Britský princ a šílenství ostrovních médií

www.telegraph.co.uk
www.telegraph.co.uk

Podstatnou část věnujeme dnes, jak jinak, narození britského prince. Poněkud ve stínu zůstane belgická královská rodina, i o ní bude ale řeč. A chybět nebudou ani podstatně prozaičtější úvahy o krachu či záchraně města amerických automobilů – Detroitu.


Británie žije příchodem prince

Velká Británie prožívá frenetickou radost. Vévodkyně Kate, manželka prince Williama, porodila včera syna v nemocnici, obležené už týdny novinářskými štáby a místními pozorovateli. Podle všech očekáváná zpráva o narození potomka královské rodiny doslova zaplavila všechna britská média. „Je to chlapec!“ oznamuje nadšeně na první stránce deník Telegraph. Následuje podrobný článek šéfreportéra Gordona Raynera o všem, co předcházelo oznamu, na který Británie tolik čekala.

Zvláštní důraz je přitom kladen na skutečnost, že řadě světových médií úplně unikl naprosto podstatný moment, chvíle, kdy princ William a Kate přijeli do nemocnice svaté Marie. Následuje příběh ženy jménem Anna Maxtedová, která rodila ve stejném křídle nemocnice před jedenácti lety. Podrobně popisuje, jak se o ni lékaři starali a jak nemocnice zachránila život jejího dítěte.

Narození malého prince se oslavovalo hlavně u Buckinghamského paláce

Titulek Guardianu je rovněž stručný, obsahuje jen čtvero konstatování: „Narozen. Chlapec. Princ. Král“. Novorozenci jsou věnovány celé čtyři strany. Mezi všemožnými podrobnostmi je i úvaha nad tím, jak se ulevilo světovým médiím, když se po dlouhém čekání konečně objevila spolehlivá zpráva. List se zabývá datumem narození. Zmiňuje všechno velké dění, jež se v tomto dni v dějinách událo, věnuje se hvězdné konstelaci a předpovídá, že nového prince budou čekat chmury a divy.

Nastoupí s ním totiž generace, která zřejmě zažije nevídané vědecké objevy, ale současně i nevídaný pokles životní úrovně. Guardian pokračuje typicky britskou úvahou: Vítá „Baby Cambridge“ a klade otázku, zda, až přijde jednou čas, kdy by měl nastoupit na trůn, bude ještě o hlavě země rozhodovat narození. Jinými slovy, zda se do té doby udrží monarchie. Guardian hned odpovídá. Vzhledem k tomu, že v posledních padesáti letech jsme zjistili, jakou odolnost vůči logice monarchie představuje, vypadá to tak, že odpověď bude kladná.

Daily Mail www.dailymail.co.uk věnuje zrození prince rovnou speciální vydání o dvaceti stranách. Mapuje skutečně všechno, od obdivuhodné váhy dítěte, až po úvahy o tom, jak by byla asi šťastná princezna Diana, kdyby viděla svého prvního vnuka. V komentáři vítá dítě, které označuje termínem „lidový princ“, protože jeho matka, vévodkyně z Cambridge, pochází ze střední třídy. V žilách královského potomka bude tedy kolovat i krev dělníků, což považuje list za mimořádně důležité.

Titulní stránky britských deníků strhla vlna narození prince.jpg

Konzervativní Timesy nezůstávají nic dlužny tradici výpravných vydání k podobným příležitostem. Kromě jiného citují větu prince Williama: „Nemohli jsme být šťastnější“ a vše uvádějí vlastním titulkem „Vítej na světě“. Hned radí Kate, aby ignorovala rady expertů na výchovu dětí. Kojit nebo ne? Rozmazlovat nebo přísnost? Rady pro nové rodiče budou létat z každého koutu.

Uvnitř speciálního vydání mohou čtenáři sledovat rodokmen i pocty, přicházející ze světa. A list tvrdí, že britští vůdcové v princově generaci se nemusí bát úpadku. Měli by naopak ve viktoriánském duchu vyhlížet věk osvícenosti a tolerance. Královská rodina by měla hledět kupředu s ambicemi, jaké měla samotná královna Viktorie.

Britská stanice BBC uvádí první reakce bezmála z celého světa. Doslovné citáty od Buckinghamského paláce přes britského premiéra Davida Camerona, nebo dokonce amerického prezidenta Baracka Obamy s manželkou Michelle. Podle BBC oslavuje příchod nového potomka rodu Windsorů doslova celá Velká Británie.

