Běžecká legenda Emil Zátopek
V historii českého sportu je jen málo tak významných a světově proslulých osobností, jakou se stal Emil Zátopek (19. září 1922 – 21. listopadu 2000). Jeho život byl plný fenomenálních úspěchů, jichž dosáhl na běžecké dráze, ale současně také plný dramatických peripetií.
V první zvukové ukázce je záznam ze Zátopkova vítězství na olympiádě v Helsinkách v roce 1952. Jistě je mezi námi ještě mnoho pamětníků těchto slavných chvil, jež se odvíjely při doběhu maratónského závodu. Příslušníci mladších generací pak nesporně tento záznam už také někdy slyšeli. Československý sport zažil jen málo tak hvězdných okamžiků, jen málo našich sportovců se – ještě za svého života – stalo světově známými osobnostmi, dokonce lze říci legendami. Emil Zátopek legendou nepochybně byl a jak to u legend bývá, prožil život plný dramatických zvratů, zažil výšiny slávy, byl miláčkem davů i mocipánů, stejně tak později ovšem zažil odstrkávání a citelnou nepřízeň mocných. Jeho věhlas byl však takový, že ani tyto pozdější peripetie Zátopkova života neuvrhly sportovce do zapomnění.
Emil Zátopek nepatřil nikdy k onomu typu sportovců, kteří by byli málomluvní. Díky jeho – často nespoutané – hovornosti můžeme z archivních snímků v jeho neopakovatelném podání poskládat poměrně pestrý obraz jeho úspěšného života. Mimo jiné i jeho seznámení s pozdější manželkou Danou.
V další ukázce si poslechneme Emila Zátopka jak vypráví o své ženě Daně.
Emilovou královskou disciplínou se stal běh na deset kilometrů. Vévodil v něm světovým tabulkám celých sedm let od roku 1948–1954, celkem pětkrát na této trati překonal světový rekord a jako první člověk na světě zaběhl vzdálenost 10 000 m pod 29 minut – bylo to v červnu 1954 na závodech v Bruselu. Na mistrovství Evropy běžel tuto trať v letech 1950 a 1954 a pokaždé vítězně. Největší slávu však pro něj, stejně tak pro jeho ženu Danu, která se vypracovala na nejlepší světovou oštěpařku, přinesla už zmíněná 15. olympiáda v Helsinkách. Zde získala Dana zlato ve své disciplíně, Emil pak zvítězil hned ve třech bězích – a to na trati 10 kilometrů, 5 kilometrů - tento závod vstoupil do sportovních dějin jako nejkrásnější vytrvalecký boj všech dob… a posléze zvítězil i v maratónském běhu, který tehdy absolvoval poprvé v životě.
V rozmezí let 1949 – 1955 překonal Emil Zátopek celkem 18 světových rekordů. Startoval ještě na olympiádě v Melbourne v roce 1956, kde však už nebyl v optimálním zdravotním stavu. Běžel tehdy pouze maratón, ve kterém skončil šestý. O dva roky později se rozhodl svou závodní kariéru ukončit.
V 60. letech byl Emil Zátopek zaměstnán na ministerstvu národní obrany v oddělení tělesné přípravy vojsk. Od jara roku 1968 se začal jako populární osobnost výrazně angažovat v politickém a společenském dění tzv. pražského jara. Vystupoval velmi aktivně na mnoha veřejných shromážděních, jeho hlas zazníval často z médií. V rozhlasovém archivu je uchováno jeho vystoupení na mítinku pracujících, kde začátkem listopadu 68 hovořil po boku Ludvíka Vaculíka a Luďka Pachmana a zasazoval se za uchování svobody slova.
Při tomto politickém angažmá není divu, že normalizační režim brzy Zátopka skutečně umlčel. Začátkem 70. let by propuštěn z armády a živil se jako pomocný dělník u stavební geologie. Od roku 1976 až do penze pak pracoval v dokumentačním středisku Československého svazu tělesné výchovy. V roce 1975 mu jako prvnímu českému sportovci byla Mezinárodním výborem pro fair play při UNESCO udělena Cena Pierre de Coubertina. Domácí media však proti němu vedla nenávistnou kampaň.
Když se Emila Zátopka kdysi ptali, proč má při běhu téměř vždy tak bolestný výraz, odpověděl: Nebylo mi dáno běžet a usmívat se zároveň.
Emil Zátopek zemřel 21. listopadu roku 2000 v Praze ve věku 78 let.