Byl malíř František Kupka zkrachovalým mazalem? Jeho obrazy kupoval i Edvard Beneš
Mezi mistry světového výtvarného umění patří také český malíř, grafik a ilustrátor František Kupka (1871–1957). Zakladatel a průkopník nových forem umění, které označujeme za abstrakci, tak stojí po boku jmen jako je Vasilij Kandinskij či Kazimir Malevič. Kupkovy obrazy se prodávají za astronomické ceny a stačilo tak málo, aby zůstal takřka zapomenut.
Komunisté ho dokonce nazývali „zkrachovalým mazalem“, jak uvedl v knižním rozhovoru s Medou Mládkovou publicista Ondřej Kundra.
František Kupka, rodák z Opočna, vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, pak přesídlil do Vídně a poté do Paříže.
„Živil se všelijak: jako kreslíř plakátů, vyučoval náboženství a dokonce se nechával najímat jako médium pro spiritistické seance, což bylo pro kontext jeho tvorby důležité, protože spiritualitě přikládal velký význam,“ říká host pořadu literární a výtvarný historik Radim Kopáč.
Poúnorový exil
Do Československa se částečně vrátil po vzniku republiky – jako pedagog na AVU, a poté roku 1946 svou výstavou, na které tehdejší prezident Edvard Beneš zakoupil některé z jeho obrazů pro Národní galerii.
Radim Kopáč k tomu říká: „Pro Kupku to bylo vlastně první oficiální uznání jeho přínosu světovému umění. Tehdy v Československu – ale ani ve Francii uznávaným prvoligovým umělcem nebyl, držel se spíše na okraji.“
Po nástupu komunistů k moci v únoru 1948, kdy vzniká totalitní stát, už pro Kupku v rodné zemi nebylo místo. „Důvody byly minimálně dva: dlouhodobě nežil v Československu, ale důležitějším je, že od roku 1910 byl jedním z klíčových průkopníků nového směru abstrakce,“ vysvětluje historik a dodává:
„Kdyby Kupka tehdy v Československu žil, skončil by v lepším případě umlčen nebo uštván – jako třeba Teige nebo Biebl, v horším případě před soudním tribunálem.“ Dlužno připomenout, že tehdejším povinným směrem pro umění byl socialistický realismus převzatý ze Sovětského svazu. Obraz dělníků, úderníků na brigádách, pracujících zemědělců, kouřící tovární komíny, to bylo to, co se „smělo“.
Setkání s Medou Mládkovou
Pro Františka Kupku – jak se později ukázalo, se stalo zásadním jeho setkání s Medou Mládkovou, aktivní a činorodou ženou pohybující se v exilu v kulturních kruzích.
„Kupka byl už tehdy velmi starý, žil v jakési klauzuře, držel se zkrátka a byl na okraji a sledoval svou duchovní vertikálu. A když mu mladá Meda Mládková slibovala, že ho udělá slavným, tak mu tím vlila radost do života,“ vysvětluje historik Kopáč.
Meda Mládková své sliby splnila: roku 1958 přišla výstava v pařížském Muzeu moderního umění a roku 1975 velkolepá výstava v proslulém Guggenheimově muzeu v New Yorku.
Otevřel cestu k abstrakci
Postupně od 60. let se Kupka stával známým také v Československu, kde se právě oblast umění a kultury stala hybatelem postupných změn vedoucích až k pražskému jaru v roce 1968. V témže roce byla velká Kupkova výstava v Praze a vychází jeho monografie.
Zájem o moderní umění a tím také o Kupku přichází spolu s umělci, jako byli Zdeněk Sýkora, Mikuláš Medek, Jan Koblasa či Zbyšek Sion. „A právě jim Kupka otevřel cestu abstrakce,“ konstatuje Radim Kopáč.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, zda byl František Kupka „zkrachovalým mazalem“, host pořadu literární a výtvarný historik Radim Kopáč odpovídá: „Pro dějiny výtvarného projevu 19., 20. i 21. století určitě žádným zkrachovalým mazalem nebyl. Byl velkým vizionářem a velkým průkopníkem.“
Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
