Byl papež Benedikt XVI. úspěšný v mezináboženském dialogu?

Spiegel
Spiegel

Nečekaný odchod papeže Benedikta XVI. z čela katolické církve zůstává nadále předmětem pozornosti mezi událostmi, které hýbou světem. My se dnes podíváme na hodnocení jeho účinkování z pohledu muslimského ímáma, žijícího v Paříži. 5. března uplynulo 60 let od smrti sovětského komunistického vůdce Josefa Visarionoviče Stalina. Zeptáme se, co si o něm myslí obyvatelé současného Ruska. Pak se podíváme do země útlaku, které komunisté říkali „ostrov svobody“. Komunistický režim na Kubě hledá totiž pokračovatele socialistických idejí. Budeme zjišťovat, kdo by mohl zajistit kontinuitu vlády bratří Castrových, Fidela a Raúla. Ze slunné, ale nesvobodné Kuby zamíříme pak do Dánska. Budeme se zabývat otázkou, proč některé tamní politické strany chtějí, aby ženy přistěhovalkyně začaly pracovat? Nakonec si, obrazně řečeno, zatančíme – představíme vám myšlenku, nazývanou jako Harlem shake a řekneme, proč doslova zachvátila sociální sítě.


Byl papež Benedikt XVI. úspěšný v mezináboženském dialogu?

Papež Benedikt XVI. už opustil úřad. Hodnocení a diskuse o jeho působení v čele katolické církve ale neustávají. A to nejen kvůli momentu překvapení, který Benedikt XVI. připravil jak stoupencům své církve, tak i jiným křesťanským denominacím a přívržencům jiných náboženství. Jedno z hodnocení přinesl německý týdeník Spiegel, a sice prostřednictvím rozhovoru s prominentním muslimským předákem ve Francii. Ímám Dalil Boubakeur z Velké mešity v Paříži, je podle týdeníku dobře znalý historie katolické církve a je velkým obdivovatelem Německa.

„Miluji různé kraje Německa, jeho literaturu i dějiny,“ říká Boubakeur a omlouvá se za svoji nedokonalou němčinu. „Nemám příliš možností si ji procvičit. Naposledy to bylo v rozhovoru s papežem Benediktem XVI.,“ omlouvá se ímám. Od nového papeže očekává změnu. Benedikt XVI. začal být podle něho příliš dogmatický. Nedokázal porozumět muslimům. Neměl žádnou přímou zkušenost s islámem. Neřekl jednu pozitivní věc o muslimské víře.

Benedikt XVI. udělal na pařížského ímáma dojem jako rezervovaný, plachý duchovní, spíš jako produkt tradiční přísné výchovy. Byl přátelský, ale zachovával si odstup. Boubaker hodnotí slova papeže z roku 2006 o důležitosti mezináboženského dialogu. Vidí je jako prohlášení, po kterém nenásledovaly činy. Na univerzitě v německém Řeznu tehdy před profesory a studenty zdůraznil mezináboženský dialog.

Papež Benedikt XVI.

Jeho vystoupení však vyvolalo vlnu nesouhlasu v muslimském světě, když citoval úsek debaty, která ve 14. století proběhla mezi byzantským císařem a perským islámským učencem. Muslimové se cítili být dotčeni jedním z citátů, který kritizoval Mohameda. Byzantský císař prohlásil: „Ukaž mi, co nového přinesl Mohammed, a nalezneš pouze zlé a nelidské věci, jako například to, že ti předepsal, abys víru, kterou ti hlásal, šířil mečem.“ S uvedením slov „džihád“ a „svatá válka“, 79letý papež v Řezně tehdy řekl, že násilí je neslučitelné s Boží povahou.

Výroky Benedikta XVI. vrátily podle Boubakeura mezináboženský dialog do muslimsko-křesťanské polemiky. Jeho hodnocení nemělo v sobě soucit. „Kde byla slova o bratrství?“ ptá se francouzský muslimský duchovní. Ve své knize o náboženstvích „Šok náboženství – Židé, křesťané, muslimové – je možná jejich koexistence?“ ímám pařížské Velké mešity odpovídá kladně. Na otázku německého týdeníku Spiegel, jestli i po odchodu Benedikta XVI. trvá na svém tvrzení, že uvedená náboženství dokáží existovat vedle sebe, ímám odpovídá kladně.

„Pořád v tuto koexistenci věřím. Vyžaduje však, aby jednotlivá náboženství důsledně sledovala stejné hodnoty. Žádné náboženství nemá mít ve společnosti výhody. Jenom za takových podmínek je možné skutečně demokratické a nekonfliktní soužití. Takže s příchodem nového papeže doufám i v nový začátek dialogu mezi náboženstvími.“ Dodává na závěr ímám pařížské Velké mešity v rozhovoru pro německý týdeník Spiegel.


