Bahenní Pompeje

V roce 10 či 11 našeho letopočtu se Žlutá řeka vylila z břeh a na území dnešní čínské provincie Che-nan zaplavila 1 800 kilometrů čtverečních. Každý kubík vody obsahoval dva metráky jemné hlíny. Lidé stačili před tímto bahenním přívalem taktak zachránit holé životy. Když voda opadla, pokrývala krajinu souvislá sedmdesát centimetrů mocná vrstva nánosů. Život byl v povodní zničené oblasti nadlouho ochromen. Životně důležité závlahové kanály se podařilo obnovit teprve v roce 69 n.l. a návrat do normálních kolejí trval více než pět staletí.

Děsivá tragédie obyvatel čínské říše je pro dnešní archeology hotovým požehnáním. V roce 2003 narazili čínští vědci na první „bahenní Pompeje“ – ves pohřbenou po mocnou vrstvou jemných náplavů přinesených rozvodněnou Žlutou řekou. Dávní obyvatelé se dali na útěk před nezadržitelně stoupající vodou a opuštěná ves se proměnila v dokonale konzervovanou archeologickou lokalitu. Podobně jako starořímské Pompeje zasypané sopečným popelem z Vesuvu.

Ve spolupráci s americkými odborníky čínští archeologové vykopali nejen obytná stavení, ale i studny, rybníky nebo ulice vyzděné pálenými cihlami. Na polích zůstala nesklizená odrůda pšenice, v kůlnách se dochovaly zbytky zemědělského nářadí včetně železem okovaných dřevěných pluhů. Otisky kopyt a paznehtů v hlíně vypovídají výmluvně o chovu hospodářských zvířat. Pozoruhodný je nález otisků morušových listů. Svědčí o tom, že zdejší lidé chovali bource morušového a vyráběli hedvábí. Ne náhodou právě tady začínala slavná Hedvábná stezka.

Archeologové jsou přesvědčeni, že na zatopeném území čekají k odhalení další vesnice i celá města.

Zvukovou podobu této zprávy můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 7.5.2010 v 9:00.