Brunner o svém novém albu zhudebněných básní Jana Zábrany: Mohl by to být takový příběh jeho života

Ten je autorem několika velmi pestrých autorských alb. Jedno z nich například vytvořil se smyčcovým kvartetem a klavírním triem, další zase s elektrickou fusion kapelou. Brunner se narodil do hudebnické rodiny. Jeho otec je flétnista, který hrával například ve slavném Kontrabandu Milana Svobody.

Čtěte také

Fascinovalo mě, že jsem toho byl součástí, říká o Originálním pražském synkopickém orchestru trombonista Velínský

„On doma pořád něco poslouchal, já jsem vyrůstal na poslechu hudby. A myslím, že ta různorodost věcí, které dělám, vychází z toho dětství, protože táta má taky rád spousty různých věcí. Jako malý jsem třeba slyšel spousty free jazzových desek a přišlo mi to úplně běžný. Byla to prostě krásná hudba, která mě v ničem nepřekvapovala. Táta taky poslouchal spoustu písniček, vždycky měl rád třeba Cream nebo Erica Claptona,“ vzpomíná Brunner.

Jeho otec mu také poradil s výběrem hudebního nástroje, na který by mohl hrát. „On mi vždycky vyprávěl, že jako flétnista cítil, že není úplně tak zběhlý v hudební harmonii a přál si, kdybych byl muzikant, abych tomu rozuměl víc než on. A na tom pianu je to všechno vidět,“ vysvětluje hudebník.

Čtěte také

Lidé zpívali u práce i na pohřbech. Neřešilo se, jestli to ladí, prostě byli spolu, říká hlasová lektorka Ahmedová

„Chodil jsem do ZUŠky, ale byl jsem takový ten ZUŠkař, který toho moc nenacvičil. Ale poslouchal jsem hrozně moc muziky, to jsem dělal vždycky. A teprve zhruba dva roky před koncem základky mě to začalo hodně bavit a šel jsem na konzervatoř,“ říká Brunner.

„Můj profesor Martin Hršel, ke kterému jsem chodil, se mě po konzervatoři ptal, jestli bych chtěl zkoušet akademii, ale já jsem šel úplně jinam. Mě vždycky zajímala skladba a chtěl jsem jít ke Karlovi Růžičkovi, takže jsem šel na další konzervatoř, na Ježkovu konzervatoř,“ dodává.

Zábrana

Nové album Martina Brunnera se jmenuje Zábrana a obsahuje zhudebněné texty básníka a překladatele Jana Zábrany. Brunner na albu spolupracoval se zpěvačkou Markétou Foukalovou, klavíristou a skladatelem Vítem Křišťanem a kytaristou Tomášem Huxem.

Čtěte také

Až po maturitě mi došlo, že muzika je můj osud, vzpomíná jazzová legenda Milan Svoboda. Jeho Pražský Big Band slaví 50 let

„Měl jsem takový záměr, že by to mělo být tematicky pestré. Jsou tam básně o lásce, které psal, když byl ještě hodně mladý. Jsou tam samozřejmě všechna ta témata jako komunistický režim, život v nesvobodě, jeho nespokojenost. Potom je tam ale třeba také báseň o jeho mamince, kterou jede navštívit do vězení, protože jeho rodiče byli oba z politických důvodů zavření ve vězení,“ říká skladatel.

„Když jsem básně vybíral, zaprvé mě samozřejmě musely oslovit, ale snažil jsem se také, aby to byl opravdu pestrý výběr. Říkal jsem si, že když se to dobře složí, že by to mohl být takový příběh jeho života a možná i popis té doby a života v Československu,“ dodává.

Jak Martin Brunner vzpomíná na svého pedagoga Karla Růžičku? Jaký má vztah k psaní písňových textů? A jak se mu psala jazzová hudba pro symfonický orchestr? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.