Je Stalin pro dnešní Rusko hrdinou nebo vrahem?

Ruské vysílání Svobodné Evropy, jeho oficiální název je Rádio Svoboda, si prvního března připomenulo 60. výročí své existence. Stanice vznikla za hluboké totality a získala si okamžitě obrovskou popularitu. Přispěla k tomu i zajímavá shoda okolností. Jen pár dní po začátku vysílání měla možnost informovat posluchače o smrti Josefa Visarionoviče Stalina. Stalo se to 5. března. Dnes, po šedesáti letech, se Svobodná Evropa zabývá pro změnu otázkou, jaké názory mají vlastně Rusové na Stalina.

Podle průzkumu moskevského analytického centra Levada se ukazuje, že Stalin je nadále rozporuplnou postavou. Únorový průzkum ukázal, že 49 procent obyvatel se domnívá, že Stalin sehrál pozitivní úlohu v životě země. O něco méně – 32 procent – si myslí, že Stalin byl pro Rusko negativním politikem. To znamená, že většina národa vidí Stalina dodnes pozitivně.

Naproti tomu – víc než 55 procent – dává do souvislosti s jeho smrtí také ukončení teroru a masových represálií, jakož i propuštění milionů nevinných lidí z věznic a gulagů. Podle celých 18 procent znamenala Stalinova smrt ztrátu velkého vůdce a učitele. Zde je ovšem třeba zdůraznit, že veřejné mínění, hodnotící Stalina pozitivně, vychází především ze sovětského vítězství nad fašistickým Německem.

Josif Vissarionovič Stalin

Většina Rusů v současnosti souhlasí s rehabilitací nespravedlivě vězněných. Rusko se však nedočkalo zákonů o lustracích, jak se to stalo v bývalém Československu a následně v České republice. Vůbec tam nedošlo k vyšetřování a stíhání zkompromitovaných soudců a dalších představitelů, kteří měli na svědomí miliony lidí, odeslaných nuceně do gulagů. Průzkumy ukazují, že Rusové si ani nic podobného nepřejí. Prostě chtějí brát ze své historie jen pozitivní věci. Na všechno negativní chtějí radši zapomenout.

Jak hodnotí Stalina oficiální Rusko? Během poslední dekády Putinovy vlády se změnil Stalin ze zapomenuté osoby minulosti na jednu z nejvýznamnějších osobností domácích dějin. Podle profesora Alekseje Levinsona z uvedeného ústavu souvisí tahle skutečnost s otázkou, jakou pozici si dokázal Putin vybudovat a jak ho vnímají obyvatelé. Neznamená to ale, že by Putina považovali za moderního Stalina, spíš naopak.

Většina Rusů dodnes nezná o Stalinovi podrobnosti. Vědí pouze tři skutečnosti – Stalin byl velký vůdce, vyhrál válku a prolil množství krve nevinných Rusů. Na základě toho se rýsuje spíš nevyhraněný a nejasný názor. Nic na tom nemění ani dostupnost informací o tom, že Stalin byl tyran a vrah. Podle Levinsona je tento diktátor na Západě vnímán podstatně negativněji než v samotném Rusku. V ruské společnosti je totiž stále více rozšířená protizápadní rétorika. Mezi ruským obyvatelstvem není výjimkou ani názor, že Západ chce negativním postojem ke Stalinovi připravit Rusko o jeho zaslouženou slávu.

Podle těchto názorů se Západ celkově pokouší minimalizovat úlohu Ruska ve vítězství nad Německem v druhé světové válce. Levinson zdůrazňuje na stránkách Svobodné Evropy, že současnou situaci v Rusku, co se týče společenských a politických symbolů, charakterizuje značné napětí. Dochází často ke střetu názorů na minulost, jednak v politické sféře, jednak ve veřejném mínění. A to je kontrast s obdobím Stalinovy hrůzovlády – kdy po napětích následovaly kruté represálie a monstrprocesy, končící gulagy nebo okamžitými popravami.


Fidel Castro má následníka

Když už mluvíme o Stalinovi a komunismu, nebylo by dobré zapomínat, že si komunismus ještě pořád udržuje moc v několika málo zemích na naší planetě. Jednou z nich je ostrovní Kuba, nebo jak se ji nadneseně a naprosto nerealisticky za dob studené války říkalo – Ostrov svobody. Prestižní britský týdeník Economist hledal odpověď na zapeklitou otázku: kdo by měl zajistit kontinuitu komunistické ideologie po smrti dvojice současných vůdců, bratrů Castrových?