Narození malého prince se oslavovalo hlavně u Buckinghamského paláce

"Co čeká nového prince?" ptá se stanice a zároveň odpovídá, "Už v tuto chvíli má svou budoucnost podstatně jasněji nalinkovanou, než jiné děti, jež se narodily v tomtéž dni. Jeho životní dráha je předurčena a ve skutečnosti jí nebude moci uniknout. Právě narozený královský chlapec nastoupí na jeden z nejstarších dědičných trůnů na světě.

Jeho život bude chráněn a ušetřen od tlaků a frustrací, které prožívá naprostá většina lidí na světě. Jeho postavení však nese s sebou jiné, velice vážné výzvy. Když nějaké dítě dostane všechno rovnou na talíři, lehko může prožívat pochybnosti o sobě. Tito lidé dosáhnou automaticky nejvyššího postavení ve společnosti a žijí, obklopeni výkvětem společnosti. Oni sami však nemuseli nic udělat proto, aby takového postavení dosáhli.

Proto hodnotí BBC kladně skutečnost že oba princové -- William i Harry -- dostali příležitost prosadit se v širším světě. William jako pilot a Harry v rámci vojenských misí Británie v Afghánistánu. V pravém čase budou uplatněny tyto principy i u právě narozeného syna Williama a Kate. V dospělosti si bude muset vybojovat svoje místo pod sluncem, podobně jako jeho předkové -- královna Alžběta II, princ Charles a další.

Již dnes je ale jasné, že jeho život bude podroben pečlivému zkoumání veřejnosti. Jeho rodiče se budou snažit uchránit ho od zájmu médií. Samotný William má zkušenosti z vlastního dětství. Dobře ví, nakolik může být takový zájem nepříjemný, nežádoucí a obtěžující. Pro něho bude podle BBC absolutní prioritou zajistit svému synovi, aby se mohl nerušeně těšit z pokud možno normálního dětství.

Matka narozeného prince má s bulvárem také mnoho zkušeností a bude určitě dělat všechno pro to, aby žil "normální" život. V tom má nesmírnou výhodu a podporu své rodiny -- Middletonů. Katina matka Carole bude mít určitě významný vliv na své první a k tomu ještě urozené vnouče. Takže BBC předpovídá novému princovi život v rodině, která bude pro něj milujícím zázemím a zároveň se v ní naučí pochopit svou budoucí roli.

V širším kontextu životní úrovně dětí ve Velké Británii se věnuje narození prince další britský list - Independent. Princ je jedním z dvou tisíc dětí, jež se narodily v ten samý den. Nebude však nic tušit o chudobě, která zasáhne jedno ze tří těchto dětí. Podle statistik čeká totiž právě takový počet novorozenců relativní chudoba, která je v Británii jedna z nejvyšších v rámci vyspělých zemí.

Na závěr přehledu britských médií tedy už jen dodejme, že Independent se kriticky dívá na non-stop hysterii, jež se spustila po příchodu prince Williama a jeho manželky Kate do nemocnice. Mediální pozornost hodnotí list jako krutou. Porod je vysoce soukomou záležitostí. "Chudinka Kate Middletonová", povzdechl si list a připomněl, jak v televizi Sky News žertovali o porodu Kate a pozvané porodní asistentky líčily veřejnosti detaily porodu. Jak podivný a ujetý způsob, takhle se chovat k mladé ženě která rodí, konstatuje Independent.

Poslední pohled bude ze zámoří. Ostře sledované narození britského prince neopomenuly americké noviny New York Times. I ty hodnotí ostrovní hysterii. Autorem článku je spisovatel Lionel Shriver, který předem avizuje, že podobná událost rozhodně není pro takového cynika, jakým je on, mimochodem autor nedávno publikované knihy s orwellovským názvem „Velký bratr“.

"Je to divné, protože britští monarchové nemají žádný vliv, snad kromě toho, že způsobují obrovské dopravní zácpy kolem Buckinghamského paláce“, poznamenává autor a pokračuje: „Politický význam nového prince, který se automaticky stal v pořadí třetím kandidátem na titul britského panovníka, není o nic významější než to, že někdo stojí jako třetí v řade u kasy v potravinách. Proč tolik humbuku kvůli jednomu dítěti?"

Americký list pokračuje s tím, že britští obchodníci počítají se ziskem kolem 95 milionů dolarů jenom za víno na přípitky, 38 milionů dolarů za jídlo na oslavách na počest nového prince, 117 milionů dolarů za DVD-čka, knížky a jiné suvenýry. A přitom se Británie jen tak tak dostává z ekonomické recese. Možná je ale právě v tom celá pointa. Pohádkové příběhy o těhotenství v královské rodině a narození prince odvedou pozornost od věcí daleko méně příjemných.

