Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku má kořeny v nejhorších dobách našich dějin

4. březen 2022

Moravská barokní krajina nepřestává poutníka překvapovat, ba dokonce šokovat. Podobné pocity má mnoho vnímavých lidí, kteří se ocitnou poblíž Olomouce a zahledí se na Baziliku na Svatém Kopečku topící se v paprscích slunce před západem.

Svatý Kopeček patří k nejnavštěvovanějším moravským poutním místům a díky své architektuře a poloze patří i k nejnavštěvovanějším cílům turistickým. Jen málokdo tuší, že její počátky sahají do jedné z nejtemnějších epoch moravské historie, do třicetileté války.

Na jejím počátku se ze Slezska do Olomouce přistěhovala rodina konzistorního písaře Samuela Andrýska. Jeho syn Jan nešel v otcových stopách, ale začal obchodovat s vínem. Díky své pracovitosti i dědictví po švagrovi se stal zámožným člověkem. Rozhodl se tedy, že splní svůj slib z mládí, že postaví ke cti Panny Marie někde u Olomouce kapli. V únoru 1629 se tak vydal na cestu do lesů nad Droždínem, když se mu v náhlém zjevení objevilo prosvětlené místo, na němž už už viděl slíbenou kapli. Vydal se do kláštera Hradisko, kterému tamní pozemky patřily a s jejich souhlasem a patronací v březnu téhož roku položil základní kámen kaple.

Náročně zdobená hudební kruchta s varhanami

Už 3. dubna 1633 byla kaple vysvěcena. V jejím čele byla kamenná plastika Panny Marie s Ježíškem, kterou podle výpovědi poustevníka donesli do ještě nehotové kaple neznámí poutníci. Podle odborníků se patrně jednalo o dílo, které bylo do té doby uctíváno někde v přírodě a po dostavbě bylo přeneseno sem. Právě tento artefakt prý měl způsobit první zázrak, kdy se zde slepému poutníku vrátil zrak, o čemž existuje i zápis ověřený důvěryhodnými svědky.

Jenže, sláva kaple neměla mít dlouhého trvání. V roce 1642 obsadili Olomouc Švédové a okupovali osm let. Při jedné s drancovacích jízd po okolí, se v roce 1645 švédský oddíl dostal i ke kapli. Poručík prý do kaple vhodil zapálený smolný věnec a po následném požáru zůstaly stát jen zdi. Vybavení, včetně paladia lehlo popelem nebo se ztratilo.

Kupole hlavní lodi svatokopecké baziliky

Premonstráti z Hradiska pomohli Andrýskovi se zastřešením a obnovou kaple. Ta však brzy přestala stačit návalu poutníků, kteří sem v poválečné době docházeli. V roce 1669 je položen základní kámen nového kostela, pro který vypracoval projekt císařský architekt Giovanni Pietro Tencalla, a o deset let později je kostel vysvěcen. Toho už se však Jan Andrýsek nedočkal. Zemřel v roce 1673.

Chrám byl opravdovým duchovním centrem kraje. Poutní místo přivádělo tisíce poutníků a kolem kostela začal vyrůstat areál určený jako pro jejich pohodlí, tak pro správu místa. To platilo až do roku 1784, kdy byl klášter Hradisko z rozhodnutí císaře Josefa II. zrušen. O rok později byla na Svatém Kopečku zřízena farnost. Mnoho darů, které však poutníci přinesli Panně Marii, zabavil erár.

Interiér baziliky bere dech

Poutní místo chátralo. V roce 1846 se na Kopeček vracejí řeholníci, tentokrát premonstráti ze strahovského kláštera a začíná náročná obnova areálu. Ta pokračovala až do konce třicátých let 20. století.

Na konci druhé světové války byl kostel poškozen dělostřelbou. Do roku 1949 se podařilo chrám opravit, nástup komunistického režimu však znamenal opět konec řádových bratrů na Svatém Kopečku. Mniši byli v roce 1950 deportování do sběrných klášterů a o poutní místo se začali starat diecézní kněží. I díky jejich snaze se podařilo areál udržet jakž takž funkční.

autor: kbz
Spustit audio