležalová: „Název je odvozený od pečeti, která je k těmto listinám připojená. Je na ní totiž titulován Fridrich, nám známý jako Fridrich II., jako zvolený král římský a král sicilský. Proto Zlatá bula sicilská.“

Dodejme, že listiny, které definují pozici českých zemí a stávajících privilegií českého krále, dědičnost panovnického křesla a především vztah k římské říši – to všechno jsou základní fakta, která obsažena v basilejských listinách zvaných Zlatá bula sicilská.

Přemysl Otakar I.

Za české země je obdržel Přemysl Otakar I., o kterém v Toulkách českou minulostí publicista Petr Hořejš říká: „Byl 27. Přemyslovcem na pražském stolci, jeden ze synů krále Vladislava II. Muž, který se v roce 1197 chopil žezla podruhé – po předchozím krátkém vladařském intermezzu – a pak panoval nepřetržitě až do smrti v roce 1230, tedy 33 let. Dožil se relativně vysokého věku, nejméně 70 let a pochován je ve Svatovítském chrámu na Pražském hradě.“

Čtěte také

Svět 13. století byl – jak uvádějí učebnice historie – světem vrcholného feudalismu. Což v praxi znamenalo zásadní změny v ekonomice nebo životním stylu tehdejších obyvatel. Taky osidlování nových částí země, inovační postupy v zemědělství a města, která se stávají centry řemesel a obchodu. „Šířila se tady gotická kultura, staví se hrady, zakládají církevní instituce nebo města. Je tady ale taky globální expanze – snaha českých panovníků zapojit se do velké centrální politiky,“ vysvětluje historička Doležalová.

Hlavní roli tehdy hrála „velká čtyřka“ panovníků: Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II. a Václav II.

Událost středověkých dějin, kterou označujeme jako Zlatou bulu sicilskou, se ale dostala do popředí zájmu českých i německých historiků až o mnoho let později. „Listiny sice nezůstaly v zapomnění, ale procházely dějinami pouze drobnou zmínkou o události. Ta pravá šarvátka kolem buly vnímáme až v 19. století.“

Historička pokračuje: „Nestál za tím, jak by se dalo čekat historik František Palacký, ale Václav Vladivoj Tomek. Až ten dodal dokumentu silnou interpretaci, větší akcent pro naše české prostředí.“ Do toho všeho se začali „motat“ další, tentokrát němečtí historici, která naopak zpochybňovali jakékoliv specifické rozvolnění svazků mezi říší a českými zeměmi.

Zneužití nacisty

A tím se dostáváme až k období nacismu, tehdy se v rámci propagandy „začala“ bula „hodit“ nacistům. Jako zdůvodnění okupace. Dodejme, že to nebyl první, ale ani poslední případ snahy o zneužití historických událostí tak, jak se kdekomu hodilo.

Logo

Polemiky o významu a důsledcích těchto dokumentů pokračovaly – už na českém půdorysu – až do 21. století, kdy se střetly názory historiků Martina Wihody a Josefa Žemličky. Jejich spor byl v roce 2012 završen konferencí, vydáním sborníku příspěvků a také smířením obou odborníků.   

Na otázku, jestli byla Zlatá bula sicilská zásadním předělem naší historie, pak Eva Doležalová odpovídá: „Byla, a to dokonce natřikrát. Na poprvé už v roce 1212, protože šlo o podporu Přemysla Otakara II. Podruhé za Karla IV., který potvrdil její platnost a svobodnou volbu panovníka ze své pozice římského císaře. A napotřetí ve chvíli, kdy se z buly sicilské stal jakýsi odkaz. Přitom dnes známe jen její snadno zapamatovatelné datum vzniku, ale povědomí o ní má už málokdo.“   

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové si poslechněte v audiozáznamu.

Spustit audio

Související