Britské politické strany diskutují o tom, jaké poučení si vzít z výsledků místních a zemských voleb

7. květen 2007

Média i zkušení političtí pozorovatelé se tentokrát zmýlili a britské politické strany se celý víkend pokoušely učinit z místních voleb i z voleb do zemských parlamentů ve Skotsku a Walesu minulý čtvrtek nějaké závěry. Volby, kromě vítězství konzervativců v anglických místních zastupitelstvích, totiž nedopadly zcela tak, jak většina expertů očekávala a konečné výsledky vlastně přišly až v sobotu.

Vládnoucí labouristé - tak jak bývá zvykem po deseti letech vlády jakékoli strany - sice utrpěli porážku, ale ne zas tak katastrofální, jakou mnozí očekávali. Ztratili sice většinu ve skotském parlamentu ve prospěch skotských nacionalistů SNP, ale pouze o jednoho poslance. Jelikož labouristé mají nyní v edinburském shromáždění 46 a nacionalisté 47 poslanců, konzervativci 17, liberálové či správně liberální demokraté 16, Zelení dva a jeden je nezávislý, nezbyde skotským nacionalistům než ustoupit od předvolebních plánů. Ustoupit od požadavku uspořádat referendum o nezávislosti, nebo se vzdát dosavadní koalice s liberály a utvořit menšinovou, prosazení čehokoliv neschopnou vládu. Pro skotské nacionalisty tedy vlastně porážka ve vítězství, neboť Skotsko se od Spojeného království nyní jen tak odtrhávat nebude. Aritmetika výsledků je prostě taková, i když volby provázela skandální neinformovanost voličů o tom, komu mohou dát druhý preferenční hlas a desítky tisíc jich byly ztraceny a navíc selhalo s velkou slávou zahájené počítačové sčítání výsledků.

Podobně, sice neslavně, ale ne katastrofálně, dopadly volby pro labouristy ve Walesu, kde v zemském shromáždění sice udrželi se 26ti poslanci tradiční většinu, avšak nacionalisté strany Plaid Cymru získali 13 poslanců, konzervatívci 11 a liberálové 5 poslanců, takže labouristé budou nutně muset hledat koaličního partnera.

Co se pak týče anglických místních zastupitelstev, jasným vítězem jsou podle očekávání konzervatívci, neboť v nich nyní mají 5113 poslanců, tedy více než dvakrát tolik než obě další hlavní strany dohromady. Konzervatívci totiž získali 875 poslaneckých křesel a "sebrali" jich tak labouristům 485 a liberálům 242. Nejlépe situaci dokresluje barevná povolební mapa, kde zejména na jihu Anglie převládá modrá barva konzervatívců a jen v severních obvodech zůstávají s nepočetnými liberálními oranžovými červené skvrny labouristů.

Výsledky jsou ovšem podle většiny pozorovatelů mnohem větším debaklem pro liberální demokraty a pro jejich vůdce Sira Menziese Campbella. Ten totiž před volbami sebevědomě tvrdil, že voliči houfně potrestají labouristy Tonyho Blaira za účast britských vojsk v Iráku a dají své hlasy jeho straně. Skutečnost, že liberálové - kteří už nějakých pár let stojí vlastně nalevo od středových labouristů -- ztratili tolik poslaneckých křesel v anglických obvodech a po jednom poslanci ve Skotsku i ve Walesu ve prospěch konzervatívců, kteří Blairovu vládu ohledně Iráku podporují, pochopitelně zmíněné teorie liberálů o trestání za Irák činí zcela nevěrohodnými. Na to ovšem liberálové i mnohá britská média nyní jaksi velmi rychle zapomínají.

Sečteno a podtrženo, konzervatívci se nyní těší z výsledků a jejich mladý vůdce David Cameron tvrdí, že jsou předzvěstí budoucího vítězství ve volbách parlamentních, které se ovšem mají konat až za tři roky. Liberálové údajně přemýšlejí o změně vůdce; a mnozí labouristé údajně doufají, že rychle se blížící dobrovolný odchod Tonyho Blaira z premierského postu - jehož datum by měl Blair údajně oznámit už tento čtvrtek, po oznámení o obnovení parlamentu Severního Irska po dohodě o vytvoření vlády, o což se Blair značně zasloužil - jim do oněch parlamentních voleb znovu vylepší šance nástup nynějšího ministra financí Gordona Browna na Blairův post v Downing Street číslo 10. Nejnovější oznámení ministra vnitra Johna Reida, že hodlá s Blairem také rezignovat, že však bude podporovat Brownovu kandidaturu, nasvědčuje tomu, že Brown Blaira vystřídá bez nějakého vnitrostranického boje. Jinak velmi hlasitá a s Blairem i s jeho středovou politikou věčně nespokojená levice labouristické strany totiž zjevně nenajde dost podpory pro případné vlastní protikandidáty. O tom však více až po Blairově rezignaci. Nyní bude nejzajímavější sledovat jaké koalice se vytvoří ve Skotsku a Walesu; zda liberálové sesadí svého vůdce a zda Blair opravdu oznámí datum slíbeného odchodu

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: jj
Spustit audio