Británie diskutuje o závěrech zprávy lorda Butlera

Zatímco zpráva amerického senátu pro zpravodajské služby vyzněla jednoznačně kriticky vůči CIA a její autoři neváhali s adresným obviněním jejího vedení a přímým odsouzením jejího dlouholetého ředitele George Teneta, který pár dní předtím (a patrně už i se znalostí té věci) raději sám na svoji funkci rezignoval, britská zpráva - ač obsahovala podobná zjištění - vyzněla naprosto jinak: a nikdo nakonec nebyl přímo obviněn z evidentního selhání zpravodajské služby, natož z politických důsledků, které to mělo - konkrétně z rozpoutání patrně zbytečné, krvavé a nákladné války.

Někdejší britský ministr zahraničí Robin Cook, který před rokem odstoupil z ministerského křesla právě proto, že nesouhlasil s válkou v Iráku, označil ve včerejší parlamentní debatě zprávu Lorda Butlera za "odhalení jednoho z největších selhání britské zpravodajské služby v historii", ale zároveň vyjádřil obrovské podivení nad jejími závěry, že se snad přesto "všichni chovali správně, nikdo neudělal žádné chyby a nenese proto žádnou vinu".

Závěrečná zpráva Butlerovy komise sice uvádí, že rozhodnutí Británie připojit se v březnu roku 2003 k Američany vedené válce v Iráku bylo založeno na "chybných" a "nespolehlivých" důkazech (o údajně velmi nebezpečném arzenálu iráckých zbraní hromadného ničení), ale že Blairova vláda vědomě národ nepodvedla. Tím britského premiéra zbavil nejvážnějšího obvinění, které proti němu vznesla opozice.

Lord Butler ve svém včerejším projevu na tiskové konferenci v Londýně, který v přímém přenosu vysílaly celosvětové zpravodajské televizní stanice, také výslovně odmítl požadavek, aby na svoji funkci nyní rezignoval šéf vládního výboru pro výzvědné služby John Scarlett, který je ovšem z pozice své funkce osobně odpovědný za všechny souhrnné informace rozvědek, předkládané vládě. Podle Lorda Butlera se jednalo ohledně Iráku o "kolektivní" pochybení, za něž nenese odpovědnost žádná konkrétní osoba.

Zůstává zřejmě nepopiratelnou skutečností, že v té době to nebyla jen Británie a Spojené státy, kdo poukazoval na nebezpečí, jež nám hrozilo z Iráku. O existenci iráckých zbraní hromadného ničení byly prý přesvědčeny i vlády Německa, Francie, Ruska a Číny, když se vojenské invaze proti Sádámově režimu samy nechtěly účastnit.

Většina komentářů v britském tisku ale s takovou smířlivostí vůči vlastní vládě nesouhlasí a požaduje, aby byla z těchto chyb vyvozena určitá osobní odpovědnost. Například londýnské Timesy ve čtvrtečním úvodníků píší, že "Blair sice nezneužil zprávy rozvědek ke svým politickým cílům, ale určitě z nich vypustil jakékoli pochybnosti. A měl by teď vysvětlit, proč to udělal a omluvit se britskému národu za to, že jej tímto vynecháním uvedl v omyl".

Někteří komentátoři též poukazují na skutečnost, že při pozorném čtení Butlerovy zprávy narazíme na řadu velmi ostrých kritických pasáží, jež odhalují vážné nedostatky nejen britských zpravodajských služeb, ale i celkového stylu vlády premiéra Tonyho Blaira. Deník Financial Times tak ve svém dnešním úvodníku dochází k závěru, že včerejší Butlerova zpráva sice nikoho konkrétně neobviňuje, ale jedno z ní vychází docela jisté - a sice, že britská rozvědka v Iráku znamenala úplné "fiasko" a že Blairův tvz. neformální styl vlády pravděpodobně povede k chybným rozhodnutím.

Komentátor levicového deníku Guardian Jonathan Freedland zase napsal, že Lord Butler sice včera "nehodil dýku" po premiérovi, ani po nikom jiném, ale že předložil parlamentu, britskému tisku a veřejnosti jakousi "elegantní vyřezávanou krabičku, v níž na sametu leží sada velmi ostrých nožů". A jako by přitom říkal, "mohly by se vám hodit, já je použít nemohu".

Zdá se proto pravděpodobné, že debata okolo loňského rozhodnutí Británie a Spojených států napadnout vojensky Irák včerejškem ani zdaleka nekončí a že Tony Blair bude muset v dohledné době odpovídat ještě na řadu hodně tvrdých otázek.