Břetislav Tureček: Íránský prezident se chystá vystoupit během zasedání Valného shromáždění OSN

Íránský prezident Hasan Rúhání
Íránský prezident Hasan Rúhání

Když se před rokem chystal na projev ve Valném shromáždění OSN Mahmúd Ahmadínežád, diplomaté z několika západních států už se domlouvali, jak opět opustí sál, aby nebyli u jeho útočných výroků. Dnes naopak všichni s napětím očekávají vystoupení Hasana Rúháního.

A nejen to – ve čtvrtek má nový íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf jednat se šéfem americké diplomacie Johnem Kerrym. A samotný Rúhání se dost možná setká přímo s americkým prezidentem Barackem Obamou – když ne ke zdvořilostnímu rozhovoru, tak alespoň k potřesení rukou. Už to samo o sobě by ale po třicetileté krizi ve vztazích mezi Teheránem a Washingtonem bylo průlomovým gestem.

Jde ale hlavně o íránský jaderný program a výsledky případných jednání o této věci se dají předjímat jen stěží. A jen zaslepenec může čekat, že Íránci srazí podpatky před požadavkem, aby se vzdali obohacování uranu a dalších klíčových částí jaderného programu. Pokud někdy nějaký výsledek rozhovorů bude, půjde bezesporu o kompromis, kde si i íránský režim zachová něco ze svých zájmů.

Už teď je ale jasné, že k obnovení jednání a otupení hran jsou příhodné podmínky. Rúhání totiž za svoji zemi nastolil nový kurs, i když zatím jen v podobě gest. Usměvavý klerik ve vyjádřeních pro západní média volá po urování sporů; tvrdí, že je připravený k ústupkům a nadto Teherán v uplynulých dnech nařídil propuštění desítek politických vězňů. Jadernou diplomacii převzala do kompetence přímo vláda a Rúhání tvrdí, že má plný mandát k jednání od nejvyššího vůdce ájatolláha Chámeneího. Samotní Íránci mezitím opatrně doufají, že Rúháního politika jim přinese nejen uvolnění poměrů v zemi, ale také omezení bolestivých mezinárodních sankcí.

Jinými slovy, červnová tvrzení některých západních analytiků, že íránské prezidentské volby nepřinesou naprosto žádnou změnu, se ukázala jako velký omyl – pokud ovšem nešlo o úmyslné matení veřejnosti.

Kritický a často až denunciační přístup k prezidentovi zvolenému milióny Íránců totiž mnozí komentátoři sdílejí s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. A v Izraeli je už léta veřejným tajemstvím, že tomu se vidina uklidnění sporů mezi Západem a Íránem vůbec nezamlouvá. V izraelském tisku už také kolují výňatky z chystaného Netanjahuova projevu pro plénum Valného shromáždění – o dohodě, na kterou sází Západ, se v řeči nemluví a naopak obsahuje řadu nových, nekompromisních požadavků vůči Teheránu.

I v židovském státě mnohé zákulisní vládní zdroje varují, že co je přehnané, je bezvýznamné. A že s konfrontačními výpady proti Rúhánímu se může Izrael brzy ocitnout na vedlejší koleji a bez možnosti ovlivňovat situaci.

I proto bude nutné v nadcházejících hodinách a dnech sledovat nejen to, co Rúhání před globálním shromážděním OSN přednese, ale i reakce, které to v různých koutech světa vyvolá. Na úskoky a mlžení kombinované s frázemi o touze po míru a stabilitě totiž Íránci nemají monopol.