Byl jsem hladový a dali jste mi najíst. Církev začala brát evangelium doslovně

9. červen 2017

Své restaurace a kavárny si otevírají umělci, přistěhovalci z jiných států, ale i církve. Dva takové podniky už nabízejí své služby v Olomouci. Fajnšmekři se tak můžou nechat obsloužit sestrou v hábitu a ochutnat arcibiskupské víno.

„Nejen chlebem živ je člověk,“ tímto příslovím se řídí olomoucká kavárna Õde, kterou provozují františkánky. Kromě estonských specialit nabízejí také potravu pro duši v podobě knihovny s duchovní a filozofickou literaturou a potravu pro ducha v podobě kaple. A materiálněji založení hosté si pak z rukou řeholnic můžou dát estonské speciality.

Když nechají spropitné, může je hřát u srdce, že jde na dobré účely – na papežské misijní dílo. Vybranou částku sestry zveřejňují na nástěnce u vchodu. Přes tisíc korun tady na dýškách nechal také někdejší student teologie v kněžském semináři a nynější kněz Jaroslav Rašovský. „Chodíval jsem sem často jako bohoslovec. Kaváren je v Olomouci spousta, ale líbí se mi, že když už tu ty peníze utratím, tak jdou na dobrou věc,“ říká.

Kavárnu si sestry otevřely jako službu lidem tehdy, když se přestěhovaly do nového domu, jehož prostory se k podobnému podniku hodily.

Pizzerie s vínem z arcibiskupských sklepů

Arcibiskupské sklepy v Kroměříži

Kousek dál ale zájemci najdou v Olomouci jiný s církví spjatý podnik, u kterého by to neznalý návštěvník ani nepoznal. A pokud, tak z nápojového lístku, ve kterém figuruje víno z kroměřížských arcibiskupských sklepů. Pizzerie U Kristýna nabízí autentickou italskou kuchyni a žádnou obsluhu v řeholním či kněžském oděvu tady nikdo nepotká. Cílem restaurace je být kvalitním podnikem, do kterého lidé chodí především kvůli skvělému jídlu a nikoliv kvůli církevnímu majiteli.

A že to není nemožná ambice, potvrzuje i jeden z obědvajících. „Chodím sem proto, že miluji italskou kuchyni. I letos se chystám na krátko do Itálie a tady mi ji to hodně připomíná,“ usmívá se Jaroslav Hrčka, který sice pracuje za rohem jako referent správy budov Arcibiskupství olomouckého, přivádějí ho sem ale podle jeho slov především chuťové pohárky.

Soběstačnost díky gastronomii?

Kvalitní gastronomie tak může být jeden z kamínků budoucí soběstačnosti církve v České republice. „Možnosti jsou, jenom člověk musí hledat na trhu mezeru, která se dá dobře využít,“ uvažuje Josef Capík. A tyto mezery jsou příležitostmi především pro církevní řády a biskupství, které mají dobré výchozí podmínky pro zakládání podniků. Svým způsobem tím budou následovat tradici.

Františkánky nabízí v olomoucké kavárně Õde estonské speciality

„Už ta nejstarší Benediktova řehole je spojená s tím, že v klášteře se mají přijímat hosté, má se jim poskytnout přístřeší i jídlo. A právě kláštery často provozovaly pivovary,“ popisuje historii docent ekonomie z Masarykovy univerzity František Svoboda. „Jedná se navíc o poslechnutí příkazu z evangelia: Byl jsem hladový a dali jste mi najíst, byl jsem žíznivý a dali jste mi napít.“

Svoboda ale zároveň dodává, že gastronomické podnikání pravděpodobně nepřinese vysoké zisky a bude spíš doplňkovou aktivitou. Rentabilnější může být pro církev v rámci podnikání spíše pronájem pozemků, lesní hospodářství a zemědělská činnost.

Spustit audio