Bezpečnostní analytik: Útoky z 11. září byly nakonec ojedinělé. Vrací se jiné hrozby, třeba Rusko
Před 25 lety zažili Američané nejhorší teroristický útok v historii, který nepřežily skoro 3000 lidí. Dalších 6000 lidí utrpělo zranění. V důsledku únosu čtyř letounů se rozšířily bezpečnostní kontroly na letištích i počet dlouhotrvajících amerických válek na Blízkém východě. „Stoupla ochota společností nechat se chránit, podřídit se mnohem přísnějšímu bezpečnostnímu dohledu,“ doplňuje v Osobnosti Plus výčet změn Tomáš Karásek, děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Ačkoliv efekt pocítili primárně Američané, podle bezpečnostního analytika ovlivnil i společnost jako celek. „Co bychom před 11. zářím považovali v bezpečnostní oblasti za naprosto výjimečné, dnes považujeme za běžné a standardní,“ vysvětluje změnu nálady.
Čtěte také
To se v politice a uvažování států projevuje dodnes: „Když stát a jeho bezpečnostní aparát rozšíří doménu, ve které působí, tak je potom velmi obtížné vracet situaci k předchozímu normálu.“
S odstupem 25 let se ale podle Karáska dá říct, že základní stavbu mezinárodního systému únosci nenarušili. „Když se podíváme na dnešní situaci, tak je zřejmé, že byť je hrozba teroristických útoků stále součástí toho, s čím bezpečnostní strategie států počítají, tak v Evropě, ve Spojených státech i jinde se do dominantní pozice vracejí hrozby jiné,“ říká a upřesňuje:
Čtěte také
„V našem bezprostředním okolí se pochopitelně bavíme zejména o hrozbě ze strany státních aktérů, typicky Ruska.“
Moskva podle západních zpravodajských služeb stojí mimo jiné za incidentem s výbušnými drony na letišti v Lipsku.
„V evropském prostoru se konstatování, že jsme ve válce s Ruskem, stalo celkem běžným. Můžeme se bavit o tom, nakolik to myslíme vážně, nakolik je to hyperbolické a nakolik spíše chceme říct, že se pojem války rozšířil a zahrnul metody toho, co označujeme třeba jako hybridní válčení,“ pozastavuje se Karásek.
Zbraně hromadného ničení
Západní státy se sice po útocích rychle adaptovaly, strach ale přetrvával. „Těsně po 11. září bylo jednou z velkých obav, kdy se takové útoky nebo útoky podobné intenzity budou opakovat, případně kdy bude následovat ještě něco mnohem horšího,“ popisuje bezpečnostní expert a přibližuje:
Čtěte také
„Možnost, že by se třeba teroristé zmocnili zbraně hromadného ničení a použili ji, byla naprosto reálně diskutována. Nechávám stranou, že každý správný akční film, kde figuruje teroristická organizace, má vyvrcholení přesně v tomhle momentu.“
Opatrnost se ale podle něj vyplatila: „Můžeme uvažovat o tom, nakolik reálně probíhala příprava na straně protivníka nebo nepřítele, ale z velké míry můžeme konstatovat, že k něčemu takovému nedošlo prostě proto, že obranné mechanismy byly přenastaveny.“
Čtěte také
„Tím pádem bych si troufal říct, že pokud je 11. září něčím specifické, tak dost možná právě tím, do jaké míry nakonec bylo ojedinělé – nikoliv tím, že šlo o teroristický útok, ale intenzitou, respektive poměrem, nebo spíš nepoměrem mezi vynaloženými prostředky a dopady,“ dodává Karásek.
Pádem takzvaných dvojčat, do kterých narazila unesená letadla, podle něj vyvrcholily snahy o spektakulární útoky. „Když porovnáme dopady, ať už materiální, nebo politické, tak žádný z následujících útoků už neměl tak velké systémové efekty jako právě 11. září,“ uzavírá s odkazem na některé z nejhorších útoků v Evropě za poslední čtvrt století.
Jak blízko jsme začátku třetí světové války? A znamenala by jistý jaderný konflikt? Poslechněte si Osobnost Plus s Tomášem Karáskem, bezpečnostním expertem a děkanem Fakulty sociálních věd UK. Moderuje Světlana Witowská.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

