Babington ukazuje cestu, jak dostat romské děti ze speciálních škol

Babington Community College
Babington Community College

Čeští politici a experti už dlouhá léta tvrdí, že klíč ke zlepšení situace Romů leží ve vzdělání. Jenže počet romských absolventů vysokých škol je stále tristní a ani s majiteli maturitního vysvědčení se pytel neroztrhl. Problémy na cestě ke vzdělání začínají už v raném věku, kdy řada dětí končí ve speciálních školách. Ve Velké Británii přitom mají romské děti v průměru mnohem lepší docházku i výsledky.

"Je nutné udělat kompromisy! Rasové vztahy pomalu vybuchují za dveřmi. Podle mne by se na popud české vlády a z veřejných peněz měli romští studenti motivovat ke studiu," popisuje nutnou změnu Lucie Fremlová, která vede charitativní organizaci Roma Education Support Trust, jež pomáhá Romům v Anglii nejen v otázkách vzdělání.


Od univerzální výuky k individuální

Kolega Lucie Fremlové Mark Penfold má na škole v anglickém Babingtonu, která je špičkou v inklusivním vzdělávání, na starosti nejen integraci romských dětí, ale i dalších etnik. "Velká část romských rodin v České republice nemá práci. Váš stát je musí podporovat. Romové jsou pro vaši ekonomiku něco jako drén. Nemůžou dostat slušnou práci a přispívat národnímu hospodářství, protože opouštějí školy bez patřičného vzdělání nebo kvalifikace. Návod je podle mě následující: Uvěřte, že se romské děti mohou dobře učit, zajistěte jim kvalitní výuku a zajistěte, aby opouštěli školu s nějakým diplomem a dejte jim práci. Pak budou pro vaši společnost přínosem," nabádá Penfold. A podle Lucie Trempové je situace v Česku natolik špatná, že by se mělo přistoupit v otázce vzdělávání Romů k "pozitivní diskriminaci." "Jde především o dítě a etnicita je podle mne obohacující faktor, který nemá rozhodovat, zda dítě půjde na klasickou školu nebo speciální," ohrazuje se proti dalšímu z předsudků Lucie Fremlová.

Mark Penfold rozhodně netvrdí, že britská cesta je jediná správná a ta česká že nestojí za nic. Přesto si myslí, že by si čeští učitelé měli uvědomit, že didaktická metoda, kdy stojí před tabulí a žáci si jejich výklad přepisují do sešitů, nemusí zabírat u všech. "Bohužel, děti, které má kantor před sebou, mívají různé formy inteligence a vyžadují odlišné metody, jimiž by se vzdělávali nejlépe. Pokud pedagog používá jen jeden způsob učení, nemusí to nezbytně rozvíjet intelekt všech žáků. Takoví studenti se pak prostě neučí. Největší rozdíl vidím v tom, že se v Británii snažíme brát v potaz odlišnou inteligenci a potřeby všech dětí. Tím pádem má dítě větší šanci být úspěšné."

Mark Penfold

Inkluze podle Marka Pendolfa neznamená, že se do vzdělávacího procesu podaří začlenit některé dítě. "Naopak, musíte se ujistit, že jste pro školu získali všechny děti! Škola má zjišťovat, které dítě má problémy s tím se zapojit," Vysvětluje britský expert. Podle něj je důležité kulturní prostředí, z něhož každé dítě pochází a kam se chce dostat. "Musejí se v hodinách učit, musí být u nich vidět pokrok a musí se snažit získat kvalifikaci. I ti, kteří nemůžou docílit těch nejlepších výsledků, ze sebe musejí dostat to nejlepší. A je jedno, jestli jde o malého Roma, Somálce nebo bílého Brita."

