Belgie věří, že předsednictví unie zvládne

2. červenec 2010

Byl to loni velký politický mazec, když se Češi při své premiéře v předsednické roli předvedli Evropské unii jako země, kde si s domácími strkanicemi nedají nikdy pokoj a nechají padnout vládu jen tak mir nix dir nix. Protože Češi dokáží být i velmi škodolibí, měli by se těšit na začínající předsednictví belgické.

Vždyť by mohli tvrdit, že právě oni nejlépe poradí státu, kde se již po léta o moc, vliv a hlavně o peníze přetahuje vlámská a valonská komunita, kde kvůli tomu v dubnu padla vláda a po červnových předčasných volbách se v úvahách o sestavení vlády jako nejbližší možné datum uvádí září či říjen.

S potutelným pochechtáváním by si však Češi měli dát alespoň chvíli načas, přinejmenším, než se zamyslí nad letitou zkušeností, že nic neživí předsudky lépe než neznalost. První položkou, která určitě stojí za zamyšlení, je samotný fakt, že Belgie má za sebou zkušenost z jedenácti unijních předsednictví, takže nepotřebuje svým partnerům tolik dokazovat, jaké jsou její diplomatické schopnosti. Druhým faktorem, který nyní předsedající zemi její úkol usnadňuje je přijetí Lisabonské smlouvy, která zřídila funkci stálého předsedy Evropské rady. Belgičané navíc tomuto „evropskému prezidentovi“ rádi vyjdou vstříc, protože Hermanovi Van Rompuyovi jako svému bývalému premiérovi přejí co nejvíce zdaru.

Za současného stavu věcí je jistě výhoda, když se předsednická země ujímá své role v druhém pololetí, protože po červencovém startu přicházívá tradiční srpnová pauza vynucená dovolenou většiny unijních úředníků. Než se celá mašinérie znovu rozjede, mohli by už vlámští a valonští politici poskládat koaliční tajenku. Ministři nové vlády by pak jen převzali unijní předsednickou agendu pečlivě připravenou zkušenou belgickou administrativou.
No dobře, řekne si praktický skeptik, jak ale může předsednické úkoly plnit země, kde se věčně hašteří Valoni s Vlámy? Ve srovnání s nimi vzpomínky na spory Čechů a Slováků z doby dělení federace nutně blednou, protože tehdy ani sebevětší nacionalisty například nenapadlo nařizovat voličům, že mohou hlasovat sice pro tu či onu stranu, ale výhradně podle jazykového klíče. Belgická diplomacie má při plnění svých předsednických závazků navíc jednu zásadní výhodu. V konstituční monarchii, kde například Lisabonskou smlouvu schvaloval nejen federální, ale i všechny regionální parlamenty, se během dlouhé doby ve všech podstatných otázkách zažily mechanismy průběžné a důkladné konzultace. Takže co se týče belgického předsednictví, vše podstatné již bylo dávno dohodnuto a předčasné volby na tom nemohly nic změnit.
Znamená snad tato spolehlivá domácí opora všech demokratických stran, o níž by si Češi mohli nechat jenom zdát, že na unijní předsednictví, které začalo 1. července, nečekají žádná úskalí? Při pohledu na právě skončené španělské předsednictví je zřejmé, že právě takový závěr by mohl být největší mýlkou.
Již po několik měsíců si celá sedmadvacítka neláme hlavu ničím jiným, než jak se vymanit z finanční a hospodářské krize, která zpochybnila základy společné evropské měny. Po dlouhých a úmorných debatách a zvláště po silném odporu Německa se nakonec podařilo ustavit mechanismus, který by měl pomoci těm zemím používajícím euro, jež by neuspořádané domácí finance vystavily stejným potížím, které již nějaký čas prožívá Řecko.

Dnes se vedou debaty, kde a jak hledat záruky, že špatné hospodaření té či oné země nepovede k repríze dnešních patálií. Objevují se návrhy, že rozpočtoví hříšníci by měli být například odstaveni od unijních penězovodů. Ne všichni jsou takovými nápady samozřejmě nadšeni a kdo jiný by měl moderovat debatu než země, která Evropské unii právě předsedá?

Do takové šlamastyky se samozřejmě nikomu nechce a už Španělé byli tuze rádi, když se tohoto nevděčného úkolu ujal „evropský prezident“ Herman Van Rompuy. Belgičany by jistě potěšilo, kdyby jejich krajan dokázal takřka nemožné, totiž vyřešením problému sejmout z předsednické země obtížné břímě a zároveň dokázat, že to byl zrovna Belgičan, kterému se to podařilo. I když nyní předsedající země tvrdí, že toto předsednictví chce být co do ambic spíše skromné, je zřejmé, že v době, kdy se Evropa pokouší řešit dlouho nevídanou krizi, i skromné cíle mohou představovat náročný úkol.


Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.


autor: Adam Černý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.