Buďme hodní na své špíčky, bez nich bychom nepřežili. Jen ať neohrozí zdraví, radí sportovní lékařka Skalská

Skalská se věnuje lidem, kteří se snaží změnit svoje pohybové návyky, ale i se sportovci, kteří hledají rovnováhu mezi výkonem a zdravím. „Obrovskou výhodou ve sportovní medicíně je, že za námi přicházejí lidé, kteří chtějí něco změnit,“ chválí si Skalská.

Čtěte také

Pohyb znamená život. Dejte si každý den aspoň malou pohybovou svačinku, radí fyzioterapeut Švarc

„Už jsou rozhodnutí, že chtějí začít sportovat nebo zhubnout, ale nevědí, jak začít. Když se kouknu na sociální sítě, tak na ně koukají všichni vymakaný, a oni jsou z toho ve stresu, protože nevědí, jestli tedy mají pětkrát týdně cvičit a prolívat se proteinovým šejkem, nebo jaký způsob pohybu pro ně bude vhodný.“

Vstupní vyšetření v její ordinaci se proto skládá z velmi důkladné anamnézy, vyšetření pohybového systému dechových kapacit a zátěžových testů. Cílem je stanovit realistické a zvládnutelné cíle, jak pohyb implementovat do každodenních rituálů.

„Malé kroky motivují mnohem více. Takže si dáváme cíl, který jde lehce splnit. I když třeba nestihnete svých 20 minut cvičení, tak si ráno dáte pětiminutovku protažení,“ nabádá Skalská. „Když tam necháte malinký záchytný bod, naučíte se cvičení takzvaně zvědomit – ne říci si ‚jsem úplně marná‘, ale ‚dneska to nevyšlo, ale ráno jsem se protáhla, to je přece lepší než nic‘.“

Málo příležitostí

Vztah k pohybu se přitom formuje už mezi prvním a třetím rokem života a jeho podoba je zpočátku závislá výhradně na rodině. Děti z aktivních rodin ke sportu přirozeně inklinují, zatímco jejich další vrstevníci si k němu cestu hledají obtížně.

Čtěte také

Jak zapojit pohyb do běžného dne ve škole? Proměnit chodby v tělocvičnu a učit děti olympijským hodnotám

„K prvnímu odlivu sportujících dětí dochází kolem 12. roku. Druhá zlomová vlna je přechod na střední školu,“ popisuje Skalská. Důvodem je podle ní hlavně nastupující puberta a nedostatek příležitostí.

„Trenéři jsou často oceňováni za výsledky, takže je snaha být první v tabulce, dát nejvíc gólů, odehrát hodně zápasů. Tím vzniká poměrně málo příležitostí, kam by mohl puberťák jít dvakrát týdně kopnout do balónu nebo pinknout volejbal, aniž by ten sport byl vyloženě výkonnostní,“ dodává.

Čtěte také

Buďme hodní na své špíčky, bez nich bychom nepřežili. Jen ať neohrozí zdraví, radí sportovní lékařka Skalská

Zejména dívkám pak často chybí i bezpečné prostředí, kde by se mohly věnovat pohybu bez studu a hodnotících poznámek svého okolí.

„Přijde mi, že 21. století je století žen. Rády cvičí, protože jim bude dobře, ne protože chtějí dát výkon. Mám obrovskou radost, když holky mají dobré sebevědomí, jdou se hýbat a je jim jedno, jak vypadají, jestli je tam někde špíček,“ uzavírá Skalská.

„Ale špíček je dobrý, bez něj bychom nepřežili – takže buďme hodní na své špičky. Jenom jich nesmí být tolik, aby už to mělo zdravotní komplikace.“

S čím se v oblasti pohybu a zdraví nejvíce potýkají ženy? A s čím muži? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Tatiana Čabáková.