Britští politikové se přou o podíl viny na povolení prodeje příběhů 15ti námořníků z íránského zajetí médiím

Námořníci byli podle Brity zveřejněných údajů družicového globálního pozičního systému Íránem protiprávně zadrženi v iráckých vodách před třemi týdny. K jejich propuštěni po dvoutýdením věznění došlo za pomoci mezinárodního tlaku na Írán těsně před Velikonocemi, Teherán však během zadržování námořníků zjevně užil velmi tvrdého a nepřípustného psychologického nátlaku k natočení vynucených rozhovorů s nimi coby součást propagandistické mediální kampaně. Námořníci potvrdili podezření britských odborníků, že byli podrobeni psychologickému mučení a na zmíněné tiskové konferenci také sdělili, že byli například postaveni ke zdi se zavázanýma očima za cvakání spouští samopalů, naznačujícího možnou popravu.

Byli prý drženi odděleně v samotkách o rozměrech dva na dva metry, byli každou noc vyslýcháni a bylo jim vyhrožováno mnoha lety vězení, pokud "nepřiznají", že narušili íránskou hranici. Jediná žena mezi námořníky, Faze Turneyová, pak vypověděla, že jí věznitelé čtyři dny tvrdili, že její kolegové už byli propuštěni, neboť přiznali vinu a že pokud to ona také neučiní, může se rozloučit s nadějí, že brzy uvidí svou malou dcerku. Námořníci zacházení opakovaně označili za psychologické mučení v rozporu s ženevskou konvencí, i když Británie není s Íránem ve válečném stavu.

V následujících dnech se pak v tisku i v elektronických médiích objevily rozhovory s jednotlivými námořníky. Turneyová například prodala svůj příběh deníku "The Sun" a televizi ITV, údajně za celkovou sumu kolem 80,000 liber a její nejmladší kolega Arthur Batchelor zas prodal rozhovor deníku "Daily Mirror". Téměř zároveň s tím se objevily otázky, zda jako příslušníci ozbrojených sil, mají námořníci vůbec právo na osobní finanční prospěch z prodeje příběhů o íránském věznění a začaly dohady kdo a proč jim vlastně po šokující tiskové konferenci ještě povolil takto si neeticky přivydělávat. Jiní pochválili kapitána Aira a poručíka Carmana, kteří jakýkoli honorář odmítli i když podřízeným v jeho přijetí nebránili, aby prý oni mohli být finančně zabezpečeni do budoucna. Ještě jiní se zas tázali proč námořníci o okolnostech operace i zadržení mohou mluvit a vojáci v Iráku nikoli. A jak že k tomu příjdou rodiče čtyř vojáků, kteří ve stejný den kdy byli námořníci propuštěni, zahynuli při výbuchu teroristické pumy v Iráku - navíc, podle odborníků, zjevně pumy íránského původu.

Ještě jiné hlasy pak kritizovaly také skutečnost, že někteří z námořníků použili v rozhovorech změkčilé výrazy jako například "rozplakal jsem se pak jako mimino", navozující podobné rozhovory s účastníky televizních seriálů "Velký bratr". Příslušníci ozbrojených sil mají přece být školeni, mají vědět jak se chovat v podobných situacích, mají něco vydržet - nesesypat se když, například, jednoho iránští vyšetřovatelé potupně nazývali "Mister Bean". A nesmí být rozmazlení a chovat se jako směšné samozvané "mediální osobnosti" v oněch přihlouplých seriálech, tvrdili kritikové.

V pondělí tohoto týdne vydal ministr obrany Des Browne zákaz dalšího prodávání příběhů patnáctkou a začala mela, proč tak neučinil ještě před Velikonocemi. Proč neanuloval povolení udělené námořníkům Druhým Lordem Admirality Adrianem Johnsem, prý v rámci taktiky, která by jim volně a individuálně umožnila čelit předchozí íránské mediální kampani a zároveň umožnila dohled, aby nedošlo k prozrazení vojenských tajemství? Objevily se i spekulace, zda o tom všem mohl vědět i premiér Tony Blair a pokud ano, tak proč nevydal zákaz on. Blair se pak ve středu vyjádřil, že byl o povolení informován až když už bylo učiněno a odsoudil "žurnalistiku šekové knížky" coby nepřípustnou. Dodal pak, že to, co se mohlo původně některým představitelům ozbrojených sil jevit jako neškodné, či dokonce prospěšné, se nyní - když se už v praxi ukázala škodlivost takového přístupu -- jeví jako nepředvídavé. Námořnictvo se pokoušelo vypořádat se situací, kdy rodiny patnáctky byly pronásledovány médii, aby své příběhy zveřejnily, a rozhodlo se, že je takto bude moci lépe kontrolovat a opřít se íránské propagandě. Byl to dobrý nápad? tázal se Blair a odpověděl si sám, že nikoli.

Poučení ze situace je hned několik. Ministerstvo obrany nyní údajně zkoumá jak napříště zabránit podobným zádrhelům a jak lépe formulovat existující předpisy, aby je bylo možné vykládat zcela jednoznačně. Pozorovatelé také tvrdí, že pozice ministra obrany Browneho je nyní značně nepevná. Konzervatívní opozice ovšem zformulovala 14 otázek, kterými hodlá vládu Tonyho Blaira obtěžovat tak dlouho, dokud nedostane uspokojivé odpovědi. Otázky zahrnují možné diskuse na ministerstvu před udělením povolení, proč nebyl dotázán Blair, proč Admiralita jednala o své vůli a podobně. Zahrnují však také otázky ohledně zadržení patnáctky, jako například proč radar britské fregaty neviděl íránské čluny; proč nezůstal nad kontrolovanou indickou lodí britský vrtulník; nebo jak budou námořní hlídky nyní lépe chráněny před opakováním íránského pirátství. Bude bezpochyby zajímavé sledovat, jak Blairova vláda odpoví

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .