Bagdádský knihkupec

Jeho otec Abú Ja'qúb Isháq byl opisovač knih či snad knihkupec, syn zřejmě pokračoval v této profesi a zanechal nám právě Kitáb al-Fihrist, seznam všech arabských knih, které byly té době na knižním trhu v Bagdádu. Toto rozsáhlé dílo vyjmenovává vědecké spisy, ale také básně, vyprávění, pohádky i kuchařky. Nechybějí ani alchymické spisy, z nichž an-Nadím zřejmě řadu znal. Do proslulého díla nahlédneme proto, abychom se přesvědčili, že není zlato všechno, co se třpytí. Některé knihkupcovy údaje je třeba posuzovat velmi kriticky.

"Praví Muhammad ibn Isháq an-Nadím, (...): adepti umění alchymie, které je uměním jak vyrábět zlato a stříbro bez [nutnosti] dolování ujišťují, že o vědě tohoto umění poprvé pojednal Hermes..."

Alchymie je tu zúžena jen na jedinou oblast, ale tak tuto nauku nejčastěji přijímáme, jako umělou výrobu drahých kovů transmutací obecných. Tím se nedostává na směry, které si vytkly za cíl dlouhověkost či nesmrtelnost. Jinak se an-Nadím přidržuje klasického tvrzení alchymistů, že zakladatelem jejich nauky měl být Hermes, jehož známe jako řecké božstvo. To byl názor obecně přijímaný po staletí.

Ve světě legend

Pokračování an-Nadímova textu nás trochu znepokojí, když se dočteme, že Hermes byl "mudrc, Babylóňan, jenž při rozehnání lidstva z Babylónu odešel do Egypta a stal se králem Egypta. [Alchymisté ujišťují], že byl mudrcem, filozofem, a úspěšným v umění [alchymie], o němž sepsal početné knihy ..." Do výkladu vstupuje poměrně neorganicky biblický příběh o stavbě babylonské věže a o následujícím rozprášení národů. Řecký bůh však do toho nepatří. Ovšem jeho osudy měly být podle an-Nadíma ještě pestřejší.

Řecké božstvo sice zůstává i nadále mezopotamského původu, ale "názory na něj se různí; neboť někteří říkají, že byl jedním ze Sedmi Strážců, kteří byli určeni, aby hlídali Sedm Domů [planet] a že dům Merkuru mu byl přiřknut, (...) Jiní však praví, že z jistých důvodů odešel do Egypta a stal se jeho vládcem. Měl nějaké děti (...) a byl ve své době mudrcem. Když zemřel, byl pohřben ve stavbě ve městě Stará Káhira, kterážto [stavba] je známa jako Abú Hirmis; zatímco obecný lid to zná jako Al-Haramajn [dvě pyramidy], neboť v jedné je jeho hrob, a ve druhé [hrob] jeho manželky, nebo podle jiných, jeho syna, který nastoupil po jeho smrti."

Logo|foto:Český rozhlas

Jsme ve světě legend a na otázku, jak se Hermes ocitl v pyramidě, zatím nemáme odpověď. Spíš se podívejme do této stavby. An-Nadím líčí, že se mu dostala do ruky kniha popisující divy světa. Její autor zapsal vyprávění jednoho ze správců Egypta, jenž chtěl vědět, co je na vrcholku pyramidy. Zjednal si tedy jakéhosi Inda, jenž byl ochoten vystoupit nahoru. Prý tam bylo tak velké místo, že by si na něm mohlo lehnout dvacet baktrijských velbloudů. Pokračujme dále doslovně v an-Nadímově textu, který tlumočí vyprávění oné knihy:

Záhadná mumie z pyramidy

"Uprostřed této plošiny byla krásná kopule, a v jejím středu cosi jako hrobka. V hlavách této hrobky ležely dvě kamenné desky (...) na každé z nich byla kamenná socha, jedna představující muže, druhá ženu; )...) Muž držel v ruce desku s nápisem, zatímco v ruce ženy bylo zrcadlo a zlatý nástroj podobný dlátu. Mezi [kamennými] deskami byla kamenná nádoba zakrytá zlatým víkem.

Praví [Ind]: pokusil jsem se ho sundat (...); uviděl jsem v ní [nádobě] cosi jako pryskyřici, (...) Praví: vsunul jsem tam ruku a byla tam zlatá skřínka; otevřel jsem její víko, a uvnitř byla čerstvá krev, která se srazila jakmile se setkala se vzduchem, jak krev obvykle činí, a vyschla dříve než jsem se uchystal k odchodu.

Logo|foto:Český rozhlas

Praví: na hrobce byla kamenná víka, která jsem se opakovaně pokoušel sundat, až se mi to konečně s jedním podařilo. Byl tam muž ležící na zádech, dobře zachovalý, ale naprosto vyschlý; tvar jeho těla se dal jasně poznat, a jeho vlas byl stále vidět, a po jeho boku žena stejného vzhledu." An-Nadím končí tuto pasáž textu vcelku případně: "Jen Alláh ví nejlépe, zda je to pravda."

Můžeme s ním směle souhlasit, protože tentokrát se smíchala legenda se skutečností. Popis mumie vcelku odpovídá, ovšem takto ošetřená těla nebyla jak známo na vrcholku pyramidy, ale uvnitř. Nádoba s krví patří mezi zázraky, které se neomezují jen na islámský svět. V křesťanství se tradovalo, že se zachovala Kristova krev, arabský text nechává po otevření nádoby proběhnout přirozený proces srážení.

Potud an-Nadímův katalog, jenž je dnes cenným pramenem o písemnictví v arabském světě. Náš příspěvek snad sdostatek naznačil, jak opatrně je nutno přistupovat ke studiu starých pramenů.

Rozhovor s prof. Vladimírem Karpenkem o arabské alchymii můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 20. 7. 2007.