Když churavějícího kubánského lídra Fidela Castra v roce 2008 nahradil ve funkci jeho bratr Raúl, dal jasně na známost, že jeho cílem je zajistit pokračování politické a hospodářské linie, kterou oba pevně drželi a drží v rukou. Jinými slovy potvrdil, že chce zajistit, aby komunistická strana zůstala u moci i po jejich smrti. K jistému pokroku v otázce castrovského nástupce od té doby došlo. 24. února započal Raúl Castro druhé prezidentské období. Oznámil, že příště už nebude kandidovat, a jmenoval viceprezidenta.

Jeho nástupcem se stane Miguel Díaz-Canel, bývalý ministr školství. Kdo je tento muž? Zastupoval Raúla Castra na několika nedávných zahraničních cestách. Význam 52letého politika stoupá a znamená to, že bratři Castrové, oba už po osmdesátce, nakonec odevzdají taktovku někomu, kdo se narodil po revoluci, tedy po roce 1959. Fidel Castro, který se v poslední době zřídkakdy ukazuje na veřejnosti, dokonce prohlásil, že Miguela Díaze-Canela podporuje.

Fidel a Raúl Castrové při zpěvu hymny na 6. sjezdu Komunistické strany Kuby

Jinými slovy, udělil mu „požehnání“. Díaz-Canel je původním povoláním elektroinženýr. Než se stal ministrem a vloni viceprezidentem Rady ministrů, pobyl 15 let v provincii jako stranický sekretář. Působí přátelským dojmem, je bystrý a intelektuálně zdatný. Až donedávna nosil poměrně dlouhé vlasy, což připomíná, že je dítětem šedesátých let. Je také fanouškem Beatles, což patří mezi záliby, na které se kubánský režim kdysi díval nevraživě.

Fidel Castro se rád obklopoval nohsledy. Jeho bratr Raúl zase oceňoval zkušenosti provinčních partajních spolupracovníků. Jako ministr pro vyšší vzdělání rozšířil Díaz-Canel spolupráci s Venezuelou, která je nejbližším spojencem Castrova režimu. Fidelův bratr Raúl se pochvalně vyjadřoval o jeho ideologické pevnosti. Soukromé názory tohoto člověka ale nejsou známé.

V 90. letech byl ve spojení se skupinou komunistických reformátorů, kteří se seskupovali kolem tehdejšího ministra zahraničních věcí Roberta Robaina. Ten otevřeně žádal více hospodářské svobody na ostrově. Raúl Castro dovolil Kubáncům kupovat si auta a domy a pronajímat si zemědělskou půdu. Minulý rok uvolnil částečně i cestování do zahraničí.

Podle pozorovatelů dochází Raúlovi Castrovi „reformní síla“. Tón jeho řeči je rezignovaný. I tak ale zdůrazňuje, že nebyl zvolen, aby obnovil na Kubě kapitalismus. Neoznamuje ani ekonomické reformy. Očekává se, že další kroky budou na Díazu-Canelovi. Nejdříve je však důležité obnovit mechanismy trhu.

Fidel Castro si „vychoval“ některé potenciální nástupce. Mnozí z nich však upadli do nemilosti kvůli korupci či přehnaným ambicím. Jedním z nich byl zmíněný Roberto Robain, který opustil úřad v roce 1999. V současnosti tráví dny malováním a provozováním restaurace v elegantní části Havany. Díaz-Canel si je vědom rizik spojených s politickým povýšením. Jako designovaný nástupce bratří Castrů se ale k moci zřejmě dostane.


Přistěhovalci v Dánsku a zneužívání sociálních dávek

V České republice se značně zpřísnila pravidla, týkající se podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek. Očima dánského deníku Politiken se podíváme, jak tento systém funguje v zemi Hanse Christiana Andersena a pro kterou skupinu obyvatelstva jsou tamní štědré dávky jediným zdrojem příjmu.

„Čeho je moc, toho je příliš!“ Tento kategorický výrok zazněl z řad dánské Sociálně-liberální strany po zveřejnění průzkumu, který ukázal, že téměř 6000 žen z kruhů přistěhovalců pobírá sociální dávky víc než 10 let. Tvoří skoro čtvrtinu všech osob, dlouhodobě závislých na sociálních dávkách. Jak zástupci uvedené strany uvádějí, v Dánsku panuje názor, že ženy z přistěhovaleckých komunit jsou příliš křehké, než aby zvládly zaměstnání.

