„Velká data“ torpédují demokracii v jejím základu. Lidé se uzavírají ve svých informačních bublinách a odmítají spolu mluvit, tvrdí datový analytik

13. říjen 2020

Jak velká jsou tzv. Big Data? Kolik toho o nás technologické firmy vědí? Máme se vývoje informačních technologií bát, nebo se můžeme těšit na další pokroky v oblasti digitálního života?

„Běžný uživatel vůbec nemá představu, jaká data o něm velké firmy sbírají,“ říká ve veřejné debatě Českého rozhlasu Plus datový analytik František Vrabel, šéf společnosti Semantic Visions. „Tato oblast je regulována velmi nedostatečně, technologické firmy jsou napřed před zákonem a bohužel toho využívají až zneužívají.“

Směrnice GDPR je prý naprosto bezzubá. „Data, která sbírá například Facebook, jsou o několik řádů hlouběji: politické názory, sexuální preference a podobně. Jsou pak schopni z velkých dat vydolovat to, jak budeme reagovat, tato data prodávají inzerentům respektive komukoliv, což je podstata jejich byznys modelu.“

Čtěte také

Technologické společnosti díky algoritmům extrémně cílené reklamy uzavírají uživatele do informačních bublin. „Pak se nedostanou k argumentům protistrany, čímž se torpéduje demokracie v jejím základu, tedy že spolu lidé přestávají mluvit a tam ten problém začíná.“

„Velká data jsou zneužívána společnostmi jako Facebook k tomu, že algoritmy usilují o naši co největší pozornost. Vedlejším efektem je, že se lidé neumějí soustředit a tím se také limituje jejich schopnost vzdělávání,“ varuje František Vrabel.

Soukromím platíme

„Ve světe internetu si kvalitou života a často svou leností vykupujeme své soukromí,“ souhlasí předseda České pirátské strany Ivan Bartoš.

Problém je, kdo využívá výsledky, které velká data vytvářejí. „Jestli si koupím takové, či onaké mýdlo, protože mi ho někdo pořád nabízí, tak s tím dokážu žít. Ale algoritmy se používají i ve volbách v Americe nebo v otázkách brexitu. Algoritmus funguje stejně na mýdlo, jako na politické přesvědčení.“

Politik sám sebe označuje za technologického nadšence. „Jsem kyberhipík, ale kdyby se to mělo zvrtnout, tak bych možná i byl budoucí člověk mimo systém.“

„Schopnost koncentrace lidí v hyperinformačním světě je velmi nízká a má společensky negativní aspekty. Ale na druhou stranu umožňuje obrovskému množství lidí, kteří by třeba nešli do kolektivu, dělat kvalitní práci za dobré peníze,“ upozorňuje Ivan Bartoš (Piráti).

Technologie mají sloužit 

Barbora Bühnová, proděkanka Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně vysvětluje že s daty, které na internetu poskytujeme, pracují algoritmy. „A technologie jen urychlují a posilují trendy, které jako lidé přirozeně děláme, tedy i stinné stránky.“

Čtěte také


Technologie jdou velice rychle dopředu a jdou použít pro dobré, i špatné věci. „Úskalím je, že umíme snadno regulovat ta dobrá použití, ale špatná regulujeme velice těžko. Když začneme regulovat, tak velice často svazujeme ruce těm dobrým užitím, ale na špatná máme malý dosah.“

„GDPR rozpoutalo debatu, kdy si řada lidí uvědomila, jaká je hodnota dat a kam všude putují. Pro nalezení rovnováhy bude důležité právě vzdělání nás lidí. Technologie je pomocník a můžu díky ní šetřit čas, který můžu využít jinak, než že si sednu zase k obrazovce,“ připomíná Barbora Bühnová.

Velké technologické společnosti to umí

„Právo na soukromí je v Ústavě České republiky, v zákonech, zavázali jsme se k jeho dodržování i v mezinárodních dokumentech,“ dodává advokátka Monika Mareková z Centra Karla Čapka pro studium hodnot ve vědě a technice.

Čtěte také


Ta souhlasí, že v případě velkých dat a velkých technologických společností už nejde jen o zásah do marketingových rozhodnutí. „Jde o zásah do demokracie a demokratického rozhodování. Jsme schopni ovlivnit veřejné mínění tak, že lidé rozhodnou jinak, než kdyby měli jiné množství informací.“

Příkladem může být Čína a další nedemokratické režimy. „Tam je možné použitím technologií rozpoznávání obličeje člověka neustále sledovat.“

„V Číně jsou tak daleko, že jsou schopni sledovat společnost absolutně, takže když přejdete na červenou, tak jste penalizovaný v jiných oblastech svého života,“ ukazuje stinnou stránku velkých dat Monika Mareková.

Reklamu tu už byla

„Nejen technologické firmy, ale i stát o nás shromažďuje velké množství dat,“ upozorňuje odborník na umělou inteligenci Tomáš Mikolov, který pracoval pro Google a Facebook. „Mám pocit, že technologické firmy se chovají k těmto datům zodpovědněji než mnohé úřady.“

Podle něj v diskuzích zaznívá, jako by se nějaké zlé technologické firmy snažily ovládnout svět. „Ale když jsem v nich pracoval, tak tam dělají lidé, co chtějí udělat něco užitečného pro lidstvo.“

Velké technologické firmy mají velké zisky z toho, že dokáží ovlivnit pomocí reklamy to, co si lidé budou chtíti koupit, uznává Mikolov. „Ale reklama tu byla už dříve, tu nevymyslely technologické firmy. Je ale silnější než dříve, protože je personalizovaná.“

„Dělníci také kdysi rozbíjeli stroje a auta byla považována za něco strašidelného. Chceme-li technologie používat správně, zvyšme gramotnost obyvatelstva stran sdílení informací. Pak by naše společnost byla rezistentnější vůči negativním efektům nových technologií a dokázala by lépe využívat pozitivní aspekty,“ věří Tomáš Mikolov.

Jakou hodnotu má v digitálním světě soukromí? Máme se obávat podobného využití Big Data jako se tomu stalo v případě systému sociálního kreditu v Číně? Jak ohrožují naše soukromí aplikace typu eRouška? Poslechněte si celou debatu!   

autoři: Tereza Žižková , Ondřej Čihák

Související