Baletka Nikola Márová: Už jsem se netěšila na představení, musela jsem z toho pryč
Po 27 letech v Národním divadle si primabalerína Nikola Márová uvědomila, že už nechce dál žít pod neustálým tlakem na výkon. Po čtyřicítce taky začalo tělo protestovat a z radosti z tance se pomalu stával hlavně stres a následně úleva, když bylo představení za ní. O naplánovaném odchodu i dalších životních zlomech promluvila v sérii Klub 40. V rozhovoru s Ivanou Veselkovou popisuje, že zásadní signál přišel ve chvíli, kdy se její vztah k milovaným rolím úplně otočil.
Dřív odpočítávala dny do premiéry a nemohla se dočkat, v posledních sezonách ji při stejné představě přepadala úzkost a přání mít všechno co nejrychleji za sebou. Přidala se pomalejší regenerace, objevily se bolesti a únava po desítkách let každodenních tréninků a představení.
Čtěte také
„Po té čtyřicítce už jsem si řekla: Nechci, nemůžu a chci změnu. Tak jsem ji udělala,“ říká.
Dvě sezony se na konec připravovala a postupně našla novou cestu v pedagogické práci na konzervatoři.
Závěr kariéry přitom přišel v době, kdy se Márové zároveň rozpadlo druhé manželství a její rodina pečovala o těžce nemocného otce s Alzheimerovou chorobou. Jedna z nejnáročnějších etap jejího života jí ale paradoxně ukázala, kolik toho dokáže unést.
Dnes říká, že se jí po odchodu z divadla ulevilo víc, než čekala, a období po čtyřicítce vnímá navzdory všemu jako jedno z nejlepších ve svém životě – umí se za sebe postavit, méně řeší zbytečnosti a mnohem víc si užívá obyčejné radosti.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