Podle sociálních liberálů je ale tento rozšířený názor diskriminující. Přehnaná péče o tuhle skupinu znamená, že společnost na ni pohlíží spatra. Díky tomu se vytvořila mezi přistěhovalci v Dánsku kultura nezaměstnanosti. Vláda problém neřeší s tím, že tyto ženy neovládají řeč a nesplňují kritéria zaměstnavatelů. Sociální liberálové namítají, že když někdo žije v Dánsku 10 let a nemluví dánsky, něco není v pořádku. Proto by vláda měla tyto ženy donutit, aby si našly zaměstnání. Každý má přece povinnost přispívat do společné pokladny.

Kodaň

Podle jmenované politické strany by se v Dánsku měly celkově snížit sociální dávky, nikoliv pouze pro ženy z řad přistěhovalců. Nezaměstnané to může přinutit hledat si práci po tolika letech závislosti na podpoře. Celý systém sociálních dávek v Dánsku prochází krizí. Původní myšlenka byla pomoct lidem překlenout krátké období hledání práce.

Čím jsou však dávky nezaměstnaným vyšší, tím je počet příjemců větší. Cílem systému přitom nikdy nebylo, aby děti vyrůstaly v rodinách, kde jsou soustavně hlavním zdrojem peněz sociální dávky. Sociální liberálové v Dánsku se proto chystají na velkou reformu tamního sociálního systému. Tolik deník Politiken.


Harlem Shake – senzace Internetu a Youtube

Na závěr dnešního Světa ve 20 minutách se „roztančíme“. Samozřejmě, obrazně. Studenty i dospělé v mnoha zemích světa ovládla senzace, zvaná Harlem shake. Sociální sítě se doslova hemží záběry z této nové zábavy. Jak napovídá slovo „shake“, jedná se o tanec. Ale nic klasického v tom nehledejte. O co v Harlem shake jde, popisuje britský deník Telegraph.

Taneční show, nebo happening, snad tak můžeme tanec nazvat, začíná písní amerického hudebníka a DJ-je jménem Baauer. Hraje Baauerova hudba a tančit začne pouze jeden člověk. Obyčejně má na sobě motocyklovou helmu. Všichni kolem dělají svou obvyklou práci, zpočátku ho ignorují. Pak ale zazní v písni slova „Do the Harlem shake“ – cosi jako „pusťte se do toho“ – a všichni v nejrůznějších převlecích zběsile tančí.

Jeden z prvních videoklipů s názvem „Harlem shake – show v kanceláři“ – zaznamenal 600 000 zhlédnutí jenom pár dní po zveřejnění na youtube. Videí v nejrůznějších variacích přibývá na internetu geometrickou řadou. Netančí jenom studenti a mladá generace, ale i jejich rodiče. Na natočení klipu stačí obyčejná kamera.

Když zadáte do vyhledávače youtube slova „Harlem shake“, objeví se kolem 200 000 odkazů, píše o novém internetovém „šílenství“ americký list New York Times. Existují dokonce i videa pro babičky. Harlem shake nakazil celý svět. Myšlenka uzřela světlo světa v Big Apple, tedy v New Yorku před více než 30 lety, pochopitelně v ulicích Harlemu. Kupříkladu 32letý Jesse Rutland říká, že nejde ani tak o tanec jako o hnutí.

Harlem shake na YouTube

Další americké noviny Wall Street Journal se podivují, s jakou rychlostí se Harlem shake ujal v globálním měřítku – od zaměstnanců v kancelářích, až po mládež. Harlem shake představuje novou webovou kulturu, píše list. Nový jev vděčí za explozi na internetu jednoduchosti tance a tomu, že se lehko přizpůsobí jakékoliv situaci a místu. Za další „přínos“ považuje list ilustraci toho, co dnešní firmy požadují. Přidat se co nejrychleji k práci a zapadnout do týmu, který ji dělá.

Nakonec i původce Harlem shakeu, DJ Baauer, vlastním jménem Harry Rodriguez, brooklynský producent, má ze svého vynálezu užitek, pohříchu finanční. Jeho show jsou vyprodané a jeho píseň, která Harlem shake zahajuje, je hitem číslo jedna v šesti zemích světa. Vydělává také na tom, že tisícovky videí na sociálních sítích hrají jeho píseň. Baauer se nečekaně dostal na výsluní Internetu, ale nemá ambice zůstat v centru pozornosti. Jak sám řekl, „těší mě, že moje píseň odstartovala něco, co spojuje mnoho lidí na celém světě“.