Národy ale nejsou podle autora racionální a britská historie se vypráví podle králů a královen. Když přijde na identitu, berete, co máte. Jakkoliv je královská rodina pouze dekorativně zajímavá, nynější narození prince symbolizuje trvání jejich země. Co s tím mají ale společného Američané? Nejméně dvě desítky kamer před nemocnicí svaté Marie patřily Američanům. Dvě hlavní televizní sítě si zřídily v Londýně studia.

To jsme se neodsekli dostatečně od monarchie? lamentuje autor. Někdo by měl podle něj vysvětlit, proč se američtí Yankees absolutně nezajímají o žádnou evropskou monarchii, ale tou britskou jsou posedlí. Možná má v sobě ale ta britská „baby-mania“ něco zdravého. Protože někdejší privilegia jsou dávno minulostí a šlechta se už jenom trpí. Takže přece nemůžete přezírat královské dítě.


Reformy plachého Belgičana

Nyní upřeme alespoň krátce pozornost na další evropskou monarchii. V Belgii došlo nedávno k "výměně stráží" v královském paláci. Novým belgickým králem se stal třiapadesátiletý Philippe, který nastoupil na trůn po abdikaci svého otce Alberta II. Philippe je sedmým králem od vzniku Belgie v roce 1830. Hlavní belgický deník Le Soir považuje daný krok doslova za "novou Belgii".

Tento francouzsky psaný list nepochybuje o tom, že nástup Philippa je královský i politický úspěch. Pochvaluje si, že 53-letý monarcha, kterého doposud média ironizovala jako plachého, prošel testem více než úspěšně. V zemi, hluboce rozdělené na holandsky mluvící Flámy a francouzsky mluvící Valony, si získal podporu projevem se skvostnou formou i obsahem.

Udal tón hned na samém začátku svého panování, a to zejména oznámením, že chce navázat konstruktivní vztahy s celou řadou politických stran ve federálně organizované zemi. List s uznáním konstatuje, že nastupující monarcha podpořil novou decentralizaci moci. Země ji podle listu potřebuje. A nová reforma dává regionům a komunitám kýženou větší autonomii.

Další belgický list De Standaard se dívá na věci úplně jinak a označuje v titulku belgickou královskou rodinu za absurdní divadlo. "Nakonec, role krále je stejně víc a víc ceremoniální", konstatuje tento levicově-liberální deník. Historie belgických panovníků je charakteristická jejich neustále se zmenšující mocí. Celá instituce belgického krále není ničím jiným než zlatou klecí.


Obama a Detroit

Krach amerického Detroitu je v titulcích hojně zastoupen. Když se podíváme na stránky novin Washington Times, najdeme článek o vztahu prezidenta Baracka Obamy k tomuto městu – a k tomuto problému. Pokouší se najít cestu, jak by se mohl Detroit vyhnout katastrofě. Chce představit svoji vizi ekonomické obnovy. V jejím centru má být střední vrstva a všichni, kdo se pokoušejí do americké střední vrstvy dostat.

Současně se pokusí posílit svůj druhý mandát, poté, co ho vážně oslabily skandály, například s nedostatečnou ochranou diplomatické mise v Benghází nebo s tajným sledováním internetu. Zatímco se ale snaží Obama přesvědčit veřejnost, že se nemá nechat unášet pitvornými zprávami o skandálech a radši se má soustředit na posílení středních vrstev, ekonomickému zpravodajství v posledním týdnu bezkonkurenčně dominuje bankrot motorového města.

Americký prezident Barack Obama po dopadení podezřelého Džochara Carnajeva ocenil práci policie

Detroit se ocitl v 18-miliardovém dluhu a požádal o ochranu před věřiteli. Nedokáže vyřešit řadu problémů, včetně otázky financování penzí bývalých zaměstnanců, kterým vydobyly dobré podmínky odbory. Ozývá se volání po federální intervenci. Prezidentovi poradci už s vedením města diskutují, k finanční pomoci městu jsou ale podle vyjádření mluvčího Bílého domu skeptičtí. Insolventnost musí řešit místní vedení, Washington mu chce ale pomoct v klíčovém rozhodování.

Zdrženlivější byl viceprezident Joe Biden, který řekl: V tuto chvíli nevíme, jestli administrativa pomůže finančně Detroitu. Poradci podle něj stále ještě studují podrobnosti. Během prezidentské kampaně, v níž se Barack Obama ucházel o druhé volební období, bylo ve hře i toto město. Vědělo se, že hlavním bitevním polem budou státy Ohio a Michigan. Obama prohlašoval, že v roce 2009 zachránil automobilový průmysl Detroitu odkupem pohledávek ve výši 80 miliard dolarů.

Říkal tehdy doslova: „Odmítli jsme hodit ručník do ringu, odmítli jsme nechat Detroit zbankrotovat. Vsadili jsme na americké dělníky a na americkou vynalézavost – a po třech letech je vidět, jak se to vyplatilo“. Svého protikandidáta Mitta Romneyho obviňoval Obama z toho, že chce, aby Detroit prošel procesem řízeného krachu. Romney mluvil tehdy o plánu, jehož výsledkem měla být omezená zátěž nerealistických smluv s odbory, cen realit a dalších závazků.


Je Detroit americké Řecko?

U tématu ješě zůstaneme. Detroit je americké Řecko – tvrdí titulek deníku New York Times. Komentář z pera Paula Krugmana si ale klade spíš otázku, zda je tomu tak. Pár lidí by to prý nepochybně chtělo, ale je lepší o tom debatovat, než bude pozdě. Před pár lety se dostalo Řecko do těžké fiskální krize. To je špatná věc, jejíž důsledky pro okolní svět se musí limitovat. Konec konců, řecká ekonomika je malá, jenom jeden a půl krát větší než Detroit.

Debaty o Řecku se ale naneštěstí chopili politici, kteří ji odvedli nesprávným směrem. Pravda je, že to byl velmi specifický případ, který neskýtá velká ponaučení pro ekonomiku jako takovou. Rozpočtový deficit tam byl ostatně jen jednou částí celkového problému. Přesto byla politika Západu najednou „helenizovaná“, všichni byli najednou v řeckém ohrožení, nebo jim hrozilo, že se stanou dalším Řeckem. Tato intelektuální chyba přinesla trpké ovoce hlavně co se týče samotného oživování řecké ekonomiky.

Opuštěná továrna v Detroitu

Je tedy Detroit mimořádně nezodpovědný? Paul Krugman tvrdí, že není, ačkoliv měl velmi špatné vedení. Stal se ale ve skutečnosti obětí tržních sil. Mají tržní síly nevinné oběti? Samozřejmě, že mají. Nakonec i nadšení zastánci volného trhu rádi citují Josepha Schumpetera, který mluvil o nevyhnutelnosti „tvořivé destrukce“. Sami sebe si přitom ale představují v roli „tvořivých ničitelů“, nikoliv v roli těch, kdo mají být „tvořivě zničeni“.

Ti, kdo doplatí na ekonomické změny, jsou většinou lidé nebo firmy, kterých odbornosti a dovednosti jsou najednou nadbytečné. Ti, kdo se snaží odpovídat na potřeby, jež přestaly existovat. Někdy to postihne celá města. Přijde pokles a ona ztratí své místo v ekonomickém „ekosystému“. V případě Detroitu to umocnila politická a sociální nefunkčnost. Jedním z jejích důsledků byla ztráta pracovních míst v oblasti. Lidé odcházeli do okolí širšího Detroitu, zatímco samotné město stagnovalo a nedařilo se ho revitalizovat, jako v případě jiných amerických měst.

V oblasti deseti mil metropolitní oblasti centra je momentálně méně než čtvrtina pracovních příležitostí celého Detroitu. Když se to porovná s Pittsburghem, což je další průmyslové město, jehož sláva dávno pominula, zjistíme, že tam nabízí centrum až polovinu pracovních míst. Možná to naznačuje, proč tento bývalý ocelářský gigant ukazuje známky renesance, zatímco Detroit se potápí. Ať už je to ale jakkoliv, je důležité začít seriozní diskusi o tom, jak mohou města manažovat svoji obnovu ve chvíli, kdy tradiční zdroje příležitostí mizí.

Podle Paula Krugmana je také podstatné debatovat o otázce celonárodní sounáležitosti s těmi, kdo měli to životní neštěstí, že pracovali ve špatnou chvíli na špatném místě. Pokles totiž nutně nastává a má svoje oběti v podobě regionálních ekonomik, které se propadají, někdy i drastickým způsobem.

Ponaučení z Řecka je toto: Nesmíme dovolit, aby byla debata o Detroitu odkloněna řeckým směrem. Jsou lidé, kteří se snaží všechno interpretovat jako fiskální nezodpovědnost tamního vedení a nenasytnost státních zaměstnanců. Je to ale věc, která se prostě děje v neustále se měnící ekonomice – uzavírá Paul Krugman na stránkách deníku New York Times.