Přímo ve třídě se dítě musí spolehnout na schopnosti svého učitele. Pedagog si musí připravit hodinu takovým způsobem, aby byla výuka srozumitelná i pro žáka, který má jen minimální zkušenost s angličtinou. "To znamená pracovat s vizuálními příklady dané látky a naučit dítě základní slovíčka. Učitelé, kteří přicházejí na naši školu, vědí, že budou učit v multikulturních, multijazykových třídách a že tomu budou muset přizpůsobit svou výuku. A ono to skutečně jde." Vysvětluje Mark Pendolf.


Spolupráce rodičů a školy

Ve Velké Británii - konkrétně na špičkové škole Babingtonu v Leicesteru - mají romské děti v průměru mnohem lepší docházku i výsledky. Především je to ale škola je baví a cítí se tu dobře a bezpečně. "Chci tady zůstat, dokončit školu a možná jít i na univerzitu. Tlačí mě k tomu také rodiče, kteří chtějí abych se měl lépe než oni. Chodí do školy na rodičovské sdružení a zajímají se o moje studium," popisuje jeden studentů Ondrej Olah ze slovenské Rimavské Soboty.

Na britských školách je alfou a omegou docházka. Na Babingtonu neexistuje, že by u některého z žáků byla pod hranicí 90ti procent. Podle ředitelky Denise Newsome mají vzdělávací ústavy dost zbraní na to, aby děti do školy skutečně dostaly. "Děláme rodičům problémy, pokud třeba vezmou dítě bez dovolení z výuky a odjedou dřív na dovolenou. Děti prostě musejí být ve škole a někdy dojde i na pokutu pro rodiče. Ta představuje 60 liber na dítě a rodiče. Když zjistíme, že se rodina dostala do finančních potíží, snažíme se jí pomoct tak, aby dítě mohlo pokračovat u nás ve školní docházce. Když se neomluvená absence opakuje, může se pokuta vyšplhat až na 2500 liber," dodává Denise Newsome, podle níž pak v extrémních případech vstupují do hry sociální pracovníci a hrozba odebrání dětí.

Romští žáci na Babingtonu, druhý zleva Daniel Bendík, úplně vpravo Ondrej Oláh

Na Babingtonu se tahle možnost pohybuje i vzhledem k pravidelným setkáním s rodiči spíš v rovině teorie. "Stále musíte pracovat hlavně ve prospěch dítěte není to tedy jen jeho pravidelné docházce. Každý měsíc děláme coffeymorning, na který chodí téměř všichni rodiče a tam řešíme co může udělat škola pro ně a co oni mohou udělat pro školu, co mohou dítěti dovysvětlit," vysvětluje romský asistent Slovák Ján Dunka. Škola neponechává nic náhodě a dokonce se stará i o rodiče, kteří jsou negramotní. Pokud pro ně mají nějaký důležitý vzkaz, tak pošlou po dítěti papír se speciálním kódem. Ten rodiče přečtou pomocí chytrého telefonu a naskočí speciální webová stránka, kde se jim přehraje audio nebo video vzkaz namluvený v jejich mateřštině.

"Dávám také pozor na děti, aby přímo od autobusu šli do školy a v případě, když není dítě netřídě, tak kontaktuji rodiče o vysvětlení a případně pak s kolegou jedeme pro dítě a to přivedeme do školy," popisuje svou další úlohu v systému Dunka. I díky těmto nezvyklým metodám mají romské děti na Babingtonu docházku kolem 93ti procent. Český průměr u romských školáků je přitom jen lehce přes 60 %. Ján Dunka v roli velmi důležitého romského asistenta pomáhá i dalším školám v Leicesteru. Takové výsledky, jaké má Babington, jsou ale i na britské poměry ojedinělé.


Bílý muž se plete

Lucie Fremlová vidí rozdíl mezi Českem a Británií právě i v komunikaci mezi školou a rodiči žáků. "Aby komunikace mezi školou a rodiči byla efektivní, tak musí být na úrovni partnerů. Nemůže jít o vztah podřazeno a nadřazeného," říká expertka a rezolutně přitom tvrdí: "Český výklad je velmi paternalistický a založený na interpretaci břímě bílého muže. Tedy že bílí pedagogové a ředitelé vědí lépe co je vhodné pro romské děti. To není pravda!"

Babington Community College

Na Babington Community College studuje 704 dětí, z toho 81 Romů. V celostátním hodnocení Ofsted patří škole, kterou navštěvují 11ti až 16ti leté děti, nejvyšší možná známka "vynikající." Nestojí za tím jen úspěchy se vzděláváním žáků různých etnik a sociálně znevýhodněných dětí, ale třeba taky fakt, že v Babingtonu podle Marka Penfolda skoro úplně vymýtili šikanu. "Některé části školy jsou vybarvené žlutě. Dítě, které někdo šikanuje a samo o tom nedokáže mluvit, nedokáže o tom někomu říct, se do tohoto prostoru prostě jen postaví. Žáci i učitelé jsou školení, aby se takového dítěte hned ujali a celý problém se hned začne řešit."


Škola, kde se nebojíte

Ve škole je také schránka, kam může každý žák umístit zprávu, že ho někdo šikanuje. V době moderních technologií se šikana děje třeba taky prostřednictvím Facebooku. "Vyškolili jsme skupinu studentů, z nichž se stali "mentoři kybernetické šikany." Na ně se můžete obrátit a ti Váš problém vyřeší," vysvětluje Mark Pendolf. A pocit bezpečí potvrzují i sami studenti. "Do této školy chodím od sedmičky a chodím do ní rád. V Česku jsme museli o přestávce být ve třídě, ale tady můžete jít třeba ven. Hlavně se na mne spolužáci dívali skrz prsty, takže jsem se vůbec necítil dobře, popisuje hlavní rozdíly Daniel Bendík, který v Česku chodil do školy v Chebu.

Schránka důvěry pro oznámení případné šikany

"Musím romským dětem samozřejmě dost pomáhat s gramatikou, to je pro ně trošku boj. Ale zvládají dobře látku, pracují na projektech a dostávají dobré známky. Loni jsem měl několik žáků s vůbec nejvyšším hodnocením. Asi nejúžasnější je, že už teď často zapomínám, že se jedná o romské děti," říká Adam Richards, který vede na Babington Community College umělecké kurzy. V nich se romské děti cítí obzvlášť dobře a tak Adam požívá privilegovaného postavení. Jeho romští svěřenci ho dokonce přezdívají "vajda." "Všechny romské děti si navzájem pomáhají.

To platí i pro další žáky naší školy, kam chodí děti tolika různých národností. Jasně, utvářejí se tu různé etnické "kliky," ale když dojde na školní výuku, tak jsou většinou všichni schopní pracovat se všemi, což je skvělé," dodává Adam Richards, který na Babingtonu učí 24 let, se stýká i se svými bývalými romskými žáky. Chodí do jejich rodin a přesvědčeně odmítá další český předsudek: "Nikdy jsem nebyl v čistějších domech, než v těch romských!"


Zásadní pomoc na startu

"Než dítě vůbec poprvé vstoupí do třídy, stráví 4 dny v místnosti, které říkáme "začleňovací místnost," vysvětluje Penfold. V této místnosti si děti jednak zvykají na školní režim, ale taky posuzujeme jejich schopnosti. "Pokud 12letý žák z nějaké cizí země neumí ani zdaleka to, co by měl umět jeho britský vrstevník, neusuzujeme z toho, že je to dítě hloupé. Naopak si z toho odvodíme, že se s ním nepracovalo správně a že dítě nedostalo stejnou šanci, jako jiní žáci. Podrobíme je testu IQ, který není založený na jazykových dovednostech. Zjišťujeme taky, jak dobře umějí číst a psát ve svém mateřském jazyce," dodává Mark. Ondrejovi Olahovi pomohli ze začátku krajané. "Měl jsem tu bratrance a bratra, takže jsem mohl komunikovat s nimi. Teď už umím dobře anglicky a mám kamarády z celého světa, třeba i Afriky."

Ředitelka Babingtonu Denise Newsome vysvětluje, že každá národnostní a etnická skupina má na její škole garanci, že se jí budeme maximálně věnovat. K tomu se totiž zavazuje každý jednotlivý člen učitelského sboru. "To je základ naší filosofie. Jsem ale moc pyšná, když se procházím po škole a vidím děti ze všech koutů světa, jak se spolu učí, jak si spolu hrají a jak si vedou dobře ve třídě. Musíme se ze všeho nejdřív dostat dovnitř jednotlivých komunit a získat jejich důvěru. Musíme ukázat, že si vážíme jejich kultury, jejich dětí a že stojíme o to, aby chodily do školy. Už tím, jak báječné děti jsou, naši školu strašně obohatily," vysvětluje ředitelka školy, která má i multináboženskou modlitebnu.

ředitelka Denise Newsome


Babingtonští následovníci

Denise prý každý týden přijímá delegace z jiných britských škol, které se zdejším modelem chtějí inspirovat. Už tu měli taky ředitele a pedagogy z českých a slovenských škol. Hlavně spolupráce se školou v severočeských Trmicích se prý rozvíjí velmi slibně. "Od roku 2012 za pomoci britské ambasády spolupracujeme se základní školou v Trmicích u Ústí nad Labem. Ví, že inklusivní vzdělávání není žádná zázračná formule, ale že buď se podaří nebo ne. Žádné polovičaté řešení nefunguje, říká Lucie Fremlová z REST. Ta si pochvaluje, že Trmice jsou teď na stejné lodi, jako Babington, a že nezůstává jen u tohoto "dvojboje." "Podařilo se nám tímto projektem oslovit i další české školy, takže učíme i další učitele a ředitele v těchto strategiích a jak je možné je uplatnit. Nakonec se přijedou podívat na Babington a uvidí, jak se dají romské děti efektivně učit!," raduje se Lucie Fremlová. Ta si uvědomuje, že není dost dobře možné vzít babingtonský model a transplantovat ho jen tak do podmínek českého nebo slovenského školství. Je ale vděčná za každého českého pedagoga, který se s realitou na škole v Leicesteru byť jen seznámí.

Leicester rozhodně není jediným místem ve Velké Británii, kde mají mladí Romové našlápnuto k dobrému vzdělání a profesím, které jim zajistí úctu a respekt. V Peterborough má slušnou šanci dostat se k britské policii Jan Kudrik, český Rom původem z Kladna. Mluví skvěle anglicky a dobře se učí. Pochvaluje si, že od příjezdu do Británie v roce 2009 neví, co je to rasismus. "Ve škole se nehádáte, že jste cigán a otrhanej. Když jsem v Česku měl lepší bundu, tak jsem zase slyšel i od učitelů, jak to že si cigán může dovolit drahé věci! Tady máte uniformu a jdete! Stále říkám, že jsem Čech, ale neříká se mi to lehko. Už se cítím doma v Anglii, do Čech bych se vrátit nechtěl."

Jan Kudrik před zraky pyšných rodičů ukazuje početnou sbírku různých certifikátů, diplomů a vyznamenání. Pochvaluje si přístup britských pedagogů, kteří prý na rozdíl od těch českých umějí pochválit. "Ty certifikáty dostáváme za skvěle odvedené úkoly, ale nikdy jsem nezažil, že by ve třídě někoho shodili i když někdo něco udělá student špatně. Ti učitelé nám prostě věří a snaží se nás přesvědčit, že to umíme udělat ještě lépe," vypichuje citelný rozdíl Jan Kudrik. Velkou podporu má u rodičů, na které se bude moci spolehnout i poté, co se mu zanedlouho narodí potomek. Otec Roman mu pořád dokola vštěpuje, že nejvyšší prioritou zůstává škola. "Jsme na něj velmi pyšný, jelikož jsem já tu šanci neměl. Dnes mají všechny děti šanci něco vystudovat?

Jan Kudrik