Bízková: S uměním kolegové usínají i vstávají. Podmínkou mojí práce je brát i ty nejbohatší jako obyčejné lidi
Alexandra Bízková vede investiční fond Pro Arte, který pracuje s uměním jako s investičním aktivem. Ve své jedinečné profesi tak propojuje ekonomické vzdělání se světem umění. Jak takový fond funguje a kdo se rozhodne investovat do umění? „Typickým investorem je podnikatel, který po vybudování firmy hledá nové podněty a obohacující přesah. Fond mu otevírá cestu do světa umění,“ říká pro Český rozhlas Plus v pořadu Hovory.
„Myšlenka, že budu jednoho dne pracovat s uměním jako s investičním aktivem, se zjevila v době, kdy jsem studovala, a ještě nebylo tak běžné pracovat s alternativními aktivy. Fond byl založen v době mého dostudování a sestra mi poslala kariérní nabídku, kde hledali ještě v počáteční fázi fondu zaměstnance,“ říká Bízková.
Čtěte také
A dodává: „Moje osobní nastavení je takové, že vždycky, když vidím příležitost, je pro mě těžké ji nechat být, a když si ji vyberu, tak v ten okamžik tomu dám maximum a vždy překračuji to, co asi ode mě lidé očekávají.“
Co je v takové vedoucí pozici potřeba? „Potřebujete vzdělání jako základ, ale z hlediska leadershipu je to opravdu o tom se do toho nořit. Když se podíváme na samotné expertní know-how mých kolegů, tak jsou to desítky let zkušeností. Oni žijí uměním, usínají s ním a vstávají.“
Vysvětluje, že pro akvizici a deakvizici uměleckých děl funguje i investiční výbor, který vypracovává investiční analýzy a predikce vývoje cen.
Čtěte také
Investiční strategií fondu je pak záměrně pracovat se zkušenějšími investory. „Ukázalo se nám, že v momentě, kdy je nějaký šok, jako je invaze na Ukrajinu nebo covid, tak běžný investor může reagovat panikou,“ popisuje a doplňuje: „Nerada bych, aby to působilo jako elitářství, je to čistě z důvodu zkušeností v investicích.“
Rozšiřovat obzory
Klíčová je také myšlenka sdružení investorů. „Mají zájem o nějaký umělecký přesah, my jim umožňujeme přístup do části, kde je těžké se zorientovat, pokud nejste insider. Svět umění působí neskutečně uzavřeně a často až nepřátelsky, třeba i vůči byznysu.“
Čtěte také
A uvádí příklad: „Typický profil našeho investora je někdo, kdo má svou továrnu, něco vyrábí a je celý život fokusovaný na svou firmu, věnuje tomu veškerý svůj čas. Potom přijde životní období, kdy ta firma je samostatná, děti vyrůstají a je otázka, co dál v tom světě. Začnou hledat možnosti a mluvit s lidmi třeba v uměleckých ateliérech a vznikají z toho velmi obohacující diskuse. My děláme takovou spojku do toho světa, určitě u nás ve fondu je myšlenka toho, že se vzájemně kultivujeme a rozšiřujeme obzory.“
Na otázku, jaké je pracovat s nejmajetnějšími Čechy, kteří mají své finanční potřeby dávno zajištěné, myslí v dlouhodobém horizontu a zakládají nadace, spíše než že by sledovali krátkodobý výnos, odpovídá: „Je to pro mě velké privilegium.“ Zároveň ale upozorňuje, že vztah s investory není nikdy jednostranný. „Nejsem jen v roli někoho, kdo přináší expertizu. I já se od nich učím.“
Čtěte také
Zdůrazňuje, že finanční zajištění neznamená automaticky jednoduchý a bezstarostný život. „Prerekvizitou mojí práce je vnímat tuto skupinu jako lidi. Vidím je jako širokospektrální bytosti a určitě k nim nepřistupuji s přehnanou servilitou nebo nerespektem. Asi je to tím, že pocházím z Ostravy.“
A na závěr dodává: „Nevím, jestli v Česku funguje respekt k tomu, že to, že jsou ti lidé v něčem dobří, také znamená, že museli něco obětovat a hodně na tom pracovali. Rovnice je pro nás úplně všechny stejná.“
Poslechněte si celý pořad Hovory, audio je nahoře v článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
