Bohéma a historická fakta: „Mám čisté svědomí. V takovém kolosu může vždycky vzniknout nepřesnost,” říká režisér Sedláček

Jeho hlavním cílem bylo zaznamenat v seriálu ducha doby. „Aby měl divák možnost vrátit se do etapy naší minulosti, která je pořád živá, protože příbuzní hlavních postav tady jsou pořád a jsme to i my sami. Tváře těch lidí díky filmovému průmyslu doprovázejí naše životy, volný čas a zábavu už od dětství. Záměr byl znázornit, zachytit a znovu oživit ducha doby, ve které vznikaly některé ze skvostů československé kinematografie,” popisuje Sedláček.

Pravdivé lhaní

Bohéma zaznamenává i negativní pozitivní reakce, mluví se i o jejích historických nepřesnostech.

„Máme odborné poradce. V takovém kolosu vždycky může vzniknout nepřesnost. Bavíme se o historickém románu, ty věci jsou duchem přesné. Román se od dokumentu nebo historického faktu liší tím, že figury spolu musí ještě nějakým dramatickým způsobem fungovat. Aby tam byl nějaký děj, aby to nebylo jen kladení za sebe, zvlášť když máte fresku od roku 1938 do roku 1953. Můžeme se u románu bavit, jestli ta postava řekla přesně toto, nebo něco trochu jiného. Já vím, že když jde o život, tak ty věci můžou být pro někoho velmi citlivé, román ale ukazuje celek. A tam mám svědomí čisté, ten je zachycený mrazivě přesně,” vysvětluje Sedláček.

Mikropříběh postavy, dobře zpracovaný a správně zasazený do dramatického oblouku, vám ukáže ducha doby jako celek. Na detailu můžete zkoumat celek.Robert Sedláček

Proč nás tak fascinují herci a osobnosti stříbrného plátna? „To nevím. Když jsem byl dokumentarista, tak mi prošly před kamerou stovky lidí, historických osobností i marginálních loserů, kteří skončili v příkopě. Deset let jsem sledoval lidi, tváře. Nějakým způsobem nás přitahuje charisma. Když jsem ještě dělal dokument, v jednu chvíli mě už přestalo zajímat, jestli lidi říkají pravdu. Byl jsem jen váben přesvědčivostí toho obličeje, gesty, tónem. Vždycky jsem si říkal, že když už lže, jak to dělá věrohodně, jak pravdivě lže. Herci říkají ty nejzajímavější věty, nebo taky ty nejblbější, podle toho, co je to za žánr. Ale říkají intenzivní věty. Celý život je formuje jejich tvář, barva hlasu, charisma. Proto nás fascinují,” odpovídá režisér.

Málo odvahy v českém rybníce

Proč se v Česku netočí dramatické seriály o politice, jako je Vláda v Dánsku, House of Cards v USA nebo Okupace v Norsku? Posledně jmenovaný, který pojednává o ruské okupaci Norska, označuje Sedláček za propagandu: „Takhle se točilo v Americe za bolševika, jmenovalo se to Den poté. Bylo to o tom, jak Rusové zaútočí na USA atomovou bombou. V Okupaci používají ke ztvárnění obav pomocí umělecké nadsázky konkrétní mocnosti. Třeba v House of Cards začne senátor zabíjet, proto je to pro tu moc neškodné. Udělá vraždu, vždyť to jsou pitomosti. Takto z něj udělají kriminálníka.”

Zajímavý herec vzniká tím, jak zajímavé výzvy a role má.Robert Sedláček

Podle režiséra chybí v Česku odvaha natočit seriál z politického prostředí s fiktivními postavami. „Sám bych byl zvědavý, kdyby něco takového vzniklo. Všechno, co tady vzniká a reflektuje skutečnost, je fraška. Takové filmy, jako je třeba britská Královna, tady nejsou. Nevím, jestli na to vůbec máme producentský potenciál.”

Zvednout aktuální téma podle Sedláčka neláká jen jeho. „Na divadlech to probíhá, občas se tam něco takového objeví. Chybí tu ale odvaha. Tady každý na každého něco ví, každý se za těch 25 let něčím zababral, co na něj můžou vytáhnout. Nebo když ne, tak za bolševika taky něco najdete. Tady se pořád na někoho něco vytahuje, v tom rybníku všichni všechno víme, jen to vytahujeme, když to potřebujeme,” říká režisér.

Naráží tím Robert Sedláček na to, že dostal Medaili za zásluhy od prezidenta Miloše Zemana, což vzbudilo vášnivé reakce? Cítí se být součástí politického systému? Poslechněte si celé Interview Plus >>