Bůh teď asi hodně odpočívá, ale dějiny ukazují, že po diktatuře vždycky přichází chvilka, kdy se nadechneme, míní režisérka Arzumanova

Čtěte také

Všechny moje hry zrcadlí můj osobní život. Do Moskvy už se vrátit nedokážu, přiznává šéfka Divadla MA Marianna Arzumanova

„V tu dobu jsem se dostala na divadelní akademii a učila jsem se mezi dalšími herci, kteří často bývají velmi emotivní. Zároveň jsem začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa v Moskvě a tam kolem mě naopak byli sami intelektuálové,“ vzpomíná Arzumanova.

„Takže na pozadí zpráv jsem chápala víc, než chápala spousta lidí. Jednak jsem byla u zdrojů, na druhou stranu jsem viděla, že emotivní lidé neumějí moc analyzovat a dávat věci do souvislostí.“

Dalším výraznou motivací byl předpoklad zhoršení politické situace a intuitivní obava z válečného konfliktu a odvedení případných synů do armády.

„Pamatuji si tu chvilku, kdy jsem ležela v posteli a brečela, protože už Putin získal moc. Ale první zprávy, které se začaly vysílat, byly pro spoustu občanů nenápadné,“ konstatuje. „Říkala jsem, že nechci rodit děti, aby nešly do války. V tu dobu jsem ještě ani nebyla vdaná. Ale měla jsem intuitivně pravdu, protože zrovna když mému synovi bylo 18 let, začala válka na Ukrajině.“

Nemyslet na názor ostatních

Vzhledem k válce a k utrpení, které přinesla, Arzumanova chápe vztek Ukrajinců, odpor k ruské kultuře a národu i odměřené reakce některých Čechů na ruský přízvuk. Přestože si za svým rozhodnutím emigrovat stojí, upozorňuje, že oddělit Rusko jako zemi, její kulturu a lidi od politiky Kremlu je obtížné.

Čtěte také

O Rusku se informuje příliš povrchně. Nesledujeme, co se děje v hlubších vrstvách společnosti, míní rusista Machonin

„Je těžké to oddělit, protože řada umělců podporuje režim, ať chtějí, nebo nechtějí, protože režim sype obrovské peníze. Ale je nutnost vždycky podporovat lidi, kteří bojují na straně dobrá – a tam můžou být i Rusové,“ upozorňuje a dodává, že totéž platí v kultuře, kde by měl být rozhodující talent umělce a obsah díla, ne země původu.

„Opravdové umění nutí člověka zamyslet se a tím pádem je šance, že člověk prožije tu katarzi. Ale ne v reálné životní situaci, ale ve vymyšleném životě,“ vyzdvihuje význam umění.

Kultura má podle ní přidanou hodnotu v tom, že přibližuje kritické situace a otevírá závažné otázky. Diváci, posluchači, návštěvníci a všichni, kdo s ní interagují tak mají příležitost učit se z historie i vlastních prožitků.

Do budoucna i proto věří, že na politické rovině přijde náprava a narovnání vztahů.

„Bůh teď asi hodně odpočívá a je na velké dovolené, ale horší už to nebude. Dějiny ukazují, že po období diktatury vždycky přichází chvilka, kdy se nadechneme,“ doufá. „Zase přijde oteplování a budou napojeny nové vztahy.“

Čtěte také

„Ruští diváci jsou zvyklí číst mezi řádky.” S filmovou kurátorkou o ruské kinematografii po invazi na Ukrajinu

Na osobní úrovni si z celé situace bere větší úctu k lidem a odhodlání k činům. Role emigrantky ji také naučila stát si za svým rozhodnutím a méně se bát.

„Nesmíš se tolik litovat a zabývat tím, že to je složitý. Musíš jít dál a nemyslet na názor ostatních. Prostě v daných okolnostech musíš jednat s tím, co všechno to obnáší,“ uzavírá Arzumanova.

Jakou inscenaci ve svém divadle aktuálně uvádí? Nesou Rusové za aktuální situaci nějakou odpovědnost? A co bylo impulsem k emigraci? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Naděžda Hávová.