Břetislav Tureček: Íránský prezident se chystá vystoupit během zasedání Valného shromáždění OSN

Íránský prezident Hasan Rúhání
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Íránský prezident Hasan Rúhání

Když se před rokem chystal na projev ve Valném shromáždění OSN Mahmúd Ahmadínežád, diplomaté z několika západních států už se domlouvali, jak opět opustí sál, aby nebyli u jeho útočných výroků. Dnes naopak všichni s napětím očekávají vystoupení Hasana Rúháního.

A nejen to – ve čtvrtek má nový íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf jednat se šéfem americké diplomacie Johnem Kerrym. A samotný Rúhání se dost možná setká přímo s americkým prezidentem Barackem Obamou – když ne ke zdvořilostnímu rozhovoru, tak alespoň k potřesení rukou. Už to samo o sobě by ale po třicetileté krizi ve vztazích mezi Teheránem a Washingtonem bylo průlomovým gestem.

Jde ale hlavně o íránský jaderný program a výsledky případných jednání o této věci se dají předjímat jen stěží. A jen zaslepenec může čekat, že Íránci srazí podpatky před požadavkem, aby se vzdali obohacování uranu a dalších klíčových částí jaderného programu. Pokud někdy nějaký výsledek rozhovorů bude, půjde bezesporu o kompromis, kde si i íránský režim zachová něco ze svých zájmů.

Už teď je ale jasné, že k obnovení jednání a otupení hran jsou příhodné podmínky. Rúhání totiž za svoji zemi nastolil nový kurs, i když zatím jen v podobě gest. Usměvavý klerik ve vyjádřeních pro západní média volá po urování sporů; tvrdí, že je připravený k ústupkům a nadto Teherán v uplynulých dnech nařídil propuštění desítek politických vězňů. Jadernou diplomacii převzala do kompetence přímo vláda a Rúhání tvrdí, že má plný mandát k jednání od nejvyššího vůdce ájatolláha Chámeneího. Samotní Íránci mezitím opatrně doufají, že Rúháního politika jim přinese nejen uvolnění poměrů v zemi, ale také omezení bolestivých mezinárodních sankcí.

Jinými slovy, červnová tvrzení některých západních analytiků, že íránské prezidentské volby nepřinesou naprosto žádnou změnu, se ukázala jako velký omyl – pokud ovšem nešlo o úmyslné matení veřejnosti.

Kritický a často až denunciační přístup k prezidentovi zvolenému milióny Íránců totiž mnozí komentátoři sdílejí s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. A v Izraeli je už léta veřejným tajemstvím, že tomu se vidina uklidnění sporů mezi Západem a Íránem vůbec nezamlouvá. V izraelském tisku už také kolují výňatky z chystaného Netanjahuova projevu pro plénum Valného shromáždění – o dohodě, na kterou sází Západ, se v řeči nemluví a naopak obsahuje řadu nových, nekompromisních požadavků vůči Teheránu.

I v židovském státě mnohé zákulisní vládní zdroje varují, že co je přehnané, je bezvýznamné. A že s konfrontačními výpady proti Rúhánímu se může Izrael brzy ocitnout na vedlejší koleji a bez možnosti ovlivňovat situaci.

I proto bude nutné v nadcházejících hodinách a dnech sledovat nejen to, co Rúhání před globálním shromážděním OSN přednese, ale i reakce, které to v různých koutech světa vyvolá. Na úskoky a mlžení kombinované s frázemi o touze po míru a stabilitě totiž Íránci nemají monopol.