Brněnští vědci umí měřit krátkodobý stres. Stanovili také jeho jednotku: 1 selye

25. červenec 2018
Stres, deprese, nervozita, napětí (ilustrační foto)

Před dvěma lety publikoval vědecký tým Julie Bienertové Vašků z Lékařské fakulty a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně matematický postup pro výpočet stresovanosti člověka. Letos se vědcům podařilo tento koncept ověřit v praxi, kdy měřili stres u dobrovolníků za pomocí testů poskytnutých společnosti NASA. 

„Stres je vágní termín, pod kterým si každý představí něco jiného. Je potřeba si proto hned na začátku říci, o čem se bavíme. Mluvíme o zátěži, kterou nám způsobuje adaptace na okolní prostředí, ve kterém se nacházíme,“ uvedla v Magazínu Leonardo Bienertová Vašků.

Ta připomněla, že stres je faktorem při vzniku chorob, proto je dobré dokázat rozlišit osoby, které mají velkou zátěž a pomoci jim s odhadem toho, kolik zátěže ještě vydrží, než se u nich projeví nějaké onemocnění.

„Výzkumem stresu se vědci zabývají desítky let, ale všichni zatím naráželi na to, že nejsou schopni definovat konkrétní stresové faktory, které na člověka působí. Těch je strašně moc: chemické látky, biologické látky, mikrobiom, fyzikální faktory a mnoho dalšího.“

Brněnští vědci proto využili principy moderní termodynamiky. „Vnímáme tělo jako černou skříňku, kdy nás úplně nezajímá, co se děje uvnitř těla, ale co se děje na rozhraní těla a prostředí, a na tom je založen náš výpočet.“

My se díváme na organismus jako celek. Tedy bez ohledu na to, co na nás působí, nás zajímá, co tělo dělá a jak se na vnější prostředí adaptuje.
Julie Bienertová Vašků

„Nezkoumáme, jaký probíhá v těle metabolismus, ale popisujeme, jaké byly například toky tepla na rozhraní kůže a prostředí.“

Americká NASA poskytla pro testování toho principu v praxi své testy. „Je to dobrá ukázka toho, jak působí sociální sítě v současné vědě. Jsem velký fanoušek vědeckého networkingu a s radostí ho používám,“ svěřila se Bienertová Vašků.

Ta se svými kolegy hledala kvantifikovaný test pro zkoumanou populaci, tedy mladé muže. „Napsala jsem na sociální síť Research Gate, ozvalo se mi několik vědců, z nichž jeden nás spojil s NASA. Spolupráce dodnes probíhá online, maximálně si pošleme tablet poštou.“

„Doufáme, že budeme schopni pomocí našeho algoritmu relativně přesně odhadnout, jak dlouho konkrétní člověk v konkrétních podmínkách stresu ještě dlouho vydrží.“

Ze zvířecích experimentů se ví, že pokud se veškeré nepříznivé a škodlivé stimuly z prostředí odstraní, tak se mu překvapivě nedaří lépe, ale hůře. Taková zvířata umírají v podmínkách domácího chovu podstatně dříve než v přírodě. Můžeme si proto klást otázku, jestli nějaké množství stresu není nezbytné a jestli jde ještě o stres, nebo už jde o stimulaci.
Julie Bienertová Vašků

Klasickým příkladem může být voják, který s plnou bagáží běží po poušti, kde je horko. „Víme, že řada vojáků tehdy kolabuje, a my budeme schopni odhadnout, jak dlouho se takový člověk může ještě za těchto podmínek pohybovat.“

Důležitý je také kumulativní charakter stresu, se kterým prý většina současných teorií nepočítá. „Člověk má velkou schopnost se vyrovnat s krátkodobě velmi stresující situací, ale dlouhodobé vystavení relativně menšímu množství nepříznivých stimulů pro vás může mít velmi nepříznivé účinky.“

Brněnští vědci také nabídli vědě jednotku stresovanosti. Tu definovali jako jeden selye, podle objevitele stresu Hansu Selyeovi.

„Tato jednotka odráží množství entropie, které se vytvoří v organismu za časovou jednotku na jeden stupeň okolní teploty a kilogram hmotnosti organismu. Předpokládáme, že by se mohla použít pro odhad jakési resilience vůči stresu v extrémních podmínkách,“ shrnula Julie Bienertová Vašků.

Spustit audio
autoři: Josef Kluge, Ondřej Čihák

Související