Belgická výtvarná avantgarda

23. únor 2014
Frits van den Berghe, Piknik, 1924-1926

Vlámští expresionisté byli nesourodou skupinou malířů, kteří vytvořili svá nejdůležitější díla v Belgii mezi lety 1920 a 1930. Jejich umění ovlivnilo studium francouzských kubistů a německých expresionistů.

Většina z téměř dvaceti prací, které jsou nyní vystaveny ve švýcarské Basileji, je majetkem Nadace Emanuela Hoffmanna, a ostatní byly vypůjčeny z basilejské Veřejné sbírky umění. O této expozici referuje mezinárodní internetový časopis Artdaily.

Za rodiště vlámského expresionismu bývá pokládána vesnice Sint-Martens-Latem, ležící na břehu řeky Lys ve východních Flandrech u belgického města Gentu. Dnes tady bydlí hlavně velmi bohatí lidé. V prvním desetiletí 20. století se tu sešli tři malíři, kteří se později stali vůdčími postavami svého hnutí. Frits van den Berghe, Constant Permeke a Gustaaf de Smet se poprvé setkali na gentské výtvarné akademii a v letních měsících se vydávali malovat na venkov.

S několika dalšími druhy zformovali druhou skupinu tak zvané latemské školy, která se oddávala luminismu – byla to odrůda postimpresionismu, který tehdy převažoval mezi belgickými a nizozemskými výtvarníky. Výbuch první světové války a německá okupace Belgie znamenaly konec venkovské idyly. Jako mnoho Belgičanů i latemští malíři prchali do sousedních zemí. Pod vlivem tehdejší evropské avantgardy postupně překračovali hranice postimpresionismu.

Během válečných let se v mezinárodním prostředí setkali s kubismem, fauvismem a německým expresionismem a vyvinuli působivý výtvarný jazyk ovlivněný novým pojetím prostoru, tvaru a barvy. Když velká válka skončila, exulanti se vraceli do rodné země, a ve 20. letech začaly propagovat jejich umění vlivné bruselské galerie Sélection a Le Centaure.

Práce vlámských expresionistů jsou sice hodně různorodé, ale mají společnou tendenci – jejich figurální obrazy se vyznačují sošnými objemy, velmi redukovanými tvary a živými až divokými barvami. Na těchto plátnech hrají hlavní roli lidské postavy, ale vlámští malíři se věnovali i jiným tradičním žánrům, jako je krajina a zátiší, které mají v jejich rodné zemi velmi dlouhou tradici.

Gustaaf de Smet, Město, 1926-1927

Basilejské muzeum se snaží ukázat dílo moderních evropských malířů, kteří by mohli za hranicemi rodné Belgie upadnout do zapomnění. Frits van den Berghe, Constant Permeke a Gustaaf de Smet měli vždycky zvláštní postavení ve sbírce vlámských expresionistů, kterou spravuje Nadace Emanuela Hoffmanna. Její zakladatel ji budoval se svou ženou Majou od dvacátých let minulého století, když převzal dceřinou firmu bruselské chemické a farmaceutické společnosti svého otce.

Během pěti let, které Hoffmanovi strávili v Bruselu, se nechali ovlivnit svým sousedem Walterem Schwarzenbergem, který řídil galerii Le Centaure, a uvedl je do společnosti vlámských expresionistů. Jejich obrazy se staly základem sbírky mladých manželů a zůstaly jádrem jejich nadace. Až do 25. května jsou k vidění na výstavě basilejského Muzea umění.

Zpracováno za zahraničního tisku.

Spustit audio
autor: Jan Černý