Bulharským socialistům se nepodařilo sestavit vládu

Prezident republiky Georgi Parvanov je podle ústavy povinen pověřit sestavením nové vlády druhé nejsilnější seskupení. A tím je Národní hnutí Simeon II, které řídí bývalý bulharský car a dosavadní předseda vlády Simeon Saks-Koburgottski. Není tak vyloučeno, že zůstane u vlády i v dalším období navzdory skutečnosti, že získal v minulých volbách pouhých 20 procent hlasů, na rozdíl od postkomunistů, pro které se vyslovilo 31 procent Bulharů.

Jenže bývalý car, během jehož vlády se sice podařilo dosáhnout poměrně stabilních marko ekonomických výsledků, nesplnil to hlavní, co v roce 2001 svým voličům slíbil. Tedy podstatně zvýšení životní úrovně. Ani po oněch 800 dnech, kdy mělo dojít k ekonomickému zázraku se nějak výrazně nepodařilo zvýšit příjmy Bulharů na více než 150 Euro měsíčně. Více než polovina populace si však musí vystačit s třetinou této částky. A tak pro Simeona II. hlasovala před měsícem pouhá pětina bulharských voličů, na rozdíl od roku 2001, kdy se pro bývalého monarchu, považovaného za spasitele, vyslovilo 43 procent Bulharů.

I socialisté si byli vědomi, že jim volební zisk nedává jistotu vytvoření stabilní koalice a to ani za účasti Hnutí za práva a svobody, které tradičně zastupuje zájmy bulharských Turků a dalších muslimů. Dohromady totiž v parlamentu měli pouze 116 ze 240 hlasů, tedy necelou polovinu. I proto se předseda socialistů Stanišev snažil přesvědčit Simeona Saks-Koburgottského, aby spolu s nimi jeho Národní hnutí vytvořilo širokou koalici. To však někdejší car odmítl.

Teď je tedy na řadě on. Nicméně jeho role nebude rozhodně snažší než Staniševova. Do dnešního večera by jím vedenou delegaci měl přijmout prezident Parvanov. Kromě zástupců Národního hnutí Simeon II by k hlavě státu měli přijít i zástupci třech menších pravicových stran, potenciálních koaličních partnerů bývalého cara. Ten prohlásil, že je o široké koalici připraven jednat se zástupci všech parlamentních uskupení. Ale zda se mu k účasti v ní podaří přesvědčit vítězné socialisty, kterým svým bojkotem vytvoření koalice zhatil, zůstává otázkou.

Pro Bulharsko je tato v podstatě patová situace v současné době velmi nevýhodná. Balkánská země totiž usiluje o vstup do Evropské unie k 1. lednu roku 2007. Jenže nezbytnou podmínkou toho, že se tak stane, je i splnění požadavků na reformy. Evropská unie varovala Sofii, že může členství Bulharska o minimálně rok pozdržet, pokud se zemi nepodaří podstatně zlepšit boj s korupcí a organizovaným zločinem a také reformovat soudní systém a zlepšit postavení národnostních menšin, zejména Romů.

V souvislosti s nimi připomeňme, že 8 procent hlasů získalo před měsícem ultranacionalistické hnutí Útok, vedené bývalým novinářem Volenem Siderovem, které svou kampaň postavilo na nevybíravých útocích proti romské menšině a etnickým Turkům. A když už jsme v této části Balkánu, připomeňme podobnou výzvu k uspíšení reforem, které dala Evropská unie Rumunsku. Je v podstatě stejné jako v případě Bulharska. Vývoj v obou zemích je v mnohém podobný. I v Rumunsku proběhly před několika měsíci volby, které neměly jednoznačného vítěze. Vláda premiéra Tariceana neprosadila reformu justice, kterou zablokovali nyní opoziční postkomunisté společně s ústavním soudem. Předseda vlády pohrozil svou demisí. Chtěl tak dosáhnout nových voleb, kde by voliči v zájmu integrace s Evropskou unií dali nějaké straně jasný mandát. Několikrát už oznámil termín odstoupení z funkce. Nakonec však zůstal. Tentokrát ale zasáhl do jeho rozhodování přírodní živel. Rozsáhlé záplavy, které v minulých týdnech postihly rozsáhlé oblasti Rumunska. Premiér tak nechtěl svůj post opustit v době záchranných a ozdravovacích prací. I když u opozice si za několik termínů svých demisí-nedemisí vysloužil spíše posměch. Ale to už je součást mezistranického boje.