Břetislav Tureček: Obliba Číny a Ruska na Blízkém východě má historické souvislosti
Březnové urovnání vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií bezpochyby nebude lékem na všechny neduhy Blízkého východu a možných komplikací zůstává více než dost. Dohoda je přesto důkazem celé řady posunů v mezinárodních vztazích a náladách v regionu – už proto, že ji zprostředkovala Čína.
I kvůli dohodě z Pekingu se už chystá dlouhodobé příměří v Jemenu, Saúdská Arábie začíná brát na milost Íránem podporovaný režim v Damašku, blíží se návrat Sýrie do Ligy arabských států a opatrně se mluví o urovnání vztahů mezi Teheránem a Káhirou.
Čtěte také
Zdaleka nejzajímavější je ale na tomto trendu právě skutečnost, že v něm v roli mírotvůrce poprvé vystupuje Čína. Tedy nikoli Spojené státy nebo jiné západní země, které se dlouhodobě v regionu angažovaly – podnikaly vojenské intervence, investovaly bilióny dolarů a ať už takové aktivity zdůvodňovaly jakkoli, při tom všem doufaly, že si tím zajistí i stabilní přísun surovin a spřátelené režimy.
Peking si oproti tomu držel od regionu distanc a zdrženlivě vystupoval i na diplomatické půdě. V kýžené roli neutrálního prostředníka tak dnes nenaráží na pověst mocnosti, která tu vyvolá válku, tu svrhne nepoddajnou vládu, jak se v regionu zapsali naposledy Američané, přičemž na podobné počínání Britů a Sovětů už na Středním východě tak trochu zapomněli…
Čínské zboží a čínští podnikatelé
Peking přitom u saúdsko-íránského kolbiště se svými aspiracemi nekončí. V polovině dubna nabídl zprostředkování míru i mezi Izraelem a Palestinci. Čína zkrátka dává najevo, že už ve svém globálním rozmachu nehodlá ostýchavě obcházet horkou půdu nejen na Ukrajině, ale ani na Blízkém východě.
Čtěte také
I v ekonomické rovině tam Peking navazuje dlouhodobé strategické vztahy nejen se zmíněnou Saúdskou Arábií a Íránem, ale zároveň i třeba s Izraelem, kde momentálně provozuje už dva klíčové přístavy, tak trochu Američanům pod nosem.
V Evropě mezitím vlády bijí na poplach a vyzývají obyvatele nebo alespoň státní úředníky k odhazování čínských mobilů a mazání TikTokových účtů. Možná je tedy na místě otázka, co na rostoucí čínské angažmá na Blízkém východě říkají tamní obyvatelé.
Částečnou odpověď nabídl už loňský průzkum veřejného mínění v rámci projektu Arabský barometr. Ten ukázal, že ve většině arabských zemí má Čína když ne rovnou lepší, tak přinejmenším srovnatelnou reputaci s USA. Například v Tunisku vnímá Čínu pozitivně polovina respondentů, zatímco Spojené státy pouze třetina.
Čtěte také
I na Blízkém východě má špatnou pověst čínské zboží a také čínští podnikatelé. Přesto je politika Pekingu vnímána pozitivně v tom, že Čína prý do regionu přináší ekonomický rozvoj a stabilitu, zatímco aktivitám Washingtonu respondenti přisuzují hlavně zištné úmysly.
Podobně shovívavě nahlíží velká část Blízkého východu i na Rusko. Analýza amerického Carnegieho centra shrnula, že i když běžní obyvatelé regionu soucítí s bombardovanými a okupovanými Ukrajinci, značné pochopení mají i pro Vladimira Putina.
Analýza sociálních sítí ukázala, že ruský prezident je vnímán jako silný a sebevědomý vůdce, který se nebojí vzepřít Západu a který nedovolí, aby jeho zemi ohrožovala další vlna Západem podněcovaných revolucí, jako byly sametové či barevné v komunistických zemích nebo Arabské jaro.
Sociálními sítěmi rezonuje i třeba podiv nad tím, že zatímco ukrajinský bojovník proti okupačním vojákům je v očích západních vlád hrdinou, povstalec bojující proti okupantům v Iráku nebo v Palestině bývá vykreslován jako terorista.
Holt to celé vypadá, že historické zkušenosti nemáme se svými „dobrosrdečnými“ sousedy, spojenci a zachránci pouze my, ale také obyvatelé Blízkého východu.
Autor je vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
