Bláznův kabát aneb Josef Kainar ve vzpomínkách současníků

20. listopad 2011

Od smrti básníka, dramatika, publicisty, autora rozhlásků, veršů pro děti i písňových textů, ale i hudebníka, kreslíře a fotografa Josefa Kainara uplyne 16. listopadu 40 let. Když byla v roce 1972 ve výboru Jiřího Opelíka publikována Kainarova báseň Kabát: „Všech devět kapes/ Natrženo/ Límec už dávno/ Nemá jméno/ Na zádech Blázen/ Napsáno má…“, leckdo si mohl klást otázku, jaké jméno měl v okamžiku své smrti básník sám, zda nebylo podobně pošpiněno a poznamenáno.

Poezie i písňové texty se v nejlepším slova smyslu postaraly o básníkovu popularitu. Ke konci života však Kainara provázely i odsudky a dá se říct, že nelichotivé pověsti opřádají vzpomínku na autora doposud. V posledním roce se totiž stal předsedou přípravného výboru normalizačního spisovatelského svazu, do něhož se snažil „nalákat“ např. Oldřicha Mikuláška. O marném vábení a údajné potyčce na schodech při Kainarově návštěvě v Brně se ostatně také vyprávějí historky.

Co mělo vliv na skutečnost, že někdejší bluesman přijal trapnou funkci a chodil před svou smrtí v roce 1971 s pomyslným nápisem „Blázen“ na kabátě? Byly to dluhy, které mu přineslo nešťastné druhé manželství? A je to omluvitelné? Anebo měl Kainar na prakticistní přístup k poezii „zaděláno“ už od dob svého působení ve Skupině 42? Nakolik odlišné jsou například osudy Ivana Blatného, který se ve stáří v anglické psychiatrické léčebně vrátil k mélickému básnění, a Josefa Kainara, který se stal obyvatelem spisovatelských domovů a využíval všech institucionálních výhod svého řemesla… Byla to osobní tragédie básníka, anebo platí, co kritik katolické orientace Miloš Dvořák napsal o Kainarových Osudech už v lednu 1948: Nepromlčitelnou povinností básníka jest usilovat o vymanění ze zakletí a nesvobody… V tomto úsilí může sice ztroskotat, ale to je vždy čestnější, nežli když se této povinnosti vyhýbá. A to je nebezpečí, které ohrožuje Kainara…

V pořadu Schůzky s literaturou budou na Josefa Kainara vzpomínat Ivan Kříž, Ludvík Kundera, Věra Mikulášková a Jan Trefulka. Verše v režii Evy Řehořové přednese Vladimír Hauser. Zazní také zhudebněné básně v podání Karla Plíhala, Milana Smětáka, Jiřího Jelínka, Evy Olmerové a Bory Kříže. Rozhlasové pásmo bylo natočeno v roce 2001, nyní je při příležitosti 40. výročí Kainarovy smrti reprízujeme.

Spustit audio