Bulharští zemědělci si chválí evropskou zemědělskou politiku

To je nejvíce z celé osmadvacítky a více než desetinásobek unijního průměru. Na opačném konci spektra je Bulharsko. Přes devadesát procent tamních zemědělců obhospodařuje pozemky menší než 5 hektarů. A tak se na první pohled zdá, že přesně pro ně je určena zreformovaná společná evropská zemědělská politika, která se soustřeďuje právě na podporu drobných zemědělců.

Vesnice Draganovo leží uprostřed Bulharska. Většina zvířat z místního kravína je právě na pastvě a krčí se tu jen několik desítek letošních telátek. Stefan Bojanov má asi 30 hektarů pastvin. Na nich 120 krav a 70 telat a jalovic. V dotacích od EU tak ročně dostává přibližně 200 eur na krávu. Půlka z toho je na zvířata samotná a druhá půlka je na pozemky.

Stefan musí přesně evidovat, kolik krávy nadojí, kolik balíků sena sní přes zimu, na které pastvině kdy jsou. A když udělá chybu nebo když by podváděl, tak může o dotace přijít. Byrokracie mu tak zabírá značnou část večerů. I tak se mu to vyplatí, protože bez dotací by těžko dokázal udržet hospodářství v chodu.

Bude proto žádat o podporu i z druhého pilíře, chce si totiž pořídit nový traktor. To co mu stojí na dvorku, jsou totiž stroje, přibližně ze 60. let, které patří spíš do muzea než na pole. Stefan patří v Bulharsku mezi ty šťastnější zemědělce. Většina má totiž tak malá políčka, že nesplňuje minimální nároky pro přiznání evropských dotací.

V Bulharsku je přes 300 tisíc farem. Jen něco přes 80 tisíc z nich splňuje minimální požadavky pro eurodotace. Zemědělec musí mít minimálně 1 hektar půdy nebo dobytek, jehož hodnota přesahuje 2 tisíce eur, aby si mohl zažádat o dotace.

Způsobuje to velké problémy, protože i drobní zemědělci jsou závislí na tom, co vypěstují. Třeba necelý hektar rajčat stačí k tomu, aby přebytky prodané na trhu uživili celou rodinu. V zemi, kde je více než třináctiprocentní nezaměstnanost, jde často o jediný příjem do domácnosti. Přesto nemají nárok na evropské dotace.

Bulhaři se naučili, jak obejít minimální požadavky pro získání dotací. Christina Christova vede firmu v Gornej Orjahovici, která si od malých zemědělců pronajímá jejich políčka. Tím může vykázat mnohem větší výměru.

Celkem je to přibližně dva a půl tisíce hektarů. Jenže Christina na pole vůbec nechodí. V podstatě jen vytvořila jakési družstvo, ve kterém si každý zemědělec může obdělávat to své malé políčko, nebo se můžou dohodnout, že pozemky spojí a budou se o výnos z nich dělit. Vlk se tak nažere a koza zůstane celá.

Cílem tohoto družstva je dosáhnout na dotace z evropské unie. Ty se vyplácí Christinině firmě, která je pak rozděluje mezi jednotlivé zemědělce podle toho, jak velký pozemek si od nich pronajímá. Christina ukazuje na stěny plné šanonů, a stěžuje si, že papírování je strašně moc.

Dá se ale říct, že bulharští zemědělci si členství v Unii pochvalují. Jediné, co jim na dotacích vadí, je, že dostávají mnohem méně než třeba řecký farmář. Ten si oproti tomu bulharskému totiž v průměru přijde na dvojnásobné množství peněz z EU. Proč ale, ptá se Christina Christova, když náklady jsou srovnatelné. Zemědělská technika není v Bulharsku levnější, ani nafta, ani osivo.

Kromě přímých dotací a zemědělských projektů mohou farmáři žádat i o další finance ze speciální kapitoly pro venkov, třeba na udržování tradičních řemesel, rozvoj agroturistiky a tak podobně. Jinak totiž hrozí, že lidé venkov opustí úplně. Což je vidět i třeba v Draganovu, kde až polovina domů je jasně neobydlená, rozpadá se a z kdysi živé vesnice se tak pomalu stává městečko duchů, ze kterého se mladí lidé stěhují do měst za lepším.