Autorka knihy Asijatka v Česku: Díru do vztahů s rodiči udělala jazyková bariéra. Mé vietnamské já se nerozvíjelo
Do Thu Trang otevírá svou knihu Asijatka v Česku osobním vyznáním o příslušnosti k tzv. první a půlté generaci Vietnamců v Česku. Narodila se ve Vietnamu, část dětství tam prožila, většinu života však žije v českém prostředí. Právě rozkročení mezi dvěma kulturami, kdy někde „polovina“ přebývá a jinde chybí, se stalo ústředním tématem její knihy Asijatka v Česku, v níž reflektuje vlastní zkušenost dospívání mezi dvěma světy.
„Kultura, ze které pocházím, je postavená na vztazích. Zároveň ale nemusí být vždy kvalitní, ale je tam snaha ty vztahy udržet. To s sebou přináší spoustu plusů i mínusů. Plusů z hlediska toho, že víte, že tady pro vás vždycky někdo bude, že vás podrží rodina, že tady pro vás bude komunita, když se vám nebude dařit. Je tam velké sociální cítění a kolektivní přístup ke společnosti. Mínusy ale znamenají, že se udržují rodinné vztahy, které jsou postavené na emočním vydírání nebo nátlaku,“ popisuje Do Thu Trang.
Čtěte také
Právě vztahy jsou červenou nití všech témat její knihy. V šesti letech Do začala bydlet u české babičky s cílem, aby se co nejrychleji integrovala:
„Jako dítě si zvyknete na všechno. Rodiče nás od malička vedli k tomu, že nás dávají na hlídání, abychom se co nejrychleji integrovali a naučili česky, že to dělají pro dobro nás i rodiny. Na jednu stranu tedy vnímáte to odloučení, na druhou stranu si to racionalizujete.“
Vysvětluje, že rodiče ji sice navštěvovali, ale kvůli práci na tržnici to nebylo tak časté.
„Největší díru do našich vztahů ale udělala jazyková bariéra. To, že jsem přestala mluvit vietnamsky, znamenalo, že se moje vietnamské já přestalo rozvíjet. S rodiči velmi těžce mluvím o svých vnitřních pocitech. Zároveň je tam také lehké nepochopení, protože je tam jak generační, tak kulturní rozdíl – ve smyslu, že já se většinu života pohybuji v západní společnosti, nejen v té české,“ míní.
Čtěte také
A dodává: „Mám pocit svobody, nezávislosti a možností, které tady jsou. Rodiče si stále udržují velmi silnou a konzervativní vietnamskou identitu.“
Pohodlný život
O návratu a budování dobrých vztahů s rodiči říká: „U mě to byla snaha přijmout, co stálo za tím odloučením, a zamyslet se nad tím, jak třeba vytvořit nové rodinné rituály. Mám s rodiči rituály, které udržujeme, když se vrátím domů. Vždycky třeba jíme společně, ale nejezdíme spolu na dovolené, takže tam nebyl prostor na tvorbu rodinných vzpomínek. Moji vrstevníci se snaží třeba navazovat s rodiči vztahy a napravovat to tím, že někam jedou na víkend, nebo že jdou do české restaurace.“
Přiznává ale: „Jde to těžce, spousta Vietnamců stále neumí mluvit otevřeně o emocích a je to potlačené.“
Čtěte také
V čem se mladí Vietnamci vymezují ze zvyků svých rodičů? „Snažíme se pojmenovávat problémy, otevírat citlivější témata. Je to také změna životního stylu. Spousta rodičů mých kamarádů třeba nesouhlasí s tím, když se zavře večerka již v 9 hodin nebo v neděli. Mladí už si ale uvědomují, že se není třeba za ničím hnát. Naši rodiče už to oddřeli a my už sklízíme plody jejich tvrdé práce tím, že můžeme zvolnit.“
Je to ale ambivalentní. „Rodiče chtěli, abychom žili pohodlný a dobrý život, ale zároveň abychom neustupovali a měli furt snahu být užiteční, vzdělávat se, tvořit něco nového pro další generaci,“ popisuje Do Thu Trang.
Poslechněte si celý pořad Hovory. Audio je nahoře v článku. Ptala se Tatiana Čabáková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
