Britské jednotky se zhostí svých povinností a zůstanou dlouhodobě v Iráku

Brown v odpovědi napsal - cituji: "Věřím, že tam máme jasné povinnosti, kterých se musíme zhostit" a dodal, že nehodlá vytyčovat žádný rozvrh stahování vojsk, neboť by to podkopávalo plnění oněch závazků. Brown dále zdůraznil, že by bylo chybou říkat, že pokračující přítomnost britských vojsk v Iráku, kterých tam je zhruba pět a půl tisíce, jen málo dokáže a že jednotky jsou velmi omezeny v tom, co mohou dělat. Britské jednotky v Basře jsou i nadále schopné udeřit proti tamním šiitským milicím a zajišťovat v oblasti bezpečnost a budou plnit závazky vůči irácké vládě i vůči Spojeným národům a pokračovat v součinnosti s iráckým vedením a bezpečnostními silami v jejich výcviku, aby později mohly samostatně plnit svěřené úkoly, napsal dále Brown.

Liberální demokraté spolu s extrémní levicí Labouristické strany zřejmě očekávali, že Brownova politika ohledně Iráku a Afghánistánu se posune více do levé části spektra, dál od Američanů a mezinárodní koalice a směrem k appeasementu islamistů a že britské jednotky budou z obou zemí staženy. Nyní se ovšem ukazuje, že Brownova politika v této oblasti je prostě pokračováním politiky Blairovy, a ony ultralevicové a liberální síly spolu s islamistickými militanty začínají proto s pomocí některých médií útoky na Browna stupňovat. Brown ovšem v dopisu také tvrdě naznačuje, že bude takové hlasy ignorovat, když zdůrazňuje, že neučiní nic, co by ohrozilo bojeschopnost a bezpečnost jednotek, které odvádějí skvělou práci a že bude proto naslouchat radám vojenských a dalších bezpečnostních expertů. "Mezinárodní společenství je sjednoceno vůlí zabránit tomu, aby se Afghánistán stal znovu "selhavším státem", ukončil Brown dopis.

Je pozoruhodné, že Brown přišel s uvedeným přitvrzením stanovisek právě ve dnech, kdy ministerstvo obrany bylo přinuceno v rámci zákona o svobodě informací zveřejnit červnové hodnocení situace v Iráku a Afghánistánu, které se shoduje s Brownovým, či mu pro ně poskytuje podklady. Hodnocení provedl náčelník hlavního štábu armády generál Sir Richard Dannatt na konferenci vojenských a bezpečnostních expertů v Londýně, na kterou neměla média povolen přístup a potvrdil v něm, že se britské ozbrojené síly musejí připravit na "konflikt trvající celou generaci". Dannatt řekl, že určitý úspěch v Iráku a podstatný pokrok Afghánistánu, od budování místní armády, přes obnovu země a hospodářský rozvoj, až k demokratickému řízení země je všeabsorbujícím cílem. Pokud by se jej nepodařilo dosáhnout a postavit se tak čelem úsilí "islámistického stínu", pak by se "zítřek stal velmi nejistým".

Generál Dannatt je náčelníkem generálního štábu už téměř rok a za tu dobu zjevně poučen vývojem situace změnil názory. Jeho tehdejším výrokem, že v blízké budoucnosti bude třeba britská vojska stáhnout, se dodnes ohánějí některá média, kterým nyní jeho červnová analýza nezní tak mnichovansky, jak doufala. Dannattova slova o konfliktu, který by mohl trvat celou generaci zní pochopitelně tvrdě i z toho důvodu, že nejsou tím, co by veřejné mínění Západu, ukolébávané konsumerismem a hedonistickým "carpe diem" chtělo slyšet, což Dannatt také na jiném místě přiznal. Co je ještě zajímavější pro vojenské experty, jsou jeho slova o tom, že novodobá vojenská strategie ve stylu "zasáhni první, zasáhni rychle a pak se stáhni domů" by měla ve válce s teroristickým islamismem nahrazena, či lépe doplněna, postulátem "jdi do toho silný a buď připraven tam dlouho pobýt". To, podle Dannatta, v Iráku znamená "začlenit armádu do procesu budování moderního muslimského státu v soudku prachu, kterým země je a bez ohledu na extrémismus a jeho džihád" a v dnešním globalizovaném světě čelit tomuto nebezpečí také doma. To, zdůraznil také generál Dannatt, také předpokládá strategii získání si srdcí a myslí obyvatel obou zemí. "Jde totiž o bitvu idejí a bojiště bude nepředvídatelné".

Někteří pozorovatelé poněkud zlomyslně připomínají, že v dnešní atmosféře evropského mnichovanství diktovaného obavami veřejného mínění ze ztráty blahobytu a onoho českého "pohodového bytí", což by mělo být podle jeho proponentů za každou zuby nehty bráněno, mělo britské ministerstvo obrany spíše novináře na onu Dannattovu konferenci v červnu pustit. Možná, že někteří z těch z nich, kterým je novodobé mnichovanství ve stylu "better red than dead" , tedy "lépe živořit v nesvobodě, než za svobodu přinést oběti" více vlastní než cokoli jiného, by pak poučeni začali věci vidět jinak....

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .