Boj ruských obhájců lidských práv s větrnými mlýny

Policejní stát na vlastní oči

"Moje cesta obhájce lidských práv začala na jaře loňského roku a konkrétně tehdy šlo o obranu práva shromažďovacího. Na prvního máje 2012 vyšly různé politické síly na povolenou veřejnou manifestaci. Přísně vzato to ale byl normální prvomájový průvod. Přišel jsem tam se svou malou desetiletou dcerkou, která se mě předtím po nějaké televizní anonci zeptala: Tati, co je to demonstrace? Vezmi mě s sebou, já bych to taky chtěla vidět," popisuje svou cestu k rozhodnutí bojovat za svobodu občanský aktivista Dinar Idrisov, který se soustřeďuje především na pomoc zadrženým a s nímž jsem se minulý týden přímo v Petrohradu setkal.

"Tak jsme tam šli a kráčeli jsme v řadách demokratických sil Petrohradu. Díky tomu jsme se stali bezděčnými svědky toho, jak nečekaně, přímo na Něvské třídě, policisté začali z průvodu vytahovat mladé lidi, kteří na sobě měli duhovou symboliku gayů a lesbiček. Nebyli to přitom jen ti, kteří by nesli nějaké transparenty a vlajky, pojící se s problematikou práv sexuálních menšin, ale dokonce i ti, kteří nesli plakáty vyzývající k dodržování svobody projevu a shromažďování. Policajti je ovšem přímo v průvodu zatýkali jen na základě duhové barevné symboliky, což bylo nejen neodůvodněné, ale dokonce nezákonné," popisuje Dinar první moment, kdy začal výrazně pochybovat o svém profesním životě. Původně totiž vystudoval petrohradskou vysokou školu administrativy a čekala ho kariéra státního úředníka. Tedy člověka, který v současném Rusku většinou neprotestuje a spokojeně dělá výkonnou ruku Kremelské moci.

Bulgakovská Moskva

Vše se ale v Dinarovi zlomilo právě v loni na jaře, kdy řada jeho známých odjela 6. května na moskevské Bolotoné náměstí. On sám se chtěl protestních akcí proti inauguraci Putina zúčastnit doma v Petrohradu. 7. Května, tedy v den inaugurace a pár hodin po policejním masakru na Bolotném náměstí. "Zapnuli jsme televizi, tam jsme uviděli přízračný obraz mrtvé Moskvy, po níž se žene kolona vládních limuzín, doprovázejících nově zvoleného prezidenta. Řekl bych, že to byl výjev až bulgakovský - že nejede zástupce, lidu, který si ho zvolal, ale jakýsi čaroděj Woland. Byly to vyložené démonické výjevy, kdy policie zahnala lidi do bočních ulic a průjezdů. Vyvolalo to ve mně takové emoce, že jsem ženě řekl: Nezbývá mi než jít na Isakijevské náměstí," vybírá klíčový okamžik obhájce lidských práv Idrisov.

Putinovská administrativa je pravidelně kritizována za porušování lidských práv a svobod, Ať už jde o případ Pussy Riot nebo podnikatele Chodorkovského, kterých se připravovaná amnestie týkat s největší pravděpodobností nebude. V uplynulých měsících se pozornost celého světa soustředila na 30 příslušníků Hnutí Greenpeace. Těmto lidem za údajné námořní pirátství hrozily vysoké tresty odnětí svobody. "Ti lidé byli nakonec propuštěni, ale území Ruska opustit nemohou - jednoduše nemají platné cestovní doklady. Propuštěni byli na dosti vysokou dvoumilionovou kauci," vysvětluje Dinar, podle kterého právě tenhle proces ale ukázal, jak libovolně může moc zacházet se zákonem, když chce jednotlivého občana nebo celou skupinu pohnat k trestní odpovědnosti podle představ právě tohoto státu.

Demonstrace proti výsledkům voleb v Rusku|foto: Lenka Kabrhelová

Ekology původně odsoudili za pirátství, ale díky kvalifikované práci právníků a také pochybení, jehož se dopustili ti, kdož zařízení k ruským břehům přivezli nikoli jako plovoucí plošinu, tedy námořní plavilo, ale jako stacionární zařízení. Takže už čistě technicky se o žádném námořním pirátství mluvit nedalo. To státní moc a její soudy přinutilo, aby pirátství bylo překvalifikováno na výtržnost.

Bič výtržnictví

To podle Dinara potvrzuje znepokojivý trend. "Naše moc dělá z občanských aktivistů jednoduše výtržníky. Ti jsou pak trestáni za přestupek, anebo rovnou za trestný čin." A právník vypočítává další případy z poslední doby. "Například o svátku Den Ruska 4. listopadu jeden z přítomných básníků přečetl svou čerstvou báseň. Setkání bylo opoziční a účastníci tomu člověku nadšeně tleskali, ale zástupci státní moci mu vyčetli, že v ní užil několika vulgarismů. Což bylo vykládáno jako zjevný výraz neúcty ke společnosti, i když právě ta společnost přímo na místě text uvítala. Básník byl obviněn z výtržnictví."

Obvinění z výtržnictví se tak podle petrohradského obhájce lidských práv stává jednoduchým bičem i pro další případy, kdy se úřady potřebují zbavit nepohodlných protestů. Analogický je podle něj případ petrohradského výtvarníka Petra Pavlenského, který si během protestu ve prospěch děvčat ze skupiny Pussy Riot zašil ústa. Poslední jeho akce na Rudém náměstí v Moskvě, obrázky z níž se opravdu rozlétly do celého světa. Tentokrát se za vlastní šourek přibil k dlažbě Rudého náměstí.

Členky skupiny Pussy Riot Jekatěrina Samucevičová, Maria Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová u Městského soudu v Moskvě 10. října 2012|foto: ČTK/AP, Sergey Ponomarev,ČTK

"Naznačil tak, že to vlastně ruská společnost sebe samu přitloukla k zemi a není schopna hájit svá práva, není schopna říct ne oné zvůli a onomu režimu, který práva těchto lidí v Rusku vytrvale porušuje. I Pavlenského původně zadrželi pro drobnou výtržnost. Jako veřejný obhájce jsem ho před moskevským soudem zastupoval a soud musel přiznat, že policie neuvedla žádné konkrétní příčiny pro zadržení podle této právní normy. Tak ho pustili. Potom ovšem přišlo obvinění z rusofobie ze strany jakýchsi pravoslavných aktivistů a teď už se celý případ petrohradského umělce šetří jako kriminální," popisuje Dinar Idrisov postup, který má umlčet jeho klienta.

Obhajoba lidských práv v Rusku může působit až don Quichotskými rozměry a s pesimismem na svou práci nahlíží také Dinar Idrisov. Tvrdí, že se Rusko nevrací do sovětské epochy, ale do jakési středověké reality, kdy nevládne zákon ani státní norma, ale síla a přání mocných si svou moc uchovat, a to doslova za každou cenu - navzdory zákonu a zdravému rozumu. " V této souvislosti si musíme doplnit, že současná ruská společnost většinou spí. Na pozadí událostí na Ukrajině se nakonec tady z mnoha stran dovídáme, že ať si oni, tam na té jejich Ukrajině, vyvádějí, jak chtějí, ale my si přejeme, aby u nás byl klid a mír. My nic takového nepotřebujeme, protože líp stejně nebude. Je to taková beznadějná pokora, myslím to, o čem tu mluvím - pokora zakládající se na strachu a vnitřní nesvobodě, která umožňuje, aby tento stát směřoval do středověku," popisuje současné směřování ruské společnosti petrohradský obhájce lidských práv Dinar Idrisov.

S těmito tvrdými slovy ale nesouhlasí nejznámější sovětské disidentky Natálie Gorbaněvské, která před pár týdny zemřela. V jednom ze svých posledních veřejných vystoupení krátce před nečekanou smrtí, v Hydeparku ČT, na divácký dotaz, proč Rusové tolik tíhnou autoritám a diktátorům a zda to znamená, že demokracie se pro ně nehodí, odpověděla: "To je obtížné říci, zda to někdy bude. Ale že se demokracie nehodí pro Rusko a hodil by se pro něj autoritářský režim nebo samoděržaví, takt to není pravda!"

Natalie Gorbaněvská |foto: Ústav pro studium totalitních režimů

Jalový boj oficiální cestou

Mnohem známější osobností na poli obrany lidských práv a svobod v Rusku je Světlana Gannuškinová, která se na deset let ocitla dokonce v příslušné oficiální prezidentské radě. Také ona vidí řadu případů porušování lidských práv a tvrdých represí. "Kolik u nás sedí lidí, kolik mladých lidí, a za nic - to je prostě hrůza," říká Světlana Gannuškinová, která 10 let působila v Putinově prezidentské radě pro lidská práva.

"Poprvé jsme se s Putinem setkali v prosinci 2002. Byla jsem tehdy prvním zpravodajem rady, a to ve velmi zajímavou chvíli: byly přijaty dva zákony, které zcela znetvořily povahu udělování ruského občanství. A tehdy jsem o tom mluvila s prezidentem - ono je docela zajímavé s ním trávit čas, je to člověk velmi společenský, inteligentní a rychle reagující - a on mi povídá: Víte, když jsem ten zákon podepisoval, samotnému se mi nelíbil," popisuje svou překvapivou zkušenost Gannuškinová a pokračuje. "Promiňte prosím, ale dál budu Putina citovat: Jenže zrovna v téhle oblasti byl takový bordel, že jsem podepsal a čekal, jak to zafunguje."

A podobnou zkušenost má i s druhým "vládcem" Kremlu Dmitrijem Medvědětem. "Musím říct, že naši radu velmi pozorně poslouchal, ale vznikal pocit, že udělat nemůže nic," říká Gannuškinová, která jako příklad uvádí dopis veteránů a invalidů Velké vlastenecké války, kteří nedostávají ruský důchod, protože žijí v Lotyšsku. "Napsala jsem k tomu svůj komentář: Vždyť těch lidí zůstalo tak málo. A sentimentální Medveděv tehdy oslovil ministryni Golikovovou a na dopis připsal: Vyřešte prosím tento problém. Jenže vyřešen není dodnes."

Světlana Gannuškinová|foto: Jeden svět

Pokud zůstaneme na oficiální půdě, tak ilustrující je komentář - který krátce po podpisu memoranda o spolupráci mezi českým Nejvyšším státním zastupitelstvím a ruskou Generální prokuraturou - připojil generální prokurátor Ruské Federace pan Jurij Čajka. "Myslíme si, že směřování k obhajobě práv a svobod občanů je velice důležité a mělo by být přítomno nejen v prokurátorském systému naší země, ale i dalších států Evropy a světa. Naši iniciativu v této otázce podpořila i Rada Evropy. V roce 2007 se v Petrohradu konala velká mezinárodní konference, věnovaná této otázce. Nu a loni už Rada Evropy vydala příslušná doporučení a zároveň konstatovala, že prokuratury a státní zastupitelství členských zemí by tyto pravomoci měly mít," vykresluje generální prokurátor Jurij Čajka Ruskou federaci jako kolébka státní péče o lidská práva.