Bob Fliedr: Vzkaz brouka kůrovce a vira koroňáka

Jako předskokan přišel maličký brouk kůrovec, který nám k nepoznání změnil lesy. Ještě menší tvoreček řečený koronavirus nám k nepoznání mění celou společnost. Je to až trapné.

Archetypální střet maličkého s velikým známe z pohádek. Vzpomeňme jenom na všechny ty chudé Honzy porážející draky. Známe ho ale i z příběhu, který stojí v základech naší civilizace – ze souboje Davida s Goliášem. Ve všech těchto příbězích je ten velký symbolem zbytnělého sebevědomí, krutosti, pýchy, symbolem zla. Ten maličký stojí naopak na straně dobra.

Goliáš v nás

Čtěte také

Ohroženo je osmdesát procent smrků, kůrovec je jen prostředník, tvrdí ekolog

Naše společnost se ocitla v situaci, kdy bojuje s někým hodně maličkým. Nastal čas posoudit, jestli náhodou my nejsme ten Goliáš.

Odborníci různých oborů naznačují, že by to tak mohlo být. Že jsme si možná začali být příliš jisti ekonomickým růstem, technologickým rozvojem a taky svou demokracií. Jako by lidstvo opojené dneškem nemělo zítra už na nic lepšího přijít – liberální demokracie navždy.

Taky říkají, že jsme první civilizací v dějinách, která si dokonce začala myslet, že nikdy nezanikne.

Upozorňují i na to, že jsme se možná příliš zahleděli do svých soukromých pravd. Že jsme jimi rozředili a upozadili tu pravdu, která – i když se nám to nemusí vůbec líbit – je jen jedna.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Pandemie v době postní

Tvrdí taky, že jsme možná při všem tom drancování Země a znečišťování životního prostředí přeslechli pláč přírody. A příroda se teď ozvala.

Někteří poukazují na naše přehnané nadšení ze sítě sítí, které nám zabraňuje vnímat, že jsme v ní možná už chyceni. Že už neumíme svobodně plout vodami hodnotných vztahů, které se utvářejí přes živé dotyky, ne přes dotykové obrazovky.

Nebo že jsme ztratili schopnost zastavit se, být sami se sebou. A prázdno v sobě začali nahrazovat stále hektičtější činností, která ovšem to prázdno v nás nakonec jen prohlubovala. Možná i proto bylo třeba vyprázdnit ulice měst a zastavit svět.

Co s tím?

Pokud jsme připraveni uznat, že na těchto postřezích něco je, měli bychom začít opouštět mentalitu Goliáše a přihlásit se k Davidovi. Vzkřísit zbytky Davida v nás. Davida, který je zranitelný a na nic si nehraje. Davida, který ví, že na to na všechno není sám. Davida, který je mocný ve své bezmoci.

Ten starozákonní příběh nám dává naději.

Autor je publicista