Byl rok 1848 výhrou pro Čechy? Ano, většina evropských národů z revoluce čerpá dodnes, upozorňuje historik

Přestože zřejmě tehdejší hybatelé dění s výsledky spokojeni nebyli, tak dnešním úhlem pohledu lze konstatovat, že byly v tomto roce položeny základy pro další zásadní změny. Týkaly se takřka celé Evropy, a to jak v oblasti společenské, tak i ekonomické.  

„Začalo to už koncem roku 1847 válkou ve Švýcarsku,“ říká host pořadu historik Jan Rychlík o dění požadujícím vznik moderního státu a pokračuje: „Důležitá byla také revoluce ve Francii, kde byl v únoru svržen francouzský král Ludvík.“ Připomeňme také povstání v uherské Pešti, kde se na scéně objevil požadavek „polosamostatnosti“. 

Sociální i národnostní akcent

Často se mluví o vlivu Velké francouzské revoluce z roku 1789, která přišla s hesly volnost, rovnost, bratrství. „Tyto ideály uznávali všichni, ale ne každý je chápal tak, jak jim rozumíme my,“ vysvětluje historik Rychlík. V rovnosti bylo klíčové, kdo může volit. Volební právo měli mít ti, kdo platí daně, a nemělo se udělovat podle toho, ke kterému stavu patří.

Čtěte také

Celebrita Radecký – slavný polní maršál se stal legendou už za svého života. Jeho pomník se vrátí na Malostranské náměstí

Obvykle nic není samo o sobě, nebylo tomu tak ani v roce 1848, kdy ke všem nepokojům, hnutím a povstáním přichází rok neúrody: několik špatných sklizní, nedostatek potravin, epidemie, bída a nezaměstnanost. Sociální akcent tak dostával svou další hybnou sílu. 

Když připočteme zároveň snahy Němců o sjednocení (do jejich státu měly patřit i české země – podle historika to byl požadavek „logický a legitimní, navazující na roku 1806 zaniklou Svatou říši římskou vnímanou jako možný prototyp nového uspořádání,“), spolu s narůstajícími požadavky na silnější postavení českého národa, vyvstane široký záběr zájmů a představ.

Svatodušní bouře

Praha se do dění zapojila v březnu 1848. „Na shromáždění pražských občanů byl zvolen výbor a byla přijata petice císaři. Na prvním místě byly nejprve sociální požadavky, pak ale převážily ty národností,“ říká Rychlík. Šlo o snahu o rovnoprávnost češtiny s němčinou na úřadech a ve školách, větší autonomii v rámci habsburské monarchie a také požadavky svobody tisku či spolčování.

Čtěte také

Historik: Habsburkové naše práva nezradili. České dějiny v rámci Rakouska hodnotím pozitivně

Zároveň se připravovaly volby do zemského i ústavodárného sněmu a do Prahy byl svolán Slovanský sjezd. „Ten měl být odpovědí, reakcí na německý sjezd ve Frankfurtu. V ten den se konala také mše a po ní se davy vydaly na Staré Město,“ shrnuje další události historik.

Skončilo to střetem s vojsky, událost se do historie zapsala jako tzv. Svatodušní bouře či Pražské červnové povstání. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat: „Český sněm vůbec svolán nebyl, volby do toho ústavodárného proběhly v podmínkách stanného práva,“ shrnuje Rychlík.

Osvobození sedláků

Nově zvolení poslanci odjeli do Vídně, kde se měla chystat nová ústava, ovšem ve Vídni to také vřelo, takže jejich cesta nakonec skončila na jednání v Kroměříži. „Tam sněm pokračoval, úkolem bylo vypracovat ústavu. Struktura státu se netýkala Uher, kde probíhaly boje. Sněm byl následně rozpuštěn,“ popisuje historik.

Čtěte také

Demokracie za Františka Josefa I.? Ústava z roku 1867 vykročila demokratickým směrem, míní historik

I přes několik pokusů nová ústava zavedena nebyla a definitivní tečkou pak byl rok 1851, kdy byl v rakouské monarchii obnoven absolutismus. Ovšem jeden zcela zásadní výdobytek podle historika Rychlíka existoval:

„Bylo to 7. září 1848, kdy německý radikální poslanec Hans Kudlich ze Slezska podal ‚pilný návrh‘, kterým se zrušilo poddanství. To byl obrovský krok vpřed a je to něco, co nešlo vzít zpět.“ Venkov si oddechl a nastává éra svobodných a svobodomyslných sedláků.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, zda rok 1848 byl výhrou pro Čechy, host pořadu historik Jan Rychlík odpovídá: „Ano. Češi sice nezískali to, co chtěli, ale nezískali to ani Němci a ani žádný národ v Rakousku. Považovali to sice za prohru a zklamání, ale tato revoluce dala základ pozdějším hnutím, ze kterých většina evropských národů čerpá i dnes.“ 

Poslechněte si, jak to bylo doopravdy. Připravila Ivana Chmel Denčevová.