Byl jsem starý komunista, a přesto jsem nevstoupil do strany. Proto mě zavřeli!

22. září 2011

Těžko představitelný život prožil Pavel Dimun ze slovenské Habury. Za války mu chalupu vypálili nacisté, pak jí vydrancovali vojáci Rudé armády. Ženu a tři děti ukryl ve sklepě a utekl k československé armádě.

Protože byl komunista, navíc ostřílený veterán z bojů z pohraničí se Sudetskými Němci, Maďary, Poláky a Sověty, znalý horského terénu, stal se vojákem „milicionářem“ ve Zvláštním oddílu Obranného zpravodajství pod velením neblaze proslulých Bedřicha Reicina a Karla Vaše.

Z vojny rovnou do Sudet

Pavel Dimun rukoval na povinnou vojenskou službu krátce před mobilizací v roce 1938. Místo, aby šel po dvou letech domů, odcestoval s jednotkou hájit československé území: Sudety.


Povstání Slováků bylo rozprášeno, lidé utíkali do hor, nechávali v naší vesnici zbraně a vysílačky. Jednu jsem zachránil. Dopravil jsem jí partyzánům. Jenomže pak se přiblížila fronta. Habura během bombardování shořela a s ní i náš dům. Jen tak tak, že jsme se s rodinou zachránili. Ve sklepě jsem ukryl ženu a tři děti, sehnal pro ně mouku a vodu a vypravil se přes kopce k československé armádě, která měla štáb v polském Rymanově. Stal jsem se takovým vojenským milicionářem pod velením Reicina a Vaše. Pavel Dimun

„Měli jsme v jednotce šváby, jak jsme Sudetským Němcům říkali, kteří dezertovali i se zbraněmi, a s těmi pak na nás zaútočili,“ vypráví Dimun. Na konci září 1938 byla v Mnichově podepsána dohoda, podle které části československého území připadly nacistickému Německu, podle dodatků dohody si nároky činily i Maďarsko a Polsko.

Dimun chvíli bojoval na Těšínsku s Poláky a i s Maďary ve slovenské obci Kostěná. Tam na československé vojsko někdo zaútočil kulometem z věže kostela. Po vítězné bitvě našli na věži maďarského faráře a zvoníka.

Pavel Dimun demobilizoval až na konci roku 1938 jako československý voják, netušil, že pro něj vojenská služba zdaleka nekončí.

Na opačné straně fronty

V roce 1939 vznikl Slovenský stát jako satelit nacistického Německa. Povolán byl znovu v roce 1941 na východní frontu, stal se opravářem vojenských bot ve slovenské zajišťovací divizi, která se po boku Wehrmachtu účastnila útoku na Sovětský svaz.

Vzhledem k tomu, že měl doma ženu a tři děti, za sebou pět let vojny, a navíc se východní fronta rozpadala, Slováci dezertovali a rozpouštěli zmíněnou divizi, byl propuštěn domů do rodné Habury pod Beskydami.

Slovenské národní povstání

Nikdo v té době netušil, že údolí, kde hospodařil, se stane strategickým místem během Slovenského národního povstání v létě 1944 a opěrným bodem Wehrmachtu, který se tady střetnul s postupující Rudou armádou a československou zahraniční brigádou.


Pavel Dimun se narodil 17. června 1914 ve slovenské obci Habura. V roce 1938 sloužil na hranicích v československé armádě, po vzniku Slovenského státu se účastnil nacistické operace Barbarossa, útoku na Rusko. V roce 1944 utekl do československé zahraniční armády na východní frontě. Bojoval v bitvách u Krajné Bystré, Stopkova na Ondavě, u Vyššího a Nižšího Komárniku. Získal medaili Za chrabrost a Československý válečný kříž. Po válce se stal nepohodlným a do vězení na devět měsíců nepodmíněně mu pomohl prokurátor Karel Vaš, jeho někdejší velitel.

Karel Vaš, někdejší velitel defenzivního oddělení OBZ a pozdější komunistický prokurátor, v rozhovoru pro Příběhy 20. století přiznává, že OBZ, které mělo údajně odhalovat německé špiony v československé armádě, bylo pod přímým velením sovětské tajné služby NKVD.

Zmiňuje se i o působnosti zmíněného Zvláštního oddílu: „Byli jsme ve styku se sovětskými orgány. Od nich jsem se učil, jak se to dělá. Byli jsme podřízeni sovětské armádě. Jak jsme poznávali špiony? To už si nepamatuju. Když jsme byli na území Slovenska, tak tam německá armády vysazovala do týlu diverzanty a na ty jsme nasazovali takzvaný zvláštní oddíl ZO. Ten oddíl jsme používali i jinak. Nastupovali Slováci, kteří byli politicky slabí – ani ryba ani rak, a poněvadž jsme bojovali a nasazovali je do boje, oni někdy utíkali, tak jsme museli první linii hlídat, aby nám neutekli. Dělali jsme to podle sovětského vzoru: ´zagrjad odrjat´- zahradit linii. Vojáky jsme hnali dopředu,“ popisuje Vaš.

Pavel Dimun po válce sloužil u hradní stráže jako vojenská spojka prezidenta Beneše, setkal se i s Heliodorem Píkou, což mu bylo nejspíš osudné. V roce 1948 se stal nepohodlným a Karel Vaš ho nechal uvěznit na devět měsíců.

autor: Mikuláš Kroupa
Spustit audio