Beneš: Založili jsme dceřinou firmu ČEZ Energy. První krok pro pozdější zestátnění celého ČEZu

Možná se minoritní část akcií ČEZ Energy už příští rok objeví na burze. Rozhodne jen maximální cena, politické pokyny nedostáváme, říká v rozhovoru pro Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Do ČEZ Energy se má přesunout zákaznická část majetku a služeb, tedy distribuční sítě či obchod. Výnos z prodeje ČEZ Energy by měl podle Beneše stačit na výkup 30 procent soukromých akcionářů z celé firmy, jak požaduje vláda.

Moderace: Jana Klímová
Editace: Tomáš Jeník
Hudba a sound design: Johann Foss
Premiéra: 23. 6. 2026

Založili jste už tu novou dceřinou společnost?

Vznikne dneska (v úterý). Vlastně jste úplně první, komu to říkáme. Bude se jmenovat ČEZ Energy.

Teď budete podle vašich dřívějších informací oceňovat majetek, který do nové dcery přesunete. S prodejem minoritního podílu můžete začít tedy ještě letos?

Máme plán, který ve svém základním scénáři znamená, že někdy na konci roku bychom mohli být připraveni spustit celou operaci, protože už budeme mít nacenění. Budeme mít s poradci rozmyšleno, jakou cestou se vydáme. A to bude řekněme někdy konec roku, nejpozději první čtvrtletí příštího roku.

Uvedení na burzu?

Jaký je ten nejpravděpodobnější způsob, jakou cestou se vydáte?

Neumím říct, jaký je nejpravděpodobnější. Základní scénáře jsou dva. V tuto chvíli máme jedinou jistotu, že se budeme chovat způsobem, abychom z toho pro ČEZ, a. s. vytěžili maximum. Pokud dojdeme k přesvědčení, že to maximum bude IPO, neboli uvedení nového titulu na burzu, tak se vydáme touto cestou. Pokud dojdeme k přesvědčení, že nejlepší je nabídnout to infrastrukturním světovým hráčům, tak se vydáme touto cestou.

Čtěte také

Dříve jste zmiňoval ještě variantu, že byste mohli nabídnout stávajícím akcionářům ČEZ výměnu akcií. To je také ve hře?

To není třetí varianta. Na to, abyste mohla vyměňovat, musíte mít to IPO. Je to možný následný krok, pokud bychom se vydali cestou IPO, že když už by titul ČEZ Energy byl na burze, mohli bychom stávajícím akcionářům ČEZ za nějaký kurz nabídnout dobrovolnou směnu akcií.

Můžete vyloučit, že tady bude nějaké politické rozhodnutí, abyste třeba podpořili kapitálový trh tím, že uděláte IPO na pražské burze? Protože z ní asi později, až se zestátní, odejde celý ČEZ. Že to prostě nebude jen o té maximální částce?

Já si nedovedu představit, že bych dostal politické zadání tohoto typu.

Já si to umím představit. Kdybyste dostal takové zadání, tak tedy řeknete ne?

Hovoříte o pokynu. Naše komunikace s politickou reprezentací nemá formu pokynu. Proto si nedovedu představit, že bychom dostali pokyn. V každém případě vybereme nejlepší variantu pro naše akcionáře. A věřím, že Česká republika, stát, politici, když jim to představíme jako všem ostatním, tak pochopí, která varianta je nejlepší.

Čtěte také

Samozřejmě, že vedle toho mohou být vedlejší aspekty, které nahrávají kapitálovému trhu. Ale to nemůže být vodítko, že půjdeme buď doleva, nebo doprava a tak se to rozhodne.

Minoritní akcionáři ČEZ i stát založení dceřiné firmy a její částečný prodej schvalují, jsou ale i názory proti. Třeba pirátský poslanec Ivan Bartoš napsal na síti X, že stát si nechá výrobu, tedy šrot, a prodá podíl v té ziskové části. Že to nedává smysl. A takových názorů jsem zaznamenala víc, nejen od opozičních politiků. Dává ten krok jiný smysl, než že potřebujete jako ČEZ peníze na pozdější výkup minoritářů, který po vás chce vláda, anebo možná i samy některé velké skupiny mezi minoritáři?

To je hodně dlouhá otázka. Postupně zkusím odpovědět na všechno. První je Ivan Bartoš. Já to odmítám, že by to byl šrot, protože to je výroba. Říct, že výrobní část je šrot, tak tím někdo říká, že Temelín je šrot nebo Dukovany jsou šrot. To je politická zkratka, politické heslo. A já nechci hodnotit politické heslo Pirátů. To je na jinou debatu a myslím si, že mi to nepřísluší.

Jinými slovy, já říkám, že výrobní část je část, ve které je celá řada zdrojů, které jsou ultramoderní. Kdyby to bylo tak, že bychom ve státní části nechali jenom tři uhelné elektrárny a dali do jiné části třeba ty jaderné, tak to bych pochopil. Ale říká to někdo, kdo neví, co tam dáme a je mu to trochu jedno, protože politické heslo se nemusí potkávat s realitou, hlavně, že funguje.

Češi versus akcionáři

A jaká část je víc zisková? 

Především ty jaderné elektrárny. Ale dostávám se k tomu, proč to dává smysl. Hlavní důvod je, že stát říká, že chce ve výrobní části mít 100 procent. Souvisí to s výstavbou nových zdrojů a s rozhodováním o uzavírání starých.

V momentě, kdy tam nemáte minoritní akcionáře, tak můžete dělat rozhodnutí, dlouhodobé plány a plnit cíle, které je jako investory, kteří chtějí co největší dividendu každý rok, nezajímají. Ty zájmy se rozcházejí. Z toho důvodu logicky stát říká, má to i současná vláda ve svém programovém prohlášení, že vlastně nechce v tomhle střetu motivací pokračovat.

Čtěte také

Dává tím pádem smysl mít 100 procent výrobní část státní, protože pak se dělají jednoduše rozhodnutí o tom, jestli uhelnou elektrárnu zavřete později nebo jestli postavíte tolik jaderných bloků.

To říkáte za management, ale pak tady máme politiky. Třeba podle místopředsedy vládní SPD Radima Fialy, který se také stal členem dozorčí rady ČEZ, je výhoda toho budoucího zestátnění, že vláda bude moct upravovat ceny elektřiny podle zákona o cenách, třeba v krizových situacích. A že u toho nebude muset řešit nároky minoritních akcionářů, kteří by v případě snížení ceny elektřiny třeba podali žaloby na ušlý zisk. Je tohle správná teze, že to budoucí nové schéma ČEZ umožní zásahy státu do cen elektřiny? Především té silové, kterou bude státní část ze 100 procent vyrábět? 

Tak vzhledem k tomu, že to říkal Radim Fiala, je to politické prohlášení. Dnes už to vlastně funguje tak, že v české legislativě už je překlopená legislativa EU, která říká, že se dá zastropovat cena elektřiny v krizových situacích. A samozřejmě to vede k tomu, když máte různé akcionáře s různými motivacemi, že se to ne každému líbí.

I když to je zapracováno do legislativy a stát udělá nějaké rozhodnutí, ať už v daňové oblasti, nebo jiné, stejně se to minoritářům nelíbí. Ten střet tam pak logicky je, to jsme přece zažili. Vlastně proti sobě stojí 10 milionů Čechů, kteří chtějí levnou elektřinu, proti 100 tisícům akcionářů ČEZ v České republice – ono jich je 150 tisíc, ale ne všichni jsou v České republice – kteří chtějí drahou elektřinu. A politici nechtějí ten střet řešit. 

Čtěte také

Takže není to tak, že by se nedalo pracovat s levnou elektřinou, to je v Evropě celkem známá věc, jakým způsobem se dá pracovat s tím, aby občan měl levnou elektřinu. Můžeme se o tom dlouho bavit, jak se to dá dělat. Ale je lepší, když tam ten střet nemáte, když to vyřešíte.

Dobře, ale v čem tedy bude jiné, když bude stát stoprocentně ovládat ČEZ a jeho elektrárny? V čem bude mít jiné pravomoci snížit ceny elektřiny, než jaké má teď?

Co se týká ceny elektřiny, tak u nás samotný obchodní model a struktura toho produktu elektřiny je dost složitá. Teď se bavíme o výrobní části, neboli o silové složce elektřiny. Dá se to samozřejmě upravovat, jak přes finanční toky, tak přes fyzické toky. To znamená, abyste jako stát ovlivňovala cenu elektřiny ve prospěch občanů, nepotřebujete stoprocentně vlastnit výrobní zdroje.

Nakonec všude v Evropě vidíte nějaké modely, každý má nějaké své výhody a nevýhody a jde to dělat i bez toho. Když to ale děláte bez toho a máte tam minoritáře, tak oni jsou frustrovaní, naštvaní a mají pocit, že jsou okradení. To znamená, jde to dělat legálně, akorát se jim to nemusí líbit a ten konflikt je nepříjemný všem, kteří se toho účastní.

Ještě jedna věc k tomu, jak by to vlastně fungovalo, když tedy stát bude mít 100 procent ve výrobě elektřiny, ale bude mít 49 procent soukromých akcionářů v dceřiné společnosti ovládající obchod, trading, sítě a tak dále. Zmizí vlastně ten problém, že soukromí akcionáři, dokonce jich bude ještě víc, budou mít zájem, aby se prodávala elektřina co nejdráže? 

Proto jsem říkal, že produkt elektřiny je dost složitý. Je tam silová elektřina, pak je tam distribuce, což je úplně jiný obchodní model, protože tam ta cena je regulovaná, protože je to přirozený monopol a tu ziskovost určuje energetický regulační úřad. A pokud někdo do toho regulovaného byznysu investuje, tak nemůže počítat s výkyvem, že najednou v době krize vydělá desetkrát víc.

Čtěte také

Čili není to tak, že by se potom přeléval zisk do té nové dceřiné společnosti? 

Ne.

Dá se opravdu očekávat, že za prodej minoritního podílu v novém ČEZ Energy získáte tolik, že díky tomu potom budete mít dostatek kapitálu na vykoupení 30 procent akcionářů z mateřské firmy, jak se to teď plánuje? 

To je opravdu předčasná otázka. Ale předběžně se dá říct, že řádově to sedí. 

To znamená, že získáte 200 až 250 miliard?

Já nechci říkat žádné číslo. Pak se k tomu všichni upnou, že ten člověk řekl, že to bude tolik, a ono to je trochu víc nebo míň. Jsou to řádově ta čísla, která jsou v médiích a která říkáte. Samozřejmě na to, abyste někoho vykoupila, a on to chtěl prodat, musíte mít dohodu. Ale za 49 procent v ČEZ Energy řádově sedí čísla, která jsou ve veřejném prostoru.

Dá se teď odhadnout, kdy začne výkup minoritních akcionářů z celého ČEZu? 

V ideálním scénáři by se to mělo potkat s tou první částí, to znamená, bavíme se o příštím roce. Ale ono je to taky o tom, jak se budou chovat minoritáři. Ve smyslu, jestli s nimi bude spíš rychlejší, nebo pomalejší dohoda.

Takže teoreticky by se mohlo začít vykupovat už v roce 2027? 

Teoreticky je možné cokoliv, ale z praktického hlediska si myslím, že to je spíš méně pravděpodobný scénář. 

Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.