Bramborová revoluce

24. září 2010

V roce 1537 se španělští conquistadoři vydali do odlehlých částí říše Inků v důvěře, že najdou zlato. Protože byli v neznámých krajinách a trpěli hladem, povšimli si, že se domorodci živí podivnými kulatými hlízami. Ochutnali je a zachutnaly jim. Nález byl mnohem cennější než zlato. Brambory pak putovaly do Evropy i s popisem jejich pěstování.

Nová potravina byla přijímána s nedůvěrou a Evropané se plných sto let domnívali, že brambory jsou příčinou řady nemocí, především chudokrevnosti. V roce 1588 poslal papežský legát botanikovi Juliovi Carolovi de l´Ecluseovi do Vídně dvě hlízy a botanik za poměrně krátkou dobu předložil zájemcům neznámé jídlo - brambory se skopovým masem.

O novou potravinu se však po dlouhou dobu zajímaly pouze dvě vrstvy lidí. Boháči považovali brambory za mimořádně exkluzivní a slavnostní jídlo. Chudákům, kteří neměli, čím by naplnili věčně hladové žaludky, naopak daly novou možnost přežití.

O rozšíření brambor v Německu se zasloužil císař Friedrich Veliký. V roce 1744 poslal pod vojenskou eskortou vůz výsadbových brambor do městečka Kloberg a místním sedlákům nařídil, aby tuto okopaninu pěstovali. Levná a vydatná potravina se pak už v Německu usadila natrvalo.

Ve Francii se o pěstování brambor zasloužil lékárník Antoni August Parmantier. Poté, co se s touto plodinou seznámil v Německu, doporučil králi Ludvíku XVI. její pěstování. Brambory se postupně rozšířily do celé Evropy. Paradoxem však je, že Severní Amerika na ně čekala až do roku 1719, kdy je na kontinent dovezl irský kněz James McGregor.

Po rozšíření pěstování brambor v Evropě se tato plodina dostala do Ruska. Vesničané ani kulaci příliš nové potravině nedůvěřovali a stále lpěli na pěstování hrachu, pohanky a prosa. Jídla z brambor neznali. Výsledky v evropských západních zemích však carské úřady přesvědčovaly, že je pěstování brambor výnosné.

Marné bylo přesvědčování, a proto ve čtyřicátých létech devatenáctého století nařídil tehdejší ministr carské vlády Kiseljov, aby byly pevně stanoveny a dále rozšiřovány plochy pro pěstování brambor. Sedláci se proti tomuto "ukazu" bouřili, docházelo k nepokojům a mnohdy zasahovali kozáci a vojsko. Příčinou bouří byly obavy, že rozšířením ploch pro pěstování brambor se zhorší jejich beztak špatné sociální postavení.

Oblasti, bouřící se před téměř dvěma sty léty proti carskému výnosu, se později staly významnými bramborářskými velkoproducenty.

autor: Jiří Drvota
Spustit audio