Balkánské státy řeší co s válečnými veterány. V Bosně stávkují, Srbsko je neuznává

Válečný pomník v Kosovské Mitrovici

Válka v bývalé Jugoslávii po sobě zanechala plno veteránů. Tomu, jestli a jak se o ně místní státy dokáží postarat, se věnuje kosovský internetový magazín Kosovo 2.0.

Reshat Ramadani naložil na své malé kolo několik kusů železa. Novinářům vysvětluje, že na tomhle kole vyráží denně a hledá v okolí města různé kovové předměty. „Sbírám hliník, měď a železo a pak je prodávám. Vydělám si tři až pět eur denně, to mi stačí, abych si koupil chleba a šel domů,“ řekl nedávno kosovské televizi.

Vladimír Dzuro: Z Prahy můžete těžko posuzovat, jak byste se zachovali, kdyby vám vyvraždili rodinu

Vladimír Dzuro

„Z vyšetřovatele se stal byrokrat,“ říká Vladimír Dzuro, elitní vyšetřovatel a bývalý kriminalista, který dnes vede Úřad pro vnitřní záležitosti OSN v New Yorku. Jeho nynější zaměstnání a šetření korupce se silně liší od vyšetřování válečných zločinů, které dříve vedl na Balkáně.

Ramadani je bývalý voják Kosovské osvobozenecké armády – UÇK. Když mluví o své finanční situaci, zní velice pesimisticky. „Těžší už to být nemůže. Jsem z toho unavený. Bylo by lepší, kdybych zemřel, než takhle žít,“ říká, zatímco sedí na hromadě dřeva před svou zahrádkou.

Do roku 1998 si Ramadani vydělával v Německu, ale dobře placené práce nechal a vrátil se domů. V bojích dvakrát utrpěl zranění a od roku 2001 má v paži kulku. Vystřídal za poslední roky hodně adres, často totiž nemá na nájem. Navíc se musí starat o nemocnou ženu.

Podobně na tom je hodně dalších veteránů UÇK, kteří kromě traumat, způsobených válečnými hrůzami, čelí i hmotným obtížím. Od konce války spáchalo 48 z nich sebevraždu. Desítky tisíc lidí přitom neoprávněně získaly důchod pro válečné veterány, na což Kosovo vynakládá desítky milionů eur.

Výhodný status

Podobné problémy s péčí o válečné veterány mají i další státy bývalé Jugoslávie. V Chorvatsku i Bosně a Hercegovině veřejnost znepokojuje, že veteránů stále přibývá, píše server Kosovo 2.0. To zvyšuje výdaje na jejich zabezpečení a vede ke sporům s mezinárodními organizacemi.

Stále živé jizvy po bombardování Jugoslávie

02625695.jpeg

Před patnácti lety zahájila Severoatlantická aliance bombardování Jugoslávie. Cílem operace Spojenecká síla bylo zastavení násilností ozbrojených sil prezidenta Slobodana Miloševiče vůči Albáncům v Kosovu.

V roce 1996, nedlouho po skončení války, tehdejší chorvatský prezident Franjo Tuđman v parlamentu jménem národa vyslovil vděčnost chorvatské armádě a prohlásil, že země má 336 tisíc válečných veteránů. V roce 2016 jich ale už bylo přes půl milionu.

Být registrovaným veteránem v Chorvatsku znamená řadu výhod, včetně možnosti odejít dříve do důchodu a dostávat i více peněz. Podle zprávy Evropské komise dokonce chorvatský systém sociálního zabezpečení selhává v péči o potřebné, protože příliš zvýhodňuje privilegované kategorie, ke kterým patří právě i váleční veteráni.

Přesto ale někteří veteráni protestují a požadují další výhody. Před čtyřmi lety například demonstrovaly stovky invalidních bývalých vojáků, kteří žádali rezignaci tehdejšího ministra pro otázky veteránů. Protesty ještě zesílily, když při nich zemřela nemocná šedesátiletá veteránka Nevenka Topalušićová a trvaly až do dubna 2016.

Stávka veteránů

Problémy s obrovským počtem válečných veteránů má i Bosna a Hercegovina. Studie uvádějí, že během války tam v řadách různých ozbrojených formací sloužilo skoro půl milionu osob. I přesto, že v bojích mnoho z nich zahynulo, bylo v roce 2000 v zemi přes 200 tisíc registrovaných veteránů.

Ukrajinská pizzerie zaměstnává veterány a pizzu vozí až na frontu

Pizza (ilustrační snímek)

Není třeba, aby někdo klepal na dveře. Stačí, když se k nosům ukrajinských vojáků donese omamná vůně rozpuštěného sýra, šunky a rajčatové omáčky. Přivezli pizzu!

Když započítáme i členy jejich rodin, týká se otázka péče o veterány skoro třetiny obyvatel, kteří představují silnou a dobře organizovanou lobbistickou skupinu. A státu nezbývá než platit.

V březnu tohoto roku zablokovali bosňáčtí a bosenskochorvatští váleční veteráni hlavní dopravní spojnici v zemi. Požadovali větší podporu pro nezaměstnané bývalé vojáky a jednotný registr všech veteránů – ten by umožnil odhalit žadatele, kteří žádnými veterány ve skutečnosti nejsou.

Letos v červenci Federace Bosny a Hercegoviny podporu pro veterány zvýšila. Mezinárodní měnový fond ale následně v obavách o finanční stabilitu země pozastavil vyplácení přislíbené půjčky.

Srbský problém

Jiným problémům čelí veteráni v Srbsku. Stát tady své občany, kteří bojovali v konfliktech 90. let, za veterány nepovažuje.

Voják, který se vrátí ze zahraniční mise, je jako cizinec ve vlastní zemi, říká válečný veterán

01091189.jpeg

Před rokem zaútočil sebevražedný útočník poblíž základny Bagrám v Afghánistánu na české vojáky. Čtyři z nich zemřeli na místě, pátý zraněním podlehl několik dní po převozu do České republiky.

Dochází proto k dramatickým případům – letos v březnu se například před budovou v parlamentu chtěl odpálit ozbrojený voják srbské armády, kterému to rozmluvili až policisté. Předseda Srbské asociace veteránů Željko Vukelić poté prohlásil, že Srbsko zákon o veteránech naléhavě potřebuje.

Vukelić sám se účastnil bojů v Republice Srbská Krajina, a proto i on pociťuje hlavní problém, který Srbsko se svými veterány má. I když v zemi podle některých odhadů žije až 800 tisíc veteránů jugoslávské války, uznání jejich veteránského statusu by zároveň znamenalo přiznat rozsah účasti Srbska v celém konfliktu.

Proto se v Srbsku za veterány považují jenom účastníci konfliktu s NATO v roce 1999, vysvětluje magazín Kosovo 